/MAREK PETŘIVALSKÝ/
Den 6. leden 2020 vejde do historie spravedlivého boje třídního na Univerzitě Palackého jako den vítězství a zúčtování s reakcionářskými odborářskými předáky, kteří svými hanebnými postoji bránili dalšímu postupu revolučních sil naší lidové univerzity. Zpátečnické, rozvracečské síly vedené agenty cizáckých imperialistů nechtěly po osvobození naší univerzity připustit, aby náš pracující lid vládnoucí pseudohumanistický řád odstraňoval i s jeho pozůstatky. Děsily se vůle lidu, který jakmile se dá na osvobozovací pochod, nezastavuje se v půli cesty.
Na odborářské schůzi svolané na 6. ledna se současní odborářští předáci pokusili pokračovat v nastoleném pořádku, a rozmělnit revoluční myšlenky tlacháním o požadavcích na nepatrné nárůsty tarifních platů, které již dlouhá léta zbídačují univerzitní pracující. Díky sešikovanému postupu mladých revolučních gard pod vedením zkušených vůdců zastupujících uvědomělé dělnictvo i nevědomé masy inteligence se však již od počátku podařilo nastolit nový schůzovní řád. Účastníci se nenechali se zmást marnými oportunistickými odkazy na jakýsi trockistický pamflet nazývaný „stanovy“ odborové organizace.
Vedení schůze se ujal pevnou rukou soudruh Nevařil, kovaný tvrdými třídními střety při osvobozování radnice dělnického města Přerova od místních zpátečníků. Do čela odborů byli navrženi soudruh generální ředitel Bouřil, soudružka manažerka Šaradínová, soudruh manažer Dančík a také soudruh doktor Nevařil, který neopomněl do výboru navrhnout i sám sebe. Počtem nevýznamná menšina bývalého odborářského vedení projevila svou tradiční buržoidní zbabělost a raději zneplatnila své hlasovací lístky, než by se odvážila vzdorovat postupu doby nové a spravedlivé, stejně jako se neodvážil žádný protikandidát postavit čelem nezadržitelné vlně revoluční. Všichni navržení kandidáti byli poté prakticky jednohlasně zvoleni tajnou volbou dle Moskevského standardního protokolu. Před tím, než se zbytky reakcionářských sil navždy odebraly do propadliště dějin, se tuto slavnou chvíli snažily narušit pokřiky jako „Bouřil továrník“ nebo „Nevařil sokolík“.
Následovalo vystoupení soudruha Bouřila, ve kterém uvítal členy schůze a popřál vše dobré do nového revolučního roku. Vyzdvihl dnešní schůzovní vítězství, ale současně zdůraznil: „Musíme však býti ostražití a nenechat se ukolébat – zpátečnické síly vedené velkostatkářem Kubalou podporované imperialistickými nepřáteli uvnitř i za hranicemi naší univerzity nespí a pracují na účelové likvidaci vybraných dělníků UP dnem i nocí. My však odpovíme rázně – ukázkou naší síly bude výstražná jednohodinová generální stávka – a když říkám generální, tak myslím generální. Když to bude revoluční chvíle vyžadovat, přeruším své čerpané tvůrčí volno a vypneme i naše generátory Mössbauerovských spekter“. Jako zázemí pro řízení výstražné stávky navrhl restauraci Švejk u Mačáků, která disponuje dostatečným zázemím pro celé revoluční odborářské vedení. V další části svého ideového projevu se soudruh Bouřil věnoval snahám vyvolávat zdravotní komplikace širokým masám pracujících, způsobené jejich polarizací a názorovou roztříštěností uplatňováním pochybných morálních a etických pravidel nastolených vládnoucí třídou končícího řádu na univerzitě. „My revolucionáři o morálce nekážeme – my morálku vytváříme“, vyzdvihl v odkazu na převratné myšlenky soudruha Marxe, a dodal: „Marně zpátečníci agitují, marně se snaží škodit sabotážemi – my si naši univerzitu rozvracet nenecháme“.
V navazující diskuzi vystoupil soudruh ředitel Frajbord s požadavkem, aby v rámci rovnosti všech v nově nastoleném řádu byl také všem ředitelům vědeckých center na UP přisouzen titul „generální“. Na podnět soudruha zastupujícího ředitele Outýpky, že absolutní rovnost se historicky dělnickému hnutí neosvědčila, bylo navrženo usnesení o zavedení titulu „nejgenerálnější ředitel“ pro vůdce toho nejpokrokovějšího centra. Soudruh vedoucí Nezdvořák přečetl zdravici soudruha ředitele Hajduláka, který se z účasti na schůzi omluvil pro zaneprázdnění přípravami poklidného revolučního převzetí vedení lidové fakultní nemocnice z rukou zpátečnických felčarů a ranhojičů. Na závěr diskuze přednesla soudružka manažerka Šaradínová návrh memoranda o porozumění s odborovou organizací na Lidové revoluční univerzitě Milovaného vůdce Kim Ir Sena.
V závěrečném usnesení vyzvali účastníci odborářské schůze členy akademických senátů, aby se distancovali od své zpátečnické minulosti tím, že v nebližším možném termínu, ideálně obratem, podají demisi do rukou soudruha ředitele Bouřila, který se na dobu přechodnou a nezbytně nutnou ujme vůdčí úlohy v revolučním obrodném procesu celé univerzity. Schůze byla ukončena sborovým provoláním: „S boží pomocí soudruha rektora to dokážeme!“ a půlhodinovým potleskem všech účastníků schůze ve stoje na počest soudruha Bouřila.
Na základě rekonstrukce legálně pořízených tajných nahrávek účastníků schůze volně převyprávěl Marek Petřivalský.