/MICHAL BOTUR/
Od publikování svého prvního textu, ve kterém jsem se věnoval manipulaci s daty v týmu Radka Zbořila, brzy uplyne půl roku a celá kauza se od té doby velmi dynamicky vyvinula. Těší mě, jakého postavení si mezitím dŽurnál vydobyl a zaznamenal jsem z několika různých stran požadavek, abychom o probíhající kauze i nadále informovali tímto komunikačním kanálem.
V minulém příspěvku je popsáno jádro kauzy, zmíněn je i skandální průběh březnové vědecké rady na Přírodovědecké fakultě a na závěr příspěvku jsem zmínil, že nemám informace, že by rektor kauzu postoupil Etické komisi UP (dále EK). Zpětně dovozuji, že v době, kdy článek vyšel, už EK na stole patřičný podnět měla. Šetření komise trvalo asi čtvrt roku a prostor k vyjádření dostali všichni účastníci kauzy a také několik relevantních svědků. Výstupem šetření EK je dosud nejotevřenější konstatovaní pochybení Radka Zbořila v daném případě. EK ve svém jednohlasně přijatém usnesení konstatuje, že danou manipulaci Radek Zbořil inicioval (usnesení EK, priloha, priloha) a podvod byl realizován s vědomím prvního autora Martina Heřmánka (ten závěry usnesení přijal bez připomínek), přílohy pak naznačují, že spíše než o ojedinělý exces může jít o špičku ledovce. Stejně jako předtím fakultní komise, která případ šetřila, upozornila Etická komise taktéž na – podle svého názoru – nestandardní průběh studia Čeňka Gregora završený dvěma neúspěšnými pokusy o obhajobu doktorské práce (brilantně o této kauze informuje tento článek), na které doktorand manipulaci s daty odhalil (viz příloha). Přestože by mohlo konstatování EK u mnohých čtenářů navozit pocit, že kauza je dořešena, další události až příliš často připomínají pohádku o princezně koloběžce.
Nález EK vyvolal bouřlivou reakci. Nejprve rektor Jaroslav Miller vydal komuniké , které zaslal i do tisku, v němž významně zdeformoval vyznění závěrů komise a apeloval na vědeckou čest Martina Heřmánka. Nevím, proč pan rektor stejným způsobem neapeloval na vědeckou čest také označeného iniciátora podvodu Radka Zbořila. Teprve po bouřlivém nesouhlasu těch, kteří plný text usnesení znali (tedy především členů Etické komise), nechal rektor zveřejnit hlavní text usnesení v plném znění.
Radek Zbořil usnesení EK nepřijal a ihned se proti němu ohradil. Několikrát uvedl, že se proti rozhodnutí bude bránit soudní cestou. Radek Zbořil společně se Zdeňkem Trávníčkem poslali v hromadné e-mailové korespondenci rektorovi podnět na údajný etický prohřešek Karla Indráka, předsedy EK spolu s návrhem, aby veškeré rozhodnutí EK pod vedením „osoby podezřelé z vysoce neetického jednání“ anuloval a odstranil z oficiálních univerzitních spisů. Tady se buďto jedná o sprosté špinění dobrého jména předsedy etické komise nebo o odhalení závažného etického prohřešku šestnácti významných onkologů působících na nejlepších českých klinikách. Situace se rychle vysvětlila a rektor odmítl podnět jako neopodstatněný. To však nebránilo Radku Zbořilovi a Zdeňku Trávníčkovi, aby v průběhu srpna šířili svou domněnku o porušování etického kodexu předsedou etické komise v hromadných e-mailech.
Radek Zbořil odstoupil z Vědecké rady Přírodovědecké fakulty a Vědecko-pedagogické rady oboru Chemie. Téměř ihned po zveřejnění závěrů Etické komise proběhla médii zpráva, že Radek Zbořil v čele RCPTM končí (například zde nebo zde. Tyto informace Radek Zbořil popřel už v Lidových novinách (25.6.2019). „Nevidím k tomu důvod. RCPTM je jednou z nejúspěšnějších vědeckých jednotek v zemi,“ řekl. Radek Zbořil ve skutečnosti nerezignoval na post ředitele, ale využil možnosti studijního volna. Vedením centra byl pověřen jeho zástupce Michal Otyepka až do konce řádného funkčního období Radka Zbořila. Jeho jmenovací dekret má ovšem platnost jen do 30.9.2019, a děkan proto vypsal na místo ředitele RCPTM otevřené výběrové řízení (viz vyjádření děkana PřF na webu PřF). To se ale snaží Radek Zbořil a jeho přátelé sabotovat.