/TOMÁŠ OPATRNÝ/
Necelý týden – od 5. do 11. dubna – byla u nás v platnosti univerzitní norma upravující střet zájmů prorektorů a proděkanů. Podle jejího znění by tito funkcionáři například nesměli být členy statutárních orgánů obchodních korporací – podobně, jako to univerzitní statut zakazuje rektorovi a děkanům. Důvodu zavedení této normy jsem ve veřejně dostupných zdrojích nedohledal. Jako důvod zrušení se pak uvádí, že se „ukázalo jako vhodné upravit tuto problematiku vnitřním předpisem, tj. Statutem…“. Čekají nás tedy změny univerzitní legislativy a tento text hodlá přispět k diskusi, která by vlastním změnám měla předcházet.
Rozhodovat a být současně ve střetu zájmů může mít velmi negativní dopad na chod či reputaci instituce. Je tedy správné tuto problematiku intenzivně řešit. Věc je ovšem mnohem širší a bylo by naivní předpokládat, že se vše spraví tím, když proděkanům „zatrhneme eseróčka“. Ve střetu zájmů může být kdokoli, kdo rozhodnutím z principu ovlivní jak své pracoviště, tak i soukromí. Často přitom nemusí jít z podstaty o nic špatného – pokudje to pod kontrolou. Pokud jsem přímým nadřízeným své manželky, mohou se mé zájmy coby manžela výrazně lišit od mých zájmů coby šéfa. Pokud já či osoba mně blízká máme firmu, která je dodavatelem univerzity, mohu být ve střetu zájmů. Pokud učím na škole, která mé univerzitě může konkurovat, jsem ve střetu zájmů. Některé věci reguluje zákon – buď ten o střetu zájmů, nebo zákoník práce. Jiné si může škola upravit sama – tak, jako máme od roku 2016 ve článku 7 univerzitního statutu. Než se ale pustíme do změn, stojí za to podívat se, jak to dělají jinde.
Když jsem se o nové normě dozvěděl, napsal jsem či zavolal kolegům z jiných univerzit. Nezjistil jsem žádnou, kde by měli podobnou úpravu jako je ta naše, nebo o ní věděli – ptal jsem se na UK, MU, ČVUT, VUT, VŠE, VŠCHT, UHK, OU, UPCE, SLU a JU. Na většině škol nejdou dál, než jak reguluje zákona. Mělo by prý stačit zákon důsledně dodržovat. Někde mají zmínku o střetu zájmů v etickém kodexu. Na UK se tak od každého člena akademické obce požaduje, aby se vyvaroval „střetu zájmů a v případě, že taková situace nastane, ji vhodným způsobem oznámil“. Na OU si dali do fakultního statutu větu „akademičtí pracovníci PřF jsou povinni důsledně a zřetelně oddělovat činnost na PřF od svých případných podnikatelských aktivit“. Na UPCE prý mají nepsané ale vymáhané pravidlo, že jmenovaný (včetně děkanů) nesmí řídit rodinného příslušníka ani partnera. Jinak prostě jmenování neproběhne nebo je dotyčný odvolán.
O něco inspirativnější je to v zahraničí. Díval jsem se na pravidla některých anglofonních univerzit a ve většině případů mají velmi podrobně rozpracovanou strategii řešení možných střetů zájmů. Vlastní definice je přitom docela vágní. „Stručně řečeno, můžete být ve střetu zájmů, pokud výkon vašich povinností vůči univerzitě může být ovlivněn, nebo může být vnímán, že je ovlivněn, jinými zájmy nebo povinnostmi, které máte“, dočteme se v pravidlech aucklandské univerzity (https://www.auckland.ac.nz/en/about/the-university/how-university-works/policy-and-administration/university-organisation-and-governance/legal/conflict-of-interest-guidelines.html). Následuje pak podrobnější popis jak poznat, že střet zájmů hrozí, a jak poté postupovat. Uvádějí se řešené případy a často kladené otázky. Zásadou je takovou situaci vždy nahlásit a zaevidovat. Nadřízený pak rozhodne, do jaké míry jsou reputace či zájmy pracoviště v ohrožení a jak situaci čelit. Než se pustíte do vyplňování formuláře o střetu zájmů, můžete si přečíst ukázky typických situací. Například: „Pracuji na své disertaci a při svých měřeních mimo jiné zkoumám efektivitu některých zařízení, včetně zařízení, které produkuje má firma. Velmi mě nadchlo zjištění, že můj výzkum nade vší pochybnost dokazuje, že výrobky mé firmy jsou vysoce efektivní a mají tedy velkou šanci uspět na trhu. Umíte si představit mé zklamání, když mě školitel upozornil, že by mohly být nějaké potíže s mou výzkumnou prací. Opravdu je tu nějaký problém?“ A následuje vysvětlení, že tu opravdu problém se střetem zájmů je, se stručným návodem k řešení.
Na různých školách se možné střety zájmů kategorizují různým způsobem, ale vždy se zdůrazňuje, že v potaz se musí brát i možnost, že se situace vnějšímu okolí jeví jako střet zájmů. Když budu mít vliv na výběr uchazeče o pozici, o kterou se uchází někdo z mých příbuzných, mohou to ostatní vnímat jako nefér výhodu, i kdybych se tím při svém rozhodování nijak ovlivnit nenechal. Kromě těchto „vztahových“ střetů zájmů se poměrně podrobně rozebírá, jak se zachovat při přijímání či předávání darů, jak s poskytováním jiných výhod například typu posílání na zajímavé zahraniční cesty.
Detailní pozornost bývá věnována odborným aktivitám mimo pracovní poměr – placené i neplacené konzultační činnosti či provozování vlastních firem. Co když tato firma konkuruje aktivitám, které by mohla provozovat sama univerzita? Zakázat to? Ale co když je univerzita mnohem méně pružná než malá firma jejího pracovníka a nepříliš ochotná jít do podnikatelského rizika? V pravidlech některých univerzit se dočteme, že uznávají pozitivní efekt prolínání podnikatelské a akademické sféry, ale zaměstnanci musejí dbát na to, aby z toho přiměřený finanční užitek nesla i univerzita.
Slyšel jsem, že to na kterémsi českém pracovišti v tomto duchu řešili za pomocí stávající legislativy. Podle zákoníku práce „zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím písemným souhlasem“. Takový souhlas se poskytoval za splnění podmínky: pracovník vlastnící firmu předkládal její daňové přiznání a univerzitě odváděl určité procento z obratu. Přijde mi to fér – ale bylo by dobře mít to jasně zakotvené v univerzitních předpisech.
Budeme-li upravovat statut, měla by se věnovat pozornost dobrému zdůvodnění nových pravidel. Dobré důvody pro řádnou úpravu lze snadno uvést. Po důvodech té jednotýdenní normy zatím pátrám. Nejspíš ale nebude nutné vynalézat kolo od začátku a u řady věcí bude možné se nechat inspirovat, jak se s tím popasovali jinde.