/TOMÁŠ FÜRST/
Univerzitu Palackého obchází strašidlo. Všichni se bojí, kdy a odkud vypadne další případ manipulace s daty. Kauza zfalšovaného grafu, který už přes deset let zdobí stránky JACS, se zvolna chýlí ke konci
– článek bude dle vyjádření kolegy Zbořila stažen. To se dalo udělat už před půl rokem a mohli jsme si ušetřit metry textů, hodiny nepříjemných rozhovorů, tisíce garnů lží a polopravd a kiloWarhol ostudy. Případ je tedy téměř uzavřen. Se ctí vyšla z celé kauzy Etická komise UP, která zaujala odvážné a principiální stanovisko (podrobnosti zde), a děkan Přírodovědecké fakulty, který sveřepě odolával všem tlakům na zametení kauzy pod koberec. Rektor a jeho komunikační mágové se naopak chovali natolik podivně, že tím vyprovokovali hned dvě petice – jednu na podporu Etické komise a druhou na podporu děkana PřF. Klasického westernového záporňáka pak hrál kolega Zbořil, který místo účinné lítosti podnikl spolu se Zdeňkem Trávníčkem neuvěřitelný útok na předsedu Etické komise (podrobnosti zde), čímž vtáhl do děje celou lékařskou fakultu a ukončil váhání mnoha lidí, na kterou stranu se přidat. Dodnes se mediálním prostorem šíří modrozelený dým (například zde, zde, tady i jinde), který se snaží odvést pozornost od hlavní dějové osy tohoto smutného příběhu: Graf byl zfalšovaný, dost lidí nejen v RCPTM o tom celou dobu vědělo a doktoranda, který na to upozornil při obhajobě, vyrazili ze školy.
Špatná zpráva je, že tím zřejmě neuvěřitelný příběh o manipulaci s daty na RCPTM nekončí, což naznačila i jedna z příloh zprávy Etické komise. Rektor má už několik měsíců na stole závěr fakultní vyšetřovací komise v další kauze, která má potenciál přerůst do největšího skandálu v polistopadových dějinách české vědy. Dosavadní nečinnost rektora způsobila, že kauza je stále v šetření, což přiživuje desítky verzí různých fám a dohadů, které kolují po univerzitě a okolním vesmíru.
Levý mantinel spekulací lze shrnout asi takto: „Děkan na základě nepodložených obvinění pořádá hon na čarodějnice, který rozkládá RCPTM a ničí kolegy“. Pravý mantinel potom tvoří tento příběh: „Kolegové v RCPTM zfalšovali experiment v článku pro Nature a když se na to přišlo, prohlásili to za triviální technickou chybu a do časopisu poslali opravu, která je ovšem falsum také“.
Pokud se pohybujeme u levého mantinelu, je to (minimálně) na odvolání děkana. Pokud jsme ovšem blíže mantinelu pravému, máme skutečně velkou šanci být na titulní stránce Nature, protože zalepit falsum falsem si tam asi dodnes nikdo netroufl. Bylo by to tedy takové hezké české prvenství. Kam se hrabe Bezouška.
Co je tedy známo oficiálně a co je ověřitelné z veřejných zdrojů? V supplementu tohoto článku v Nature Communications je obrázek 6, který má dokazovat stabilitu jakéhosi vzorku. Že je vzorek stabilní, je patrně dost důležité, protože se o tom mluví již v samotném názvu článku. Horní graf ukazuje Mössbauerovo spektrum čerstvého vzorku, prostřední graf ukazuje spektrum vzorku po 30 dnech na vzduchu a spodní obrázek spektrum vzorku po 30 dnech ve fyziologickém roztoku. Problém je, že všechny tři grafy jsou identické, což lehce ověří i laik tak, že si grafy vyřízne, zvětší a položí na sebe. Datové body se přesně kryjí. Ano, to může být triviální technická chyba, kdy autor místo správných grafů prostě omylem vloží třikrát graf stejný. Je ovšem podivné, že horní graf má mírně roztaženou horizontální osu, což se jaksi samo neudělá.
Dále víme, že děkan dostal podnět na prozkoumání tohoto případu, protože k tomu složil vyšetřovací komisi. Závěr komise veřejný není, ale můžeme dovodit, že komise neuvěřila verzi o triviální technické chybě, protože její vyšetřování přimělo děkana, aby podal podnět Etické komisi. To se kvůli technické chybě nedělá. Verzi o technické chybě ovšem zřejmě autoři sdělili redakci, protože časopis uveřejnil corrigendum. Vzhledem k tomu, že fakultní vyšetřovací komise verzi o technické chybě patrně nesdílí, můžeme se ptát, jakou že opravu vlastně autoři do časopisu poslali. Tento stín pochybností vedl několik lidí k tomu, aby vyzkoušeli, co je pravdy na prohlášení v původním článku, že totiž „[t]he data that support the findings of this study are available from the corresponding author upon request.“ Korespondující autor (kolega Zbořil) dostal několik žádostí o surová data, ovšem alespoň já nevím o nikom, kdo by od něj data dostal. Neposkytnutí surových dat je samo o sobě prohřeškem proti etickému kodexu a může být důvodem pro stažení článku. V tomto případě je to ale mnohem závažnější. Panují totiž důvodné pochybnosti jak o pravosti původních dat, tak o pravosti dat korigovaných. Autoři by měli mít ohromnou motivaci surová data ukázat a všechny pochybnosti tím rychle rozptýlit. Proč to tedy nejsou ochotni udělat? Umím si představit jediný důvod – že totiž příslušná experimentální data vůbec neexistují, případně ukazují něco docela jiného, než je na obrázcích v časopise.
Ke kterému mantinelu jsme tedy blíže? Oba dva jsou totiž natolik závažné, že je povinností akademické obce nějakou odpověď požadovat. Vzhledem k neblahým zkušenostem z předchozí kauzy (viz první odstavec tohoto textu), by rozhodně bylo lepší dostat odpověď co nejdříve. Dostaneme ji?