/TOMÁŠ FÜRST/
Myslím, že to byl Václav Bělohradský, kdo kdysi rozdělil problémy ve veřejné sféře na politické a apokalyptické. Politickým problémem je třeba výše daní – lze o ní jednat, levice může požadovat trochu vyšší, pravice trochu nižší, po volbách se dohodnou na nějakém kompromisu. Ani jedna ze stran nemá pocit, že ústupek rovná se zradě. Apokalyptickým problémem je pak například registrované partnerství. Jedna strana má pocit, že existence tohoto institutu je nepřijatelná z morálních důvodů, druhá strana má pocit opačný, ovšem ze stejných důvodů. Kompromis není možný, registrované partnerství buďto existuje, nebo ne, jedna ze stran vyhrává, druhá je poražena.
Prokletím moderních demokracií je, že politické problémy jsou ve veřejném prostoru zvolna nahrazovány problémy apokalyptickými. Američané tomu říkají „identity politics“. Veřejný prostor Univerzity Palackého dnes zažívá něco podobného. Akademickou obcí rezonují dva problémy – vznik vysokoškolského ústavu a falšování dat na RCPTM.
Přírodovědci tyto problémy ovšem vnímají rozdílně. Ústav je typický politický problém. Může vzniknout malý či velký, dříve nebo později, chudý či bohatý. O většině parametrů lze jednat. Vedení fakulty se s řediteli víceméně shodlo na parametrech vzniku ústavu a senát fakulty je poměrně jednomyslně podpořil. Proč tento kompromis nebyl vtělen do posledního rektorátního návrhu, je mi záhadou, ale to je věc jiná.
Problém falšování dat je ovšem apokalyptický. Celý svět přírodních věd je založen na konsensu, že experimentální data jsou skutečná, na požádání musejí být doložena a metody jejich zpracování musejí být ověřitelné a reprodukovatelné. Není zde prostor pro kompromisy typu „tři zfalšované články jsou OK, ale čtyři už je moc“ nebo „dva umazané píky jsou fajn, ale třetí už ne“. Kolegové na RCPTM zřejmě apokalyptickou rovinu problému (všechno nebo nic) chápou, protože zarytě trvají na verzi, že všechno je v pořádku, žádný problém neexistuje a jde o hon na čarodějnice. Do veřejného obhajování své verze už zatáhli tolik lidí (včetně vedení UP), že daň za prohru bude vysoká. Falšování dat ovšem již bylo prokázáno v publikaci v JACS a článek byl stažen. Dále je manipulace s daty velmi pravděpodobná v článku v Nature Communications (podrobnosti zde) a další podezřelé případy jsou postupně prošetřovány.
Složitost celé situace na UP je v tom, že problém vzniku ústavu – politický, tedy řešitelný kompromisní dohodou – je s problémem falšování dat – apokalyptickým, tedy řešitelným pouze „vítězstvím“ jedné ze stran – pevně svázán skrze osobu Radka Zbořila. Ten je jedním z hlavních hybatelů myšlenky ústavu a zároveň korespondujícím autorem článků, které zfalšovaná data zřejmě obsahují.
Tento text píšu po několika diskusích s lidmi z různých fakult, kterým výše uvedené kontury unikají, kteří nemohou pochopit, proč už dávno nedošlo k nějaké dohodě, a činí z toho mylný závěr, že jde patrně o nějaké osobní animozity. Bohužel nejde, je to horší – jde totiž o princip. Co z toho všeho tedy plyne?
1. Že v otázce falšování dat nelze stát „někde uprostřed“ a hledat kompromis. Občas mám pocit, že přesně o tohle se vedení univerzity snaží. Uprostřed ovšem nic není a výsledek bude, že obě strany začnou považovat vedení univerzity za nepřítele.
2. Že dokud se falšování dat nevyřeší, nepohne se ani s ústavem. Má-li totiž jedna ze stran pocit, že ústav má sloužit jako refugium pro falsifikátory, přesune se v jejich očích vznik ústavu z kategorie „politický“ do kategorie „apokalyptický“.