/IVO JIRÁSEK/
Integrace výzkumných center na UP se stává realitou. Kumulace excelentních výzkumných týmů má zvýšit naši mezinárodní konkurenceschopnost. Přísliby rozvoje a růstu vědecky excelentního pracoviště, posilující dobré jméno naší alma mater a ještě úspěšnější umístění v mezinárodních žebříčcích, stejně jako vize přinášející prostřednictvím lepšího hodnocení více financí na vědu a výzkum celé UP, převážily v očích senátorů nad pochybami a skeptickým tázáním, zda lze takových cílů dosáhnout pouhou administrativní změnou.
A právě slovo „excelence“, tedy výtečnost, dokonalost, priorita, mimořádná kvalita (ale také „převaha“, jak se ozývá z původně latinského slova) se stalo oním bodem, kolem něhož se otáčejí různorodé příspěvky univerzitní diskuse. Do dosavadního slovního klání se pouštěli zejména přírodovědně zaměření kolegové, neboť se zdá, že je to doména výsledků právě jejich práce. A pomáhají si přitom různými indikátory a kritérii scientometrického uvažování a porovnávání jednotlivých vybraných (přírodovědných) oborů. V komentářích pak zaznívá, zda je vhodné vůbec používat pro takové hodnocení např. IF, h-index nebo spíše Category Normalized Citation, Index Highly Cited Researchers, či také pouhé počty publikovaných dokumentů, procento dokumentů, které byly alespoň 1x citovány apod. A který z nástrojů je vhodný a který nevhodný – protože právě podle zvoleného kritéria totiž vyplývá znak úspěšnosti hodnocení. Příklad oboru „nanotechnologie“ může ukázat na umístění 1. nebo 6. v ČR, či dokonce až 17. pouze v rámci hodnocení oborů pěstovaných přímo na UP (viz text, který připravil prof. Bábek a zveřejnil 2.12.).
Mohlo by se zdát, že bych měl takové školené počtářství pouze s úctou sledovat a nezasahovat do expertních rozprav, neboť se pohybuji v oboru (filosofická kinantropologie), který disponuje jediným impaktovaným časopisem, navíc trvale umístěným v Q4 (Journal of the Philosophy of Sport). Čím bych tak asi mohl přispět k rozhojnění úvah, navíc s neznalostí matematických a statistických propočtů? Rád bych rozšířil debatu od konkrétních kritérií vyhovujících pouze některým oborům, a to směrem, který by vzal v potaz vskutku celouniverzitní rozměr. Ve smyslu, který naznačil svými slovy pan prorektor Banáš (z diskusního příspěvku z 6.10.), neboť ústav byl „koncipován jako otevřená struktura, která umožní, aby do ní v budoucnu mohly vstoupit další excelentní vědecké týmy, a to jak z oblasti přírodních a lékařských věd, tak také z ostatních vědních oborů včetně společenských nebo humanitních věd“, umožňující tak „rozvoj excelence vědecké činnosti na UP“. Jak si to však můžeme představit? Kdo rozhodne o tom, zda si vybraný obor zasluhuje takové označení a institucionální podporu? A na základě čeho?
Nuže, jestliže pomocí výše zmíněných kritérií je za mimořádný úspěch a excelentní výzkum považováno, že v některých ukazatelích se UP pohybuje na druhém místě hned za UK, pak mohu s hrdostí zmínit obor, v němž se dlouhodobě pohybujeme na místě prvním. Žel, není to tak jednoduché, protože obor nezískal značnou lobbistickou a tím ani politickou podporu, důsledkem čehož se zmítá na samé periferii možných očekávání. Z hlediska diferenciace oborů v rámci ČR je pojmenován jako „kinantropologie“, tedy věda o lidském pohybu. V rámci Science Citation Index jej můžeme vnímat v kategorii „Sport Sciences“, v časopisech Social Sciences Citation Index je pak určujícím kontextem „Hospitality, Leisure, Sport and Tourism“, ve Frascati Manual je pak obor možno zařadit pouze do abstraktně nekonkrétní a oborovou specifičnost zcela rušící „Other Social Sciences“. Jak to, proboha, chcete měřit a porovnávat?
A tak se na FTK můžeme poměřovat s ostatními českými pracovišti zejména prostřednictvím produktivity RIV bodů. Chápu, málo vědecké, málo excelentní, příliš problematické, nicméně kritérium, které použít lze. A dle letitého porovnávání je naprosto zřetelné, že naše fakulta si stabilně drží prioritní umístění. V rámci ČR můžeme vnímat konkurenci ve FTVS UK, ovšem rok co rok ji statečně porážíme, předstih před brněnskou FSpS MU je příliš vysoký. Jsme excelentním pracovištěm?
Domnívám se, že ano. Dokonce jsme se probojovali mezi 150 celosvětově nejvýkonnějších pracovišť zaměřujících se na zmíněný obor. Přišel však někdo z vedení UP či protagonistů nového ústavu vyjednávat na Centrum kinantropologického výzkumu, zda by se nemělo stát rovněž součástí univerzitního ústavu, když ve svém oborovém zaměření patří nejenom k národní špičce, ale neztratí se ani v celosvětovém srovnání? Nikoliv. Nepřišel. A domnívám se, že ani nepřijde, protože z mého pohledu nejde o národní či mezinárodní prestiž a špičkové umístění dle různorodých hodnocení kvality. Nejde o výzkumnou excelenci. Jde o peníze. A v tom nemáme co nabídnout… Žádné projekty v řádu stamilionů či dokonce miliard neřešíme a v dohledné budoucnosti ani řešit nebudeme.
Totální dehonestace oboru kinantropologie se prokázala mj. v úspěšnosti podaných grantových přihlášek v rámci soutěže GAČR. V příštím roce bude financován jeden jediný projekt. Pozor – celostátně! Můžeme být sice hrdí, že je to zrovna projekt mladého kolegy z FTK, že jsme i tentokrát předběhli Prahu i Brno a držíme si první příčku v republice. Ale co to vypovídá o postavení oboru a jeho potenciální konkurenceschopnosti v rámci mezioborového srovnávání? Myslíte si, že je to důsledek nepodstatných a zcela okrajových pofidérních témat? Ale kdeže! Stačí si všímat běžných zpráv: obezita neustále roste, sedavé chování je největší civilizační hrozbou současnosti, léčba chorob z nedostatku pohybové aktivity spolyká stále větší množství peněz… Dlouhá desetiletí je vědecky nezpochybnitelně zjevné, že pohybová aktivita je nejdůležitějším preventivním opatřením mnoha typů onemocnění. Desítky zemí disponují národními plány, jak prostřednictvím pohybu přispět ke zvyšování kvality života a zdraví. Ani jedné zemi se to nedaří realizovat. Opakuji: ani jeden jediný pozitivní příklad na světě, který by se s tímto problémem dokázal vypořádat! Zvládáme pouze monitorovat a upozorňovat, že situace je rok od roku horší. Kinantropologie je otloukánkem nejenom v GAČR, to je pouze důsledek. Pohybová aktivita není považována za dostatečně hodnotné téma ani v národních prioritách výzkumu, ani v tematickém rozvržení evropské vědy (např. v programu Horizon).
Co nám vlastně ještě – kromě stesků – zbývá? Vášnit se nad neférovostí přístupů? Nad využíváním pojmu excelence tam, kde jde o finance? Máme šanci situaci změnit a dosáhnout dostatečného uznání projevujícího se rovněž v dostatečném finančním pokrytí umožňujícím rozvoj oboru? Jak? Tlakem na vedení UP, aby se spojilo s vedením UK a MU a společnými silami se zasadili o důstojnější pozici jednoho z oborů, v němž jsme mezinárodně úspěšní? Příliš okrajové téma. Tak naivním pokusem o oslovení Rady pro výzkum, vývoj a inovace? Mimo její rozlišovací schopnosti a priority. Tak přes Akademii věd ČR? Asi nemá smysl… Kromě povzdechu už tak zbývá asi jediná možnost, totiž hlasité, byť zcela neadresné zvolání: Fuj! Hanba!