Pohled na dění na PřF a UP

/ROSTISLAV VODÁK/

V tomto článku bych rád prezentoval svůj ryze subjektivní pohled na různé události, které hýbaly Přírodovědeckou fakultou a Univerzitou Palackého během posledních dvou let. 

Začnu zřízením vysokoškolského ústavu, které se řešilo na poslední schůzi Akademického senátu UP. Tato událost pro mě začala prezentací celé myšlenky rektorem Jaroslavem Millerem. Pokud by tato prezentace byla jen úvodním výkopem k následné diskuzi, tak by bylo vše v pořádku. Bohužel ale současně na stole ležel návrh na oddělení PřF a center, který vznikl bez vědomí a spoluúčasti vedení PřF. Výsledný dojem tedy byl, že vše je už vlastně hotovo a členům PřF se prezentuje jen konečný stav. Dalším překvapením pro mě bylo, že místo kritických dotazů na rektora ohledně vzniku vysokoškolského ústavu padaly dotazy zejména na děkana PřF Martina Kubalu. Současně jsem si nevšiml, že by podnikl nebo deklaroval jakékoli kroky, které by významně změnily fungování center oproti době předchozího děkana Ivo Fréborta. Celá tato promo-akce na mě působila dojmem předem připraveného divadla a vzbudila ve mně okamžitý odpor ke vzniku nového ústavu. Jelikož ale ústav ihned nevznikl, tak jsem přece jen doufal, že proběhne nějaká diskuze, a to jak v rámci celé univerzity, tak jednotlivých fakult. Uznávám, že celý projekt by mohl být velkým úspěchem a posunout UP dále. Bohužel ale spousta velkých myšlenek už v minulosti skončila velkým průšvihem. Očekával jsem tedy, že kromě přesvědčování, že tento ústav je dobrý nejen pro zaměstnance center ale i celé univerzity, se mě někdo pokusí přesvědčit o tom, že to neskončí velkým průšvihem. Bohužel žádná další diskuze se už nekonala a jediné, co mi chodilo, byly materiály ke zřízení ústavu, což za diskuzi nepovažuji. Zřejmě se tedy jedná o natolik skvělou myšlenku, že není třeba se o ni vůbec bavit. Já osobně vidím v tuto chvíli jediný důvod, proč bych měl podpořit vznik tohoto ústavu. Tou je skutečnost, že lidé z center nechtějí dále fungovat v rámci PřF. Lidsky je to asi pochopitelné, ale objektivně mi to přijde dost málo.

Další události se týkaly úpravy dat v publikovaném článku (JACS). Zde musím konstatovat, že diskuze sice proběhla, ale zcela mimoběžná. Zatímco jedna strana se ptala, zda a kdo upravil data, druhá strana odpovídala na otázku, zda je závěr článku správně. Tyto otázky ovšem nejsou ekvivalentní. Osobně nevidím důvod upravovat data, pokud jejich úprava nemá vliv na výsledek. Tuto kauzu nakonec řešila Etická komise UP. Při zpětném pohledu si uvědomuji, že existovaly tři možné scénáře. V prvním scénáři komise provede řádné vyšetřování se závěrem, zda a případně kdo manipuloval s daty. Ve druhém scénáři provede vyšetřování jen tak naoko se závěrem, že se vlastně nic nestalo. Ve třetím scénáři provede nekvalitní, možná i manipulativní vyšetřování a na konci obviní nevinné lidi. Druhý scénář nenastal. Osobně nevidím důvod, proč bych neměl věřit tomu, že komise provedla řádné vyšetření. Pokud někdo tvrdí, že došlo ke třetímu scénáři, tak by současně měl vysvětlit, proč by členové Etické komise UP riskovali svou pověst a morální kredit obviněním nevinných lidí. Každopádně jsem očekával, že rektor k výsledkům komise zaujme jednoznačné stanovisko a výsledkem bude buď řešení manipulace s daty nebo odvolání etické komise. Výsledkem bohužel byla nemastná a neslaná reakce. U dalšího článku, kde se řešilo fitování dat, dokážu lidsky pochopit, že se nebude vyšetřovat člověk, který má vážné zdravotní problémy. Na druhou stranu by se ale tento problém neměl zamést pod koberec a mělo by se prokázat, že všechna měření a nakládání s daty v příslušném článku jsou správná. Nejlepší cestou je, podle mého laického názoru, nezávisle zopakovat celý experiment a předložit způsob, jakým se fitovala data. A to i za cenu, že to bude něco stát. Dobrá pověst bohužel není vždy zadarmo. A výsledek? Naprostá tragikomedie. Původní data nejsou. Kolega Navařík zveřejňuje data naměřená po několika letech na původním vzorku, který pravděpodobně není zcela identický se vzorkem v článku. Jediný, kdo se snaží provést fitování dat a prezentuje postupy a výsledky je předseda Akademického senátu PřF Tomáš Opatrný, jehož povinností to určitě není. Navíc část diskuze k tomuto článku probíhá ve stejném mimoběžném duchu, jak uvádím výše.

Další událostí byl prodej budovy Hynaisova 9, o jehož průběhu informoval Tomáš Opatrný na UP reflexi. Byl jsem zvědavý, jaká bude reakce, protože zřejmě došlo k prodeji bez vědomí Akademického senátu UP, a za cenu, která mohla budit pochybnosti. Odpověď prorektora Bilíka mě zklamala, neboť se věnoval pouze ceně prodeje a zcela pominul, proč prodej nebyl dopředu schválen Akademickým senátem UP. Každopádně i v případě ceny budovy mi není stále jasné, proč nedošlo k prodeji nebo alespoň k pokusu o prodej za nejlepších možných podmínek. 

 Nakonec bych se rád věnoval komunikaci v rámci UP. Ta mi přijde velmi tristní. Místo informací, které by mi vysvětlily některé kroky rektorátu, mi chodily pouze občasné emaily, které obsahovaly jen temně mlhavé náznaky s minimální informační hodnotou. Ze strany center jsem si občas mohl přečíst jen nějaké společné prohlášení. Zde bych ocenil zejména kolegy Navaříka a Berku, kteří alespoň začali se zbytkem PřF komunikovat. Ze strany rektorátu bych ocenil, kdyby byly hromadné emaily a/nebo UP reflexe používány k podrobnějšímu vysvětlování některých kroků akademické obci. Reakce prorektora Bilíka na facebooku a v komentářích na UP reflexi je sice chvályhodná ale silně nedostatečná. 

Skutečnost, že musely být podepisovány petice na podporu řádně zvoleného a jmenovaného vedení PřF a Etické komise UP jenom proto, aby mohly vůbec řádně fungovat, už ani nebudu komentovat. Stejně tak nebudu komentovat nechutnou skutečnost, kdy bylo na některé kolegy podáno trestní oznámení za to, že si dovolili mít skeptický názor na aktuální dění a ten publikovali. 

 Osobně nevím, zda jsou tyto události jen náhodným výkyvem (pro mě ale poněkud dlouhým) nebo novým standardem ve fungování UP. Každopádně bych rád odpověděl na otázku Michala Botura položenou v jeho posledním článku, byť v trochu jiném kontextu, zda akademické obci současný stav na UP vadí. Nemohu odpovědět za akademickou obec, ale jen sám za sebe. Vadí. A hodně.