/INGEBORG FIALOVÁ/
Na UPRefelexi mi prorektor Bilík odpověděl na jeden z mých textů. Z jeho odpovědi (pro srozumitelnost mé následné repliky) krátce cituji: „Mě zcela vážně mrzí, že se po republice šíří představa, že u nás fatálně selhává management i senát… Nevadí mi, když se dostává vedení pod palbu, ale když se rozkolísává celá komunita s hesly na štítu, která jednoduše neodpovídají realitě. UP se nebývale daří (včera v noci ocenění za společenskou zodpovědnost, která snad s morálkou a etikou přímo souvisí…), naše spory jsou ale bůhví proč vystavovány jako fatální (….) Chyby děláme všichni, systém je složitý a poruchový, jsou zde historické zátěže, ale opravdu nevidím, že by kdokoliv z vedení kdy komu chtěl způsobit újmu. Naopak….“
Odpověděla jsem mu následujícím textem, který si na UPReflexi ale patrně nikdo nepřečetl a ani nepřečte, protože je spláchnut příliš hluboko v komunikačním kanále. Přijde mi to škoda, proto ho posílám na svůj oblíbený D-Žurnál.
No právě! Taky věřím, že UP je báječná univerzita. Spojila jsem s ní celý svůj profesní ale i soukromý život, jsem pyšná na to, že „nosím její tričko“. Ale není to jen tričko a značka, je to opravdová alma mater! Má skvělé lidi (pokud ovšem nebyli v nějaké vlně propouštění už vyhozeni – tuhle poznámku si, promiň, Petře, nemohu odpustit, nikdy nebudu moct), má bezvadné studenty a skvělé úspěchy (na té poslední ceně se i já podílím svou troškou a těší mě to). Právě proto je nutno tu současnou krizi kokem VŠÚ a podezření na neetické/nevědecké chování a jednání některých aktérů vyřešit čistě, morálně – a příkladně, aby všichni okolo viděli, že jsme toho jako univerzita schopni.
Myslím, že nelze přebíjet, utlumovat současnou krizi, umenšovat její význam poukázkami na nebývalé úspěchy UP. Je to jako když člověka bolí jeden malý blbý zub – je pak rozbolavělý celý člověk, byť všechny ostatní orgány fungují dokonale – a zub ani zubař se jistě nedají ohromit tím, že játra a ledviny mám ale v dokonalém pořádku. Navíc hrozí, že zánět se od zubu postupně rozleze do všech dalších orgánů včetně mozku.
A stejně tak si myslím, že očista/náprava musí začít sebereflexí. (No, vlastně nemusí, ale následky jsou pak – jak nás poučuje historie – dlouhodobě fatální.) Vnímám současnou situaci tak, že krize dosáhla proto takových hloubek, že vedení UP ve věci založení VŠ ústavu od začátku nadržuje jedné straně sporu a ve věci podezření z nečistých praktik ve výzkumu nekoná (či koná velmi laxně) a v této své jednostrannosti se dopouští různých faulů a zbytečných chyb – a ano tím rozkolísává celou komunitu: Narušuje vžité hierarchické struktury (prvotní snaha vyřadit děkana a volené orgány PřF z rozhodovacích rolí), přispívá k demontáži přirozené autority (abdikace předsedy etické komise) a nahrazuje je autoritou manažersko-silovou, deleguje rozhodnutí o etičnosti ve výzkumu na právní orgány vně univerzity („podvod se nedá dokázat soudně, tak se nestal“), neodmítá zřetelně a nahlas nahrazování akademické diskuse trestními oznámeními a vyhrožováním stávkovou pohotovostí atd. atd.
Začal advent, takže věřím, že je možno to všechno ještě napravit, třeba začít znovu a lépe.