/TOMÁŠ OPATRNÝ/
Otázka pravosti či existence původních dat ve článku v Nature Communications znovu vybublala minulý týden, když děkan Přírodovědecké fakulty zveřejnil podklady pro své podání návrhu k projednání Etickou komisí. Zareagovali na to Dr. Navařík a Dr. Malina z RCPTM textem, který rozeslali na hromadné adresy a zveřejnili zde . Zmíním zde pouze jednu „drobnost“: děkan mimo jiné upozorňuje na rozpor mezi hodnotami uváděnými ve článku a hodnotami, která plynou z „původních dat“ dodaných korespondenčním autorem. O co jde?
Děkan poukazuje na to, že dle publikovaného článku vzorek způsobí maximální pokles transmitance zhruba o 0,7%, kdežto v dodaných datech jde o pokles maximálně o 0,2%. Kolegové Navařík a Malina přišli s pádným vysvětlením: „Zde je patrné, že pan děkan nerozumí Mössbauerově spektroskopii a nemá s ní žádné zkušenosti.“ Rozdíly lze totiž připsat vlastnostem přístrojů a dle jejich slov „naprosto identický vzorek může na jiném spektrometru vykazovat významné odlišnosti v Mössbauerově efektu.“
Podíval jsem se na článek a na grafy, které na žádost o hrubá data zaslal korespondenční autor prof. Zbořil. Připomeňme, že původní data naměřená přístrojem se údajně ztratila, někdo je prý asi omylem vymazal, prostě nejsou a z laboratorních deníků se prý dohledat nedá, kdo, kdy a na čem je změřil. Zbyly jen obrázky s tzv. „filtrovanými daty“. Výsledky ukazuji v příloze. V původním článku „Air-stable superparamagnetic metal nanoparticles entrapped in graphene oxide matrix“, Nature Communications 7, 12879 (2016) na obr. 2a. vidíme křivku udávající kolik záření projde do detektoru přes zkoumaný vzorek. Největší pokles tu je na cca 99,3%, tedy asi o 7 promile.
Podívejme se nyní na „původní data“. Tam, kde vzorek nestíní, dopadne do detektoru za daných podmínek kolem 42 555 000 gama fotonů. Kde vzorek stíní nejvíc, tak jich dopadne kolem 42 480 000. To je cca 99,82% původní hodnoty, tedy pokles o necelá dvě promile.
Odkud plyne tento rozdíl? Že by šlo o měření na jiných spektrometrech, jak nám sdělují kolegové Navařík a Malina? Podívejme se ale na oba obrázky pozorně: zjistíme, že datové body sedí na přesně stejných místech. Takto by nevyšla žádná dvě různá měření na stejném spektrometru, natož na různých. Oba grafy zřejmě pocházejí ze stejného datasetu. Liší se to pouze měřítkem – do článku se efekt „posílil“ na cca čtyřnásobek! Před týdnem jsem korespondenčnímu autoru zaslal dotaz na vysvětlení tohoto rozdílu, odpověď jsem dosud nedostal. Na vnitřní univerzitní diskusi na tento dotaz zatím také nikdo nereagoval.
Je zajímavé, že maximální pokles transmise o cca 2 promile je v dobré shodě se všemi soubory, které korespondenční autor dodal, a také s měřením, které na dohledaném vzorku provedl Dr. Navařík (viz jeho prezentace na akademickém senátu). Do článku se však uvedla hodnota výrazně vyšší. Snad aby nebylo nutno odpovídat na zvídavé otázky recenzentů, jak je možné získat tak čisté spektrum při tak slabém signálu, snad z nějakého jiného důvodu.
Na pracovišti, kde působím, jsou takovéto manipulace s daty něco nepředstavitelného. Jak je to možné? ptají se studenti, které nutíme dodržovat rigorozní pravidla vědecké férovosti. Jak to, že takové věci zde někomu prochází, berou se za akceptovatelné, a kdo na to upozorní nebo to chce řešit, stane se terčem kritiky? Olomoucí jezdí tramvaj s hrdými nápisy, že prý tu učíme myslet a vysvětlíme, co je to fake news. Před falšovanými výsledky ale rektor strká hlavu do písku. Proč? Odpovědi hledám marně.