/JAN VIČAR/
Tvůrčí činnost na českých veřejných vysokých školách je finančně stimulována systémem, který působí jako neproniknutelná houština bodů, koeficientů, impaktů, světových, domácích, predátorských, recenzovaných a brzy zase nerecenzovaných časopisů, výkaznictví, seznamů, proměnlivých metodik… Pokusme se tuto houštinu trochu prozkoumat z hlediska aplikací RIV (rejstříku informací ve vědě) a RUV (registru uměleckých výstupů).
KEN a RIV
Vedle studijního KEN (koeficientu ekonomické náročnosti studijních programů), který v devadesátých letech bez hlubší analýzy roztřídil studijní programy do šesti skupin finanční podpory (východiskem bylo tzv. historické hledisko) – od oborů s koeficientem 1,0 (a tedy se základním finančním normativem) až po obory s finanční náročností 5,9 (a tedy v přepočtu na jednoho studenta přibližně šestkrát nákladnější) [1] – vtrhl do akademické sféry v minulém období vědecký RIV. A pod heslem „Publish or perish!“ se jeho „kafemlejnkem“ leckdy nepřirozeně semlívala výuka a umlívala věda [2]. Mělo to pozitivní i negativní důsledky a vedlo k narůstajícím diskrepancím. Například a v duchu nechvalné pravdy, že bohatší jsou odsouzeni k tomu, aby dále bohatli, a chudší, aby dále (relativně) chudli, se začaly zvětšovat rozdíly mezi vysokoškolskými obory a finančním ohodnocením jejich představitelů.
Co s tím, že bohemistika je regionální, a tedy podle tabulek fakticky bezvýznamná disciplína, protože nemá světový impaktovaný časopis, zatímco přírodovědci („science“) jsou mezinárodní komunitou, která má desítky impaktů a předhání se v bobtnajících indexech citací mezinárodních periodik? Co s tím, že historik-regionalista těžce vypotí a otiskne v moravském archivním sborníku jednu či dvě pramenné studie za rok, zatímco tzv. korespondenční autor chrlí se svými několika kolektivy desítky studií ročně? Co s tím, že malé obory zápasí o svou existenci, zatímco koryfejové české vědy řeší otázky retrakcí svých závadných studií, v nichž někdo dokreslil nebo umazal píky či odfláknul dokumentaci oček zdravých a nemocných králíků? A konečně: Co s tím, že na jediné vysokoškolské instituci (UP) může v extrémním případě být měsíční finanční příjem profesora-přírody devatenáctkrát vyšší než profesora-humáče? To vše vyvolává nejen rozpaky, ale i úvahy o akademickém podnikatelství, numismatice, etice… Že je svět dnes takový?
Ano, hodnota je z hlediska axiologie – jako terciární vlastnost jevu, tj. vlastnost přisouzená objektu hodnotícím subjektem – vratká a proměnlivá. A proto vždy nakonec záleží na tom, jak jedinec, veřejnost, společnost, vláda, rada moudrých, ohodnotí a oceňuje – sportovce, politiky, umělce, vědce, vědy společenské, přírodní, lékařské, sport, zábavu, umění… A podle toho je financuje. K tomu slouží dobové žebříčky, bodovací systémy, koeficienty, jejich finanční vyjádření, nabídka, poptávka, úměra i neúměra, management. Množství nahrávek a provedení Mozartovy hudby by naznačovalo, že si salcburského rodáka ceníme desetkrát (stokrát?, tisíckrát?) víc než Salieriho. Avšak byl Salieri desetkrát (stokrát, tisíckrát) horší komponista než Mozart?
Tím se dostáváme k dalšímu systému, který nenápadně prorůstá houštinou hodnocení a bodování, a to je RUV. Je vůči RIV zanedbatelnou minoritou, ale přesto je důležitý z hlediska zachycování svébytné kvality, totiž tvořivosti v oblasti (vysokého, evropského) umění. Zatímco hravý a hrající si vědec pronikáním do podstaty jevů objevuje to, „co je“, hravý a hrající si umělec vytváří něco, co zde dosud nebylo… Pokud uvažujeme o skutečné kreativitě ve vysokém školství, tvoří v něm umění nezanedbatelnou a specifickou položku.
K čemu slouží RUV?
Registr uměleckých výstupů (RUV) Ministerstva školství ČR vznikl v roce 2012 na základě iniciativy prorektora Akademie múzických umění v Praze Miloslava Klímy, a to za účelem registrace a hodnocení výstupů z tvůrčí umělecké činnosti [3]. Na uměleckých školách byla totiž vždy vyvíjena tvůrčí činnost, ale všeobecně požadovaný základní vědecký výzkum se zde přirozeně příliš nepěstoval [4]. Umělecké výstupy začaly být ohodnocovány (certifikovány) v rámci bodového systému a podle každoročně stanovované hodnoty jednotlivého bodu a celkového množství získaných bodů byly vysoké školy odměňovány. (Na vytvoření celého systému se výrazně podílela Jana Talašová z Katedry matematické analýzy a aplikací matematiky Přírodovědecké fakulty UP.) Pro umělecké obory vyučované na českých veřejných vysokých školách byl RUV analogií RIV, zároveň se však na nedostatcích jeho prudce se roztáčejícího kafemlejnku poučil.
Aplikace RUV byla vyvíjena z perspektivy Akademie múzických umění, Janáčkovy akademie múzických umění, Akademie výtvarných umění, Vysoké školy umělecko-průmyslové, fakult architektury ČVUT a VUT. Byla zdrženlivá vůči pedagogickým a filozofickým fakultám, kde se sice také vyskytovali umělci a pěstovaly se umělecké disciplíny, ale jejichž odborné těžiště spočívalo jinde: v učitelství a v bádání. Ale i na těchto fakultách systém prokázal svou životnost a platnost.
Trochu historie a peníze, které hrají vždy velkou roli
Pedagogické a filozofické fakulty začaly evidovat a vykazovat umělecké výstupy svých pracovníků v roce 2013. I na jejich pracovištích se aplikace slibně rozvíjela, což jsem mohl sledovat jako zástupce Univerzity Palackého v arbitrážní komisi RUV jmenovaný do této funkce prorektorkou Jitkou Ulrichovou. Již po několika letech byly registrované výsledky pozoruhodné a ekvivalentně získávané finanční částky vysoké (FF UP), ba dokonce relativně obrovské (PdF UP). Na získávaných „ruvbodech“ se podíleli nejen někteří pedagogové kateder hudební a výtvarné výchovy [5], ale i spisovatelé-bohemisté nebo cizojazyční filologové-překladatelé umělecké literatury, jejichž „interpretační“ činnost začala být srovnávána s činností hudebních interpretů-koncertních umělců. Například v roce 2015 představoval finanční ekvivalent umělecké činnosti básníka Radka Malého podle uplatněné metodiky rozpočtu Univerzity Palackého částku 1 022 634 Kč. A v témže roce obohatily výsledky RUV po univerzitním přerozdělení rozpočet FF o 2 627 266 Kč (a to již po patnáctiprocentním „zdanění“, tj. odvodech pro centrální složky UP) [6]. To tehdy představovalo celoroční rozpočet malé katedry.
Rýsující se perspektiva získávaných uměleckých bodů (a související obohacení výuky studentů) vedla k tomu, že některé hudební a výtvarné katedry na českých pedagogických fakultách začaly přijímat do pracovního poměru nové (či dokonce reaktivovat věkově starší) umělecké pracovníky. Dělo se tak v Praze, Brně, Ostravě, Plzni, ale i v Olomouci. Úspěšným uměleckým pracovníkům byly udělovány odměny, a to i na FF a PdF UP. Vysoké odměny se vyplácely na Ostravské univerzitě.
Ministerstvo školství započítávalo v letech 2015–2016 finanční prostředky za uměleckou činnost ve výši poměrných 3,5 % v kategorii „K“ (viz ukazatel K – výkonová část) uměleckým školám, fakultám architektury, filozofickým i pedagogickým fakultám, ale třeba i jiným vysokoškolským institucím vyvíjejícím a vykazujícím uměleckou činnost. To bylo převratné a výrazné [7]. Celostátní metodiku bylo možné na úrovni univerzitních akademických senátů při schvalování rozpočtu změnit, avšak většinou se to nedělo [8].
Na Filozofické fakultě UP bylo v roce 2016 o přínosu RUV jejím tehdejším vedením „pomlčeno“, fakticky získané finanční prostředky bagatelizovány a určujícím kritériem se staly pouze výsledky dosahované kafemlejnkem RIV. Ve snaze dosahovat výkonnosti malé „humáčské“ akademie věd (v duchu dobového trendu „research univerzity“) byla při hodnocení (alespoň některých) dokonce vědomě podceněna i základní, totiž pedagogická složka činnosti akademických pracovníků.
Zdá se, že se RUV do zorného pole filozofických a pedagogických fakult nyní navrací. Univerzita Palackého dosahuje v RUV lepších výsledků než Univerzita Karlova a Masarykova univerzita [9]. A s potěšením sleduji, že i na Filozofické fakultě UP v Olomouci se zase do budoucna počítá s tím, že některé katedry budou mít z RUV (a přirozeně i z RIV) doplňkový finanční zisk.
Současná aplikace RUV ovšem nově zjišťuje, zda příslušný, umělecké aktivity vykazující pedagog je nejen umělcem, ale zda také přímo studenty vyučuje umělecké předměty. To filozofické a pedagogické fakulty ve srovnání s vysokými uměleckými školami poněkud znevýhodňuje. Nicméně všechny vyzývá k umělecké činnosti a k naplňování aplikace RUV.
Jde o studenty uměnověd a uměleckých výchov, ale také o „třetí roli“ univerzity
Od Leonarda da Vinci po Umberta Eca platí, že věda a umění spolu souvisejí. A je nesporné, že tvůrčí činnost, resp. alespoň praktická znalost uměleckého řemesla, výrazně prospívá kvalitě výuky věd o umění a uměleckých výchov a motivuje záblesky sdíleného krásna studenty – budoucí učitele a uměnovědce. Například muzikologie bez praktické zkušenosti a znalosti příslušného uměleckého druhu není vědou o umění (tj. oborem typu AL), ale jen vědou historickou (tj. oborem typu AB), kde si můžeme sice hezky povídat o životech umělců a dějinách hudebních institucích, ale k tomu nemusíme být velkými muzikanty [10].
Převratnou skutečností je naopak nový trend, že totiž zásluhou několika osobností AMU, JAMU a univerzit se posledních letech rozvíjí nejen „výzkum umění“, ale přímo „výzkum uměním“, tedy ohmatávání lidského terénu tvůrčími pokusy umělců a jejich odborným (sebe)vyhodnocováním. Za tím účelem vznikla na vysokých uměleckých školách dokonce centra základního výzkumu a byly řešeny projekty GAČR [11].
Důležité je základní zaměření vysokoškolského oboru a instituce. Platí, že spisovatelská, překladatelská, scénáristická, dirigentská, výtvarná aj. činnost pedagogů jazykovědných, uměnovědných a umělecko-výchovných kateder je vysoce prospěšná, pro obor i pro studenty. Naopak umělecká činnost přírodovědce či lékaře je z hlediska jeho vysokoškolské specializace nepodstatná, neboť je to jen amatérský koníček. Avšak i umělecká činnost akademiků-neumělců může tvořit významnou součást tzv. třetí role univerzity a přinášet společenskou prestiž. Připomeňme světově proslulé akademické pěvecké sbory univerzit v Cambridge či Oxford, či v olomouckých měřítcích sbormistrovství matematika Josefa Srovnala nebo chemika Milana Kotoučka, či houslové umění lékaře Josefa Procházky.
Věda i umění. To je důležité zejména pro menší národy či státní útvary, které se profilují nejen úspěchy a přínosy vědců jako Jaroslav Heyrovský, Otto Wichterle či Antonín Holý, ale i umělců jako Antonín Dvořák, Milan Kundera či Miloš Forman. Takže shrnuto: RIV i RUV.
[1] Například nákladovost studia práv nebo psychologie či dějin výtvarného umění byla již od devadesátých letech vyčíslena koeficientem 1,0 (tedy základním normativem); bohemistiky nebo nizozemské filologie či výtvarné výchovy 1,2; informatiky 1,65; matematických oborů 2,25; biochemie 2,80; zubního lékařství 3,5, uměleckých (protože individuálně studovaných) oborů 5,9. Takže například zatímco univerzita (fakulta, katedra) dostane na jednoho studenta egyptologie normativ cca 30 000 Kč, na studenta odborné matematiky získá 67 500 Kč, a to přestože, s nadsázkou řečeno, exkurze do Egypta spíše podražily, kdežto logaritmická pravítka spíše zlevnila. Srov. tabulku KEN: KEN nových SP přidělené na základě projednáni RK 17 6 2020.xlsx. Jako řešení jsem před lety navrhoval „nepodkročitelné“ finanční minimum na každého vysokoškolského studenta bez ohledu na studovaný obor a k tomu navíc příspěvek podle ekonomické náročnosti jeho studijního programu.
[2] „Kafemlejnek“ si lze představit jako je robot převádějící počty vědeckých výsledků na peníze pro instituce VaV. V honbě za financemi vedl k obrovskému nárůstu publikací napříč všemi obory, bohužel mnohdy vědecky bezcenných.
[3] RUV – Registr uměleckých výstupů
[4] Na umění podle tabulek | | A2 – neklid na kulturní frontě
[5] „Ruvbody“ je zjednodušené označení certifikovaných bodů za uměleckou činnost evidovanou v Registru uměleckých výstupů.
[6] Pisatelova e-mailová korespondence s tajemnicí FF UP Jiřinou Menšíkovou a děkanem Jiřím Lachem z roku 2015.
[7] Pisatelova e-mailová korespondence s kvestorem UP Jiřím Přidalem z roku 2016.
[8] Podle Tomáše Opatrného (viz jeho senátní materiál z 11. 3. 2015 „K výpočtu koeficientu K“) tehdy došlo na UP k nesprávné aplikaci celostátní metodiky ve všech deseti indikátorech koeficientu K, a například zatímco za rivbod dostala UP 583 Kč a ruvbod 271 Kč, přijatým univerzitním rozpočtem byl ruvbod vyčíslen na 4 512 Kč. Podle toho pak byly posíleny rozpočty pedagogické a filozofické fakulty. S Opatrného stanoviskem týkajícím se metodiky rozpočtu a vztahu ruvbodů a rivbodů jsem tehdy polemizoval a opíral se přitom rovněž o výklad kvestora UP. Viz poznámka výše.
[9] Rozpis rozpočtu vysokých škol 2020.xlsx
[10] Srovnej strukturu oborů OECD (Frascati manual).
[11] Viz o tom Marek Hlavica v Universitas, Velcí tvůrci vždy překračovali hranice mezi vědou a uměním