/MICHAL BOTUR/
Po zprovoznění dŽurnálu bylo redakci opakovaně vyčítáno, že zveřejňuje a tedy „skandalizuje“ kauzy, které se dají řešit interně a podléhají “standardním” procesům uvnitř univerzity. Nyní mohu s klidným svědomím napsat o kauze, která byla univerzitou plně „zprocesována“ a vnitřními mechanismy “dořešena”. Jedná se o případ dvou chybně vykázaných úvodníků (zde a zde) bývalého děkana Přírodovědecké fakulty Ivo Fréborta, díky kterému Centrum regionu Haná (CRH) neoprávněně získalo na úkor ostatních částí fakulty celkem více než jeden a půl miliónů korun.
Osobní bibliografická databáze
Základním pilířem financování vědy v České republice byl ještě nedávno systém, který se vžil pod hanlivým názvem “kafemlejnek”. Jeho hlavní ideou byla jednoduchost: každý výsledek byl dle předem známých pravidel obodován a následně se získané body přímočaře přepočítaly na peníze, které vláda zaslala instituci. Za každý evidovaný výstup zasílal stát peníze pět po sobě jdoucích let. I univerzita postupovala analogicky a peníze (po odvodech) přeposílala podle jasných pravidel přímo k univerzitní jednotce, kde výsledek vznikl.
K zadávání vědeckých výsledků slouží takzvaná Osobní bibliografická databáze (OBD) a způsob zápisů výsledků do ní upravuje směrnice rektora B3-10/6-SR Evidence publikační činnosti na Univerzitě Palackého v Olomouci. Směrnice je velmi důkladná, protože výsledky, které nejsou vykázány, nejsou proplaceny (proto je třeba zajistit, aby vše bylo evidováno) a protože – na druhou stranu – peníze za nesprávně vykázané výsledky musejí být vraceny státu a často byly instituce za chyby v evidenci i pokutovány. I chyby tedy mohou vést ke ztrátám pro univerzitu.
Směrnice stanoví, že na úrovni pracoviště je jmenován “vkladatel”, na úrovní fakulty “fakultní kontrolor” a na úrovni univerzity “univerzitní kontrolor”. Vkladatel “odpovídá za správnost a úplnost záznamů vložených do OBD za dané pracoviště“, přičemž ale autor výstupu není vyvázán ze zodpovědnosti za správnost evidence výsledku:„Za věcnou správnost primárního záznamu v OBD – výsledku odpovídá tvůrce. Za zpracování do příslušných dávek/složek/souborů pak odpovídají vkladatelé a správce příslušné součásti.” Tedy vkladatel je zodpovědný za to, aby zadal správně a úplně to, co mu autoři dodají k vložení, přičemž se také říká, že “Záznam je povinen editovat pouze první interní tvůrce v pořadí.”
Fakultní kontrolor potom “dbá na správnou editaci záznamů pracovišť a z titulu své funkce má povinnost neúplné, popř. chybné záznamy v systému podřízeným pracovištím vrátit k doplnění, příp. opravě.”[1]
Jak s vykázanými výsledky naloží stát? Způsob kontroly a proplacení byl zveřejněn v Metodice hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů. V každém případě ale platí, že za věcnou správnost odpovídají instituce (univerzity).
Nesprávně vykázané editoriály
Při přípravě rozpočtu na rok 2019 se rozhodlo vedení Přírodovědecké fakulty zkontrolovat všechny vykázané výsledky zpětně za posledních pět let (pro ověření správného přiřazení článků a z nich odpovídajících příjmů katedrám a centrům dle adres v článcích uvedených). V mnoha tisících záznamech byly nalezeny celkem čtyři nesprávně vykázané výsledky. Kromě dvou duplicitně zadaných článků, kdy se zřejmě jedná o omyl, byly nalezeny i dva nesprávně vykázané úvodníky neboli editoriály.
Editoriál je text obvykle výrazně kratší než jedna stránka, v němž editor shrnuje ideu článku či celého sborníku nebo daného čísla časopisu. Mezinárodní databáze jako je Web of Science nebo Scopus editoriály vědeckých časopisů evidují. Taktéž do OBD je možnost editoriály zadat, ale v patřičné kolonce je nutné uvést, že se jedná o “jiný výsledek“ nikoli o plnohodnotnou vědeckou publikaci. V tomto případě za tento výstup nedostane univerzita ani pracoviště jedinou korunu. V našem případě byly ony dva úvodníky vykázány jako vědecký článek a CRH si za ně přišlo dohromady asi na jeden a tři čtvrtě miliónů korun. Jednotka si tedy nechala proplatit vědeckou práci, která neexistovala.
V prvním z těchto editoriálů je prvním autorem Ivo Frébort a spoluautorkou je Karolina Chvátalová (která je zaměstnaná nikoliv na vědecké nebo akademické pozici, ale jako technicko-hospodářský pracovník). Lze tedy předpokládat, že ta systém OBD důkladně nestudovala. Za tento editoriál bylo jednotce vedené Ivo Frébortem v průběhu čtyř let proplaceno dohromady více než jeden a půl miliónu korun[2]. V případě, že by byl daný záznam do OBD zadán úmyslně „chybně“, s vědomím prvního autora, bylo by již na místě hovořit o podvodu značného rozsahu, neboť by byla Přírodovědecká fakulta uvedena v omyl, aby mohly být neoprávněně čerpány prostředky.
Jaká je tedy “role” autorů v této kauze? Příslušný záznam v OBD byl zadán Petrem Galuszkou, jenž byl na pracovišti zadavatelem. Bohužel Petr Galuszka již nežije, takže nám nepodá svědectví, nicméně není zřejmé, jakou by mohl mít k tomuto úkonu osobní motivaci, protože nebyl ani autorem editoriálů, ani žádný z autorů nevykazoval jako afiliaci k oddělení, jež Petr Galuszka vedl. Dále v záznamu OBD můžeme najít poznámku kontrolora[3] Svatopluka Riegera, který upozorňuje na to, že záznam je zadán chybně jako vědecký článek. Protože se jedná o připomínku na věcnou správnost zápisu, měl být záznam prvním autorem nebo zadavatelem změněn, což se nestalo a výsledek byl i s touto chybou odeslán.
Analogicky byl zadán i druhý editoriál, kde je prvním autorem Jozef Šamaj a druhým opět Ivo Frébort. Záznam byl opět zadán Petrem Galuszkou a znova označen v poznámce Svatoplukem Riegerem jako chybně vykázaný.
Jednalo se o podvod?
Jen těžko se jedná o omyl, protože chybný zápis byl proveden analogicky dvakrát u dvou různých úvodníků. Hospodářské směrnice na příslušné roky, z kterých plyne, že editoriály nejsou vědecké články, navíc vydal sám prof. Frébort. Alternativou k vědomému podvodu bývalého děkana už je snad jenom spiknutí zadavatele a fakultního kontrolora, kteří by takto Ivo Fréborta „poškodili“ za jeho zády. Prof. Frébort, člověk proslulý svou pečlivostí a manažerským uvažováním, by si ale musel nevšimnout, že příslušné oddělení, z kterého také čerpal odměny, díky jeho „výsledku“ vykázalo oproti očekávání o čtvrtinu vyšší vědecký výkon za rok 2014. Z věcného hlediska je snad ještě závažnější než finanční stránka to, že Ivo Frébort z pozice ředitele CRH byl přímým nadřízeným doc. Galuszky a z pozice děkana mohl ovlivnit všechny kontrolní mechanismy na fakultě. Jednalo se tedy o zneužití moci?
Navíc existuje ještě jeden důvod si myslet, že o vykázaných úvodnících Ivo Frébort věděl. Univerzita disponuje dalším mechanizmem s názvem Hodnocení akademických pracovníků (HAP), což je jakýsi automat, do kterého akademici zadávají veškerou svou každoroční činnost a HAP je odmění automatizovaným zhodnocením jejich výkonu. Do tohoto systému se musíme každé předjaří povinně přihlásit a nechat se automatem zhodnotit. Ivo Frébort se v tomto systému k úvodníkům vykázaných jako vědecký článek sám a dobrovolně přihlásil jako autor, v prvním případě se dokonce označil za garanta (toto Jozef Šamaj neučinil!).
Standardní procesy
Vraťme se nyní ke „standardním procesům“, které nám od spuštění dŽurnálu připomínají kolegové z rektorátu. Děkan Přírodovědecké fakulty Martin Kubala předal případ s veškerými podklady panu rektorovi s doporučením k předání věci Etické komisi. Pan rektor Miller to odmítl a rozhodnutí zdůvodnil následujícími argumenty:
- zodpovědný je zadavatel Petr Galuszka (což je v rozporu s existující směrnicí),
- na věc v OBD upozornil fakultní kontrolor (to je spíše přitěžující okolnost),
- podobných pochybení generuje univerzita ročně desítky (za pět let měla PřF právě dvě pochybení tohoto typu),
- Ivo Frébort je druhým autorem obou editoriálů (to není pravda).
Proti rozhodnutí se děkan ještě jednou ohradil a požádal rektora, aby univerzita vrátila neoprávněně získané prostředky zpět do státního rozpočtu, nicméně rektor znova potvrdil své původní rozhodnutí. Standardní procesy doběhly. Tečka. V osobním rozhovoru, který jsem s panem rektorem měl, mi pan rektor sdělil, že neoprávněně čerpané peníze státu nehodlá vrátit. Nezbývá než věřit, že pan rektor své rozhodnutí ještě přehodnotí.
Jsou tedy interní systémy k řešení etických či jiných pochybení na naší univerzitě opravdu funkční? Je jediným opravným prostředkem našich „standardních procesů“ oznámení věci kontrolním orgánům státu nebo dokonce policii?
[1]Navíc směrnice říká, že “Vkladatelé a správci součástí spolu komunikují přímo prostřednictvím chybových hlášení a poznámek u jednotlivých záznamů v OBD.” Díky tomuto opatření v systému OBD zůstávají poznámky kontrolora. Ten chyby neopravuje, ale navrhne nápravu zadavateli nebo autorům.
[2]Stát proplácí vykázané výsledky univerzitám s dvouletým zpožděním. Přírodovědecká fakulta se ale rozhodla pracovištím proplácet výsledky o rok dříve. Tedy částka, kterou CRH čerpalo za úvodník (z fakultního rozpočtu) je cca 1,5 miliónů korun, přičemž částka, kterou za stejný úvodník dostala od státu univerzita je cca 1 milion korun. Analogicky u druhého úvodníku bylo z fakultního rozpočtu čerpáno cca čtvrt milionu, ze státního rozpočtu univerzitě zatím za tento úvodník žádné peníze nepřišly.
[3]Nepodařilo se mi ověřit, zda-li byl S.Rieger fakultní nebo univerzitní kontrolor (nebo obojí).