/PETR KREUZ/
Je skvělé, že bylo řečeno A, ale je nutno říci i B a poté odříkat celou abecedu (a azbuku 😉 ), a to ve dvou směrech.
Za prvé: Bylo by na místě prověřit také Ondráčkovu rigorózní práci obhájenou na té samé fakultě roku 2007 a jeho diplomku z Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové z roku 2005. (Jeho slovensky „špecifickou“ rigorózní práci na titul JUDr. z Akademie policajného sboru v Bratislavě bych snad ani neprověřoval…)
Za druhé: Pro běžného člověka se středním či vysokoškolským vzděláním (byť i bez jakékoli případné další vědecké kvalifikace) je zcela nepochopitelné, jak podobná práce mohla být obhájena jako disertační práce. Uvedené nedostatky v citacích by se namnoze neměly vyskytnout ani v bakalářské práci a v gymnaziální seminárce. Vedoucí Ondráčkovy práce prof. Blahoslav Kraus by měl veřejně a velmi, velmi plauzibilně vysvětlit, proč Ondráčkovu disertaci dovedl do této podoby a proč ji poté doporučil k obhajobě. Totéž by měli vysvětlit oba oponenti práce, kteří práci evidentně rovněž doporučili jako disertaci. K obhajobě Ondráčkovy práce v roce 2011 by se mělo veřejně vyjádřit i všech 5 (!) členů příslušné odborné komise Pedagogické fakulty UPOL, kteří doporučili přijetí Ondráčkovy (evidentně odborně podřadné) práce subminimální vědecké kvality jako práce disertační. Nejde jen o individuální závadové jednání, ale kolektivní, systémový problém a malér.
UPOL nemůže vše házet jen na Ondráčka. Pokud tak učiní, vyřeší tím (poněkud účelově) jeden případ, ale celý problém nevyřeší: Hlavní příčinou toho, že na našich univerzitách procházejí plagiáty, není podvádění ze strany studentů ani nízká spolehlivost systému Theses, nýbrž a) nedbalé a málo odborně kompetentní vedení kvalifikačních prací a nízká úroveň jejich (odborné, či vědecké) oponentury; b) zadávání vědecky nepůvodních témat i na úrovni disertačních prací v některých oborech, což vede k předkládání prací, které nepřinášejí nové vědecké poznatky, ale (v nejlepším případě) jsou pouze kompilacemi (z mnohdy nedbale citovaných, či dokonce záměrně necitovaných) prací. Vysvětlení od prof. Krause by měli nicméně požadovat především poctivě pracující a studující posluchači a doktorandi Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, kterých je (jak pevně věřím) drtivá většina. Neměli by si nechat, především ve svém vlastním zájmu, od učitelů své (samosprávné) fakulty líbit, aby byla na jejich kvalifikační práce uplatňována disparátní kritéria a aby si někteří profesoři (jak to učinil prof. Kraus) z jejich diplomů dělali – extrémně slušně řečeno – terče na šipky…