/JIŘÍ FIALA/
Stalo se, že jsem ve svém posledním příspěvku pro Diskuzní žurnál o dění na UP v Olomouci vytkl Spectabilis děkanovi FF UP doc. Mgr. Janu Stejskalovi, M.A., Ph.D., několik nepravd v jeho proslovu zahajujícím debatní setkání prezidenta ČR Petra Pavla se studenty této fakulty dne 30. října 2023. [1] Děkanova apologie nazvaná Nad skutečnými „lapsy“ děkana FF UP, vzápětí publikovaná tamtéž, sice obsahuje mně adresované omluvy a lichotivé uznání mých „unikátních znalostí“ olomoucké univerzitní historie, současně ale tvrzení, že „k žádným reálným ,lapsům‘ nedošlo a lehce bulvární titulek příspěvku pana prof. Fialy se zabývá malichernostmi“, jakož i domněnku, že „nám autor příspěvku chtěl jen znovu ukázat, co vše o minulosti naší univerzity zná a umí“. [2]
Nuže, neučinil jsem nic jiného, než co činím léta letoucí jako recenzent odborných publikací a oponent kvalifikačních akademických prací – hledám v nich „lapsy“, a to i ty „nejmalichernější“, s jediným cílem, aby je autor práce odstranil, neboť by se mohly dále šířit ke škodě odborného renomé autorova i věci samé. Jestliže případné nepravdy nerozpoznám, uvádím v pochybnost svou odbornou kompetenci. Pokud by byl děkanský uvítací projev publikován tiskem či digitálně, musel by být retrahován; u zveřejnění prostřednictvím videozáznamu platí ovšem přísloví: „Co z úst jak vrabec vyletí, žádnou měrou zase nevletí.“ A připomeňme i výrok připisovaný Aristotelovi: „Amicus Plato, sed magis amica veritas.“ [3]
Musím tedy oponovat tvrzení děkana historika doc. Stejskala obsaženému v jeho výše citované apologii: „František Lotrinský, doprovázející tehdejší hlavu státu, se během své návštěvy setkal se studenty, kteří mu předváděli své schopnosti, kladl jim otázky a obecně byl zjevně spokojen s jejich schopnostmi i odpověďmi. Tehdy měla univerzita dvě fakulty a např. ,matematika‘, o níž byla tenkrát řeč, se v rámci ,dialektiky‘, či později jako aritmetika a geometrie vyučovala na artistických fakultách. Striktně řečeno František Lotrinský patrně nebyl u zkoušek studentů, zkrátka jim jen kladl otázky a oni odpovídali.“[4]
Diarium tehdejšího rektora olomoucké koleje a škol P. Timoteje Raiskyho, S. J., však dokládá, že panovnické dvojici a shromážděnému publiku, sestávajícímu zejména z dvorské a místní šlechty a místního duchovenstva, jakož i ze zdejších městských notáblů a zdejší honorace, bylo 8. září 1754 předvedeno v refektáři jezuitské koleje ryze barokní „theatrum“, předem pečlivě připravené a secvičené. Při obsazování hereckých rolí v jezuitských školních dramatech, jak dokládají jejich dochovaná libreta a synopse, dávali jezuité ve shodě se stavovskou diferenciací tehdejší společnosti šlechtickým studentům, a to podle stupně jejich šlechtictví. Představení 8. září 1754 sehráli studenti-aristokraté, obývající jezuitský konvikt buď jako samoplátci, ale zejména jako tzv. ferdinandisté, jejichž ubytování a strava v jezuitském konviktu, jakož i stejnokroje v císařských barvách (žluté a černé) s poboční zbraní (dýkou) byly hrazeny fundací císaře Ferdinanda II. Habsburského z 16. července 1624. Dozvídáme se totiž, že 7. září 1754 navečer „se v biskupském paláci konalo dvorní souper spojené s audiencí, během níž rektor P. Timotej Raisky a regent jezuitského konviktu P. František Fressel předložili císaři synopsi zítřejšího představení v refektáři jezuitské koleje, tištěnou na hedvábí, za což jim Jeho Veličenstvo milostivě nabídlo svou ruku k políbení.“[5]
Pobyt Marie Terezie a Františka I. Lotrinského v Olomouci ve dnech 6. až 9. září 1754 se uskutečnil v mezidobí mezi 2. slezskou válkou (1744–1745) a válkou sedmiletou (3. slezskou válkou, 1756–1763), ohrozivších samu existenci habsburské monarchie. Dotyčné školní theatrum, zinscenované 8. září 1754, mělo proto jediný účel: přesvědčit přítomné panovníky a vídeňský dvůr, že olomoučtí konviktoři-ferdinandisté díky lekcím v olomoucké stavovské akademii, věnovaným živým jazykům, aplikované matematice (dosl. „počtům“), geometrii, geografii, fortifikačnímu stavitelství a „šlechtickým cvičením“ (tj. šermu, házení kopím, střelbě z muškety, jízdě na koni apod.), budou s to sloužit jako důstojníci v c. k. armádě (nešlechtic mohl tehdy obdržet důstojnický patent zcela výjimečně) [6], což se soudě podle chvály císaře Františka I. Lotrinského podařilo. Bohužel se zmíněná synopse nedochovala, takže netušíme, co bylo obsahem „alegorických výstupů“. Je ale jisté, že otázky z uvedených disciplín kladli světským konviktistům, najmě ferdinandistům, předem připraveným k brilantním odpovědím na tyto otázky, jejich světští učitelé ze stavovské akademie, nikoli jezuitští profesoři, natož císař František I. Lotrinský. Celé „theatrum“ se tudíž naprosto lišilo od univerzitních disputací (svým způsobem ovšem rovněž teatrálních), na nichž defenzoři bakalářského a magisterského gradu obhajovali teze z aristotelské logiky a filozofie, řešili též spekulativní „quaestiones (otázky)“ či „problemata“. Bylo tomu tak např. 22. dubna 1584, kdy kandidáti bakalaureátu svobodných umění a filozofie disputovali mj. nad otázkou „Possentne mathematici futura praevidere?“ [7], nebo 1. srpna 1720, kdy byl uchazečům o magisterský gradus svobodných umění a filozofie předložen k řešení filozofický problém „An die nati excellentiore polleant ingenio, quam de nocte progeniti?“. [8]
Na děkanovu závěrečnou otázku, zdali je to chyba, když na jeho pracovní navštívence momentálně stojí jen: „Jan Stejskal, Dean“, lze odpovědět, že se o chybu nejedná, poněvadž akademická funkce není nijak vázána na dosažené vědecké a vědeckopedagogické tituly – pro zastávání akademické funkce, rektorskou pozici nevyjímaje, může totiž být navržen/a a posléze jmenován/a kterýkoli/kterákoli člen/ka akademické obce vysoké školy, přičemž tuto obec tvoří akademičtí pracovníci/pracovnice a studenti/studentky dotyčné vysoké školy. Naproti tomu se vyžaduje, aby členy/členkami oborových komisí doktorských studií byli akademičtí pracovníci/pracovnice habilitovaní/habilitované a vysokoškolští profesoři/profesorky, případně další odborníci/odbornice v daném oboru (např. pracovníci/pracovnice ústavů Akademie věd České republiky). Pokud by tedy nebyl děkan FF UP habilitován, popřípadě by svůj titul docenta v seznamu členů oborových rad a státních zkušebních komisí doktorských studií oborů Dějiny umění, památková péče a technologie pro materiálové průzkumy, Historické vědy, České dějiny, Obecné dějiny, Mediální a kulturální studia a Religionistika na FF UP v Olomouci [9] ze skromnosti neuvedl, členem těchto oborových rad by být de iure nemohl.
[1] Fiala, J.: Hrst historických lapsů děkana FF UP. Diskuzní žurnál o dění na UP v Olomouci, Listopad 4, 2023, https://www.dzurnal.cz/index.php/2023/11/04/hrst-historickych-lapsu-dekana-ff-up/
[2] Stejskal, J.: Nad skutečnými „lapsy“ děkana FF UP. Tamtéž, Listopad 7, 2023, https://www.dzurnal.cz/index.php/2023/11/07/nad-skutecnymi-lapsy-dekana-ff-up/
[3] „Platon je přítel, ale větším přítelem je pravda.“ Jedná se o parafrázi sentence ve spise řeckého polyhistora Aristotela (384–322 př. n. l.) Etika Nikomachova.
[4] Stejskal, J.: op. cit.
[5] Fiala, J.: Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. 54. RAISKY (Raysky, Reisky, Rajský) z Dubnic (z Dubnice) Timotheus (Timotej), S.J., Phil. Dr., Theol. Dr., Jur. Can. Dr. (* 18. 12. 1700 Kamenná Voda na Mostecku – † 3. 7. 1761 Praha), rektor od 22. 10. 1752 do 16. 5. 1756. Žurnál UP, roč. 17, č. 7, 14. prosince 2007, s. 8, https://www.upol.cz/fileadmin/zuparchiv/XVII/cislo13.pdf
[6] Viz mj. Fiala J. – Skala H.: Fiala, J. – Skala, H.: Galerie vojenských velitelů obrany Olomouce za pruského obléhání města roku 1758. Část I. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, 308/2014, Společenské vědy, s. 102–124. Další části této studie jsou publikovány v následujících číslech ZVMO.
[7] „Zda mohou matematici předvídat [věci] budoucí?“ Spáčil, Vl. – Spáčilová, L. (eds.): Nejstarší matrika olomoucké univerzity / Die älteste Matrikel der Olmützer Universität (1576) 1590–1621, Olomouc 2016, s. 190.
[8] „Zda jsou [lidé] narození ve dne vybaveni skvělejším nadáním nežli [lidé] narození v noci?“ Spáčil, Vl. – Spáčilová, L. (eds.): Matricula olomoucké univerzity / Matricula der Olmützer Universität (1636–1637) 1652–1729, Olomouc 2023, s. 662.
[9] https://www.ff.upol.cz/fileadmin/userdata/FF/studium/DSP/obor_rady/oborrady_vsechny_nove_akreditace_2023_05_25_ciste.pdf