/KAREL HRON/
Čtenářům dŽurnálu je známo, že ohlášení rezignace na posledním předvánočním zasedání Akademického senátu UP rektor Jaroslav Miller záhy doprovodil popsáním dvou hlavních důvodů svého rozhodnutí k tomuto kroku [1]. Podrobný rozbor toho prvního ponechám jiným – ostatně příběh vzniku vysokoškolského ústavu CATRIN v tuto chvíli ještě rozhodně nekončí – ale rád bych se krátce zastavil u důvodu druhého, tedy že (rektorovo) „rozhodnutí je rovněž výrazem protestu vůči způsobům chování, které se na univerzitě poslední dva roky dějí a jež mají charakter veřejného dehonestování nepohodlných lidí, udávání projektů, trestních oznámení, šikany a vyhrožování, cíleného ničení profesních kariér významných vědců a jejich vynucených odchodů. A to bohužel za mlčení drtivé části akademické obce, která se jinak pyšní svou samosprávnou demokracií a akademickými svobodami.“ Asi nepřekvapí, že bych se s tímto vyjádřením dokázal v zásadě ztotožnit, jen bych u toho „cíleného ničení nepohodlných“ uvedl jiné, než měl zřejmě na mysli pan rektor – namátkou Čeňka Gregora, prof. Indráka, proděkana Karla Lemra a především děkana přírodovědecké fakulty Martina Kubalu a další názorové oponenty projektu vysokoškolského ústavu, který za zády vedení fakulty pan rektor „vykopl“ již téměř před dvěma a půl roky. Ústavu, který měl být dle původních velkolepých plánů lapačem velkých mezinárodních projektů, který se ale nyní hrdě dere o institucionální financování. Co pan rektor u tohoto důvodu nedodal, je ovšem skutečnost, že právě konfrontační styl, který pro prosazení CATRIN (jakož i dalších rektorátních projektů) zvolil, je hlavní příčinou toho, že je naše univerzita rozdělená jako nikdy předtím v polistopadové éře. To, že rektor opřel svou argumentaci výhradně o jeden názorový tábor, aniž alespoň elementárně naslouchal druhé straně (a to nikoli pouze děkanovi, ale prakticky všem klíčovým osobnostem přírodovědecké fakulty, které se za děkana postupně postavily, jakož například i známému společnému prohlášení čtyř předchozích rektorů [2]) měly za následek totální destrukci lidských vztahů, které sice již dříve mnohde nebyly vřelé, ale přesto se doposud dokázaly udržet alespoň v kolegiální rovině. Na druhé straně barikády se tak najednou ocitlo mnoho lidí, kterých jsem si do té doby vážil či k nim choval přinejmenším respekt, a začali s nebývalou tvrdostí prosazovat svůj pohled na věc, vymezovat se vůči jiným kolegům či se dokonce uchylovat k morálně pochybným způsobům eliminace protivníka, které s univerzitním prostředím nemají cokoli společného (pro nezasvěceného odkazuji na podrobný rozbor v [3], popř. rovnou na [4]). K další eskalaci pak přispělo i oficiální (jinak profesionální) PR univerzity, které rektorovu linii podporovalo a i díky článkům jako [5] se časem dostalo zcela na mimoběžku s reálným děním na univerzitě, jež si muselo najít své místo na alternativních platformách (s vlajkovou lodí D-žurnálem – soustavně haněným rektorem i sekčním prorektorem).
Rektorem deklarovaný důvod jeho odstoupení je zároveň tragickým důsledkem jeho fatálního nepochopení světa přírodních věd, světa, kde je „vědecký manažerismus“ (je vůbec možné mít reálný přehled o obsahu 50+ článků ročně, na kterých bych byl spoluautorem?) jen jedním a poměrně pochybným způsobem, jak dávat najevo (dovnitř i navenek) svou deklarovanou excelenci. Chci přesto věřit alespoň tomu, že rektorovo odstoupení je opravdu nějakým závanem pozdní sebereflexe. V tomto duchu lze snad hodnotit větu „Výrazem velikosti univerzity a její akademické komunity není pouze výše vědeckého výkonu či postavení v mezinárodních žebříčcích, ale také míra naší solidarity a ochoty pomoci tam, kde je potřeba“ z rektorova vánočního pozdravu [6]. Teprve další týdny a měsíce ovšem ukážou, zda bude chtít rektor v tomto duchu nyní svůj mandát alespoň dokončit. Přál bych to v těchto úvodních dnech nového roku nám všem.
[1] Důvody mého rozhodnutí k rezignaci
[2] Memorandum emeritních rektorů k současné situaci na Univerzitě Palackého
[3] Proč navrhuji odvolat rektora Univerzity Palackého
[4] Rychlá odpověď na prvotní reakci rektora
[5] CATRIN může posunout českou vědu, věří i její konkurenti