/TOMÁŠ OPATRNÝ/
Ve sdělovacích prostředcích zazněly informace, že „jak interní přeměření, tak externí nezávislá přeměření i odborná vyjádření zahraničních expertů v souhrnu potvrzují, že závěry článku Tuček et al., Nat. Comm. 2016 jsou validní“. Sdělení se opírá o dokument „Prověření věrohodnosti a reprodukovatelnosti výsledků publikovaných v článku J. Tuček et al.: Nature Communication 7, 12879 (2016)“ zveřejněný na oficiálních univerzitních stránkách. Na vnitřní univerzitní diskusi pak k této problematice zazněla řada otázek a komentářů, z nichž mnoho zůstalo bez odpovědi. Pokusím se shrnout několik nejvýznamnějších.
V oficiálním dokumentu se neříká téměř nic o vazbách mezi zpracovateli posudků a pracovištěm, ze kterého článek pochází. Pouze v případě autorky jednoho posudku, která nemá společné publikace s autory článku, byla tato skutečnost zmíněna. O tom, že zbývající zahraniční posuzovatelé společné publikace mají (např. zde, zde), se už v oficiální zprávě mlčí. Také v oficiálním dokumentu nezaznělo, že jednotlivé posuzovatele se svými otázkami oslovoval manžel spoluautorky článku.
Nejde však jen o společné publikace. Jak plyne ze zprávy o přeměření vzorku na polském pracovišti, měření probíhalo na spektrometru MS96, který je z dílny olomouckého pracoviště, odkud pochází i diskutovaný článek (viz zde). Jako „nezávislé zahraniční pracoviště“ tak byla vybrána Silesian University – čili dle referencí s odběrateli (viz zde) nejbližší klient mimo Česko a Slovensko.
O maďarských posuzovatelích se v oficiálním dokumentu píše, že „jsou spoluautory programu MossWinn, který je celosvětově používán jako expertní nástroj pro zpracování spekter z Mössbauerovských měřeních“. Dá se snadno dohledat, že i v tomto případě jde o obchodní partnerství, viz zde záložka Price/Discounts, kde se píše: „Save hundreds of euros by purchasing MossWinn full range version site license(s) and a Mossbauer spectrometer system offered by RCPTM, Palacky University in Olomouc, Czech Republic simultaneously!“ Symetricky pak zde . Na mé upozornění, že by bylo vhodné o tuto informaci doplnit oficiální sdělení, vedení UP nereagovalo.
Z odpovědí zahraničních posuzovatelů je zřejmé, že dotyční nebyli upozorněni na konkrétní pochybnosti matematické povahy související s mimořádnou shodou zobrazovaných datových bodů, třebaže tyto body jsou na různých škálách (viz zde, zde) či na stěží vysvětlitelné snížení statistického šumu bez dopadu na tvar signální funkce (viz zde).
V oficiálním dokumentu se zdůrazňuje, že posudky potvrzují přítomnost superparamagnetického železa ve spektru. Podle toho by tedy mělo být vše v pořádku, protože hlavním výsledkem článku byla stabilita superparamagnetických nanočástic železa, což prý bylo zpochybňováno v původním děkanově podání k Etické komisi (které však rektor komisi nepředal). Již se ale neuvádí, že součástí materiálu byl i posudek doc. Pechouška (viz zde) vyslovující podezření na nepravost všech mössbauerovskýchměření. Kromě nemožnosti dohledat v databázi měření data přesně odpovídající obrázkům z článku se tam poukazuje na nezvykle nízký šum a také na sextet (šestici píků) ve spektrech, která by parametrům článku mohla odpovídat. Naproti tomu ve článku je obrázek prezentující měření za pokojové teploty bez sextetu – čistě se singletovou a dubletovou komponentou.
Otázka přítomnosti sextetu v přeměřovaném spektru byla v uplynulých měsících předmětem diskusí. Zaznívalo tvrzení, že přítomnost sextetu ve spektru by byla problematická, zejména pokud by šlo o přítomnost dominantní. U spektra nově měřeného v Olomouci autoři nejprve tvrdili že prokázali stejné komponenty v téměř stejném poměru jako v původním článku v Nature Comm. (viz zde), tedy cca 80% singletu a 20% dubletu. O sextetu není zmínka. Současné polské měření (zde) však dospělo k závěru, že ve vzorku je sextet zastoupen cca 63%, kdežto singletu je jen cca 16% a dubletu 21%. Po upozornění na tento nesoulad z vedení zaznělo, že „není sextet jako sextet“: nejedná se prý o sextet oxidů železa (ten by vadil, protože by ukazoval, že došlo k oxidaci) ale sextet magneticky orientovaného alfa-železa, který je prý v pořádku. Na otázku, zda tedy stejný sextet nemohl být už v původním vzorku, jak poukazuje posudek doc. Pechouška, odpověď nemáme. Otázky proč se v čase takto měnila argumentace ohledně zastoupení jednotlivých složek zůstávají bez komentáře.
Otázky po reprodukovatelnosti filtračního procesu zůstávají také nezodpovězené. Nikdo nedokáže dát odpověď, jak přesně z měřeného spektra zatíženého obvyklým statistickým šumem vznikly hladké křivky prezentované ve článku. Objevují se komentáře, že pokud by taková filtrační procedura byla dostupná, byl by to průlomový objev a ušetřilo by to mimo jiné velké množství měřicího času.
Otázky studentů, zda mohou takto nereprodukovatelné nakládání s daty považovat za akceptovatelné ve své vlastní vědecké práci, zůstávají také bez odpovědi.
V oficiálním textu se nijak nezmiňuje zasedání Vědecké rady PřF z 11. prosince 2019 (zde), které dospělo k usnesení „Vědecká rada PřF UP má pochybnosti o konzistenci dat v článku: Tucek, J., Sofer, Z., Bousa, D., Pumera, M., Hola, K., Mala, A., Polakova, K., Havrdova, M., Cepe, K., Tomanec, O., Zboril, R.: Air-stable superparamagnetic metal nanoparticles entrapped in graphene oxide matrix, Nature Communications 7, 12879 (2016), mimo jiné vzhledem k neexistenci primárních dat. Na základě toho VR vyzývá děkana, aby o této skutečnosti informoval editora časopisu.“
Vůči tomuto zasedání Vědecké rady se někteří pracovníci ohradili ve své žádosti o svolání mimořádného Akademického senátu UP (dokumenty nejsou na žádost signatářů zveřejněné). Na tyto výhrady reagoval svým vyjádřením člen Vědecké rady prof. Fiurášek (zde).