/DALIBOR ŠTYS/
Nedávno jsem měl příležitost se sejít s bývalými kolegyněmi ze sekce EU a ESIF Ministerstva školství. Mimo jiné jsme probírali, co bude s infrastrukturami VaVpI po skončení doby udržitelnosti. Závěr je ovšem známý: Nic nebrání je prodat nebo úplně změnit jejich účel.
Neboli nic nebrání tomu, aby se struktury regulérně rozpustily do svých mateřských fakult a jejich zaměstnanci se normálně zapojili do výuky, která se tím výrazně zkvalitní. Tak by jednala univerzita, která si hledí své role ve společnosti. Jiná možnost je „prodat“ infrastruktury, například, Akademii věd, jejíž společenskou rolí je základní výzkum na špičkové mezinárodní úrovni. Prostředky na to může Akademie věd získat prodejem starších budov, které nejsou tak dobře vybavené a v tak dobrém stavebním stavu.
Proč by se to mělo dít, proč by se infrastruktury neměly zachovat a dále provozovat? Protože nejsou lidé, kteří by jak ty starší, tak ty nově vzniklé, infrastruktury naplnili obsahem. Důvody jsou pokles populace, snížení úrovně výuky přírodních věd na středních i vysokých školách, převis nabídek zaměstnání nejkvalitnějších lidí v průmyslu, odchody do zahraničí atd. Ve světle těchto procesů by se měly přírodovědné výzkumné infrastruktury spíš redukovat než ještě dále rozšiřovat. To je jen velikášství lidí, kteří se vidí, jak před důchodem ještě přestřihnou pásku a uvidí své jméno na bronzové tabulce u vchodu.
Vlastně jsem v druhém odstavci ještě zapomněl to nejlepší řešení: odprodat nebo pronajmout za symbolický nájem budovu z programu VaVpI místní střední průmyslové škole a v synergii s ní provozovat vyšší odbornou školu. Umožnit prostupnost, aby ti nejlepší z vyšší odborné školy mohli přejít na univerzitu, a naopak ti neúspěšní vysokoškoláci mohli rychle skončit s diplomem VOŠ. To by našemu státu prospělo tak nejvíc.