/ONDŘEJ ČERNOTÍK/
Naše akademická obec žije další epizodou mýdlové opery o vzniku vysokoškolského ústavu a možných etických pochybeních některých jeho proponentů. Děkan přírodovědecké fakulty před více než půl rokem pozval jednoho svého podřízeného na kávu. A nyní se na světlo boží dostala nahrávka (přesněji její dvouminutový úryvek), která údajně ukazuje, jak je náš pan děkan prohnilý a jak se soustavně snaží likvidovat své názorové oponenty na centrech. Podle pana rektora jsou podezření natolik závažná, že bez váhání svolal mimořádné zasedání akademického senátu.
Někteří se hned začali věnovat legálnosti pořizování takovýchto nahrávek, čemuž se já vyhnu, protože o tom nic moc nevím. Jiní zase argumentují tím, že z takto krátkého úryvku bez kontextu není možné usuzovat nic. Já bych naopak řekl, že závěrů se dá dělat dost, jen je potřeba na to vzít ten kontext, který máme k dispozici – a tím je oficiální narativ vedení univerzity a zástupců center.
Jak se tedy údajně vše odehrálo?
Pan děkan začal na základě amorálního anonymního udání prověřovat pravost dat v nyní již dobře známém článku v Nature Communications. Důsledkem tohoto prošetřování se dostal první autor, doc. Jiří Tuček, pod neúměrný tlak ze strany děkanátu, který skončil jeho nervovým zhroucením a odchodem do pracovní neschopnosti. Následně jej pan děkan neformálně pozve na kávu (pravděpodobně aby dále vystupňoval svůj tlak), kde s ním otevřeně diskutuje možnosti odstranění několika nepoddajných zaměstnanců z center. Doc. Tuček si na setkání tajně pořídí nahrávku, která se spletitými cestami dostane do rukou rektora, který na jejím základě svolá mimořádné zasedání senátu, aby se zabýval touto nechutnou formou „bossingu” ze strany pana děkana. Jednoduché, že? Ale dává celý tento příběh smysl?
Zaprvé, kdyby mně někdo zapříčinil nervový kolaps a pak mě zval na přátelské posezení u kávy (zatímco se z onoho zhroucení zotavuji), asi bych ho více či méně důrazně poslal do míst, kde slunce nesvítí. V případě nadřízeného bych se asi snažil držet při zemi řka, že s ohledem na současné klima na fakultě (včetně probíhajících kauz) a můj zdravotní stav nepovažuji toto setkání za rozumné. Ale pokud se můj zdravotní stav do budoucna zlepší, tak bych se tomu nebránil. Proti podobnému prohlášení by těžko mohl pan děkan něco namítat.
Řekněme však, že si doc. Tuček netroufl takto zareagovat a radši na schůzku šel, ale pořídil si, protože měl obavy z možného dalšího tlaku ze strany děkana, zvukový záznam. Kde tedy ten zmiňovaný a obávaný děkanův tlak je? V oněch inkriminovaných dvou minutách určitě ne. Jejich přepis se čte spíš jako uvolněný rozhovor dvou poměrně blízkých kolegů, ne jako nepřiměřený nátlak na podřízeného.
A co vůbec pan děkan řekl tak nepřístojného? Že považuje za nejlepší řešení, aby pánové profesoři Zbořil a Honza odešli z fakulty? S ohledem na následující větu ohledně doc. Banáše („i když u něj si myslím, že nikam nepůjde”) předpokládám, že zde pan děkan mluví o dobrovolném odchodu zaměstnanců center na nově vznikající vysokoškolský ústav a ne o vynuceném odchodu z univerzity. Opravdu prof. Zbořilovi vadí, že si pan děkan přeje, aby na VŠÚ odešel? Čekal snad prof. Zbořil, že za ním pan děkan přileze po kolenou a bude ho prosit, aby nikam neodcházel, že bez něho fakulta nemá šanci přežít?
A co se sabotáže a prof. Schmukiho týká, není z nedostatku kontextu zcela jasné, kdo má sabotovat koho. Vyjadřuje pan děkan plán sabotovat aktivity prof. Schmukiho? Nebo obavu, že prof. Schmuki bude sabotovat snahy děkanátu, pokud zůstane na fakultě a nepodejde do VŠÚ? Nebo (chraň bůh) podezření, že prof. Schmukiho má v plánu sabotovat prof. Zbořil s cílem vyhnat ho z fakulty, aby následně mohl prohlásit, že to je vina pana děkana? To jsou všechno interpretace, které jsou s obsahem přepisu plně kompatibilní.
Ale budiž, třeba doc Tuček opravdu dospěl k závěru, že jednání pana děkana je přes čáru. Proč tedy ihned neinformuje rektora? Proč půl roku čeká a poté předá nahrávku bratrovi, který o ní informuje prof. Zbořila, který nechá vypracovat znalecký posudek, který následně předá prof. Otyepkovi, který teprve kontaktuje pana rektora?
A co dělá pan rektor? Ještě na podzim odmítl kauzu, v níž doc. Tuček vystupoval, předat etické komisi se slovy, že se obává o možné zhoršení jeho zdravotního stavu, které by mohlo (neveřejné) jednání komise přinést. A teď, jen o pár měsíců později, bez odkladu svolá mimořádné zasedání AS UP, kde se budou detaily vzniku nahrávky, vztahu mezi doc. Tučkem a panem děkanem a možná i okolností jeho odchodu z univerzity probírat veřejně. Zamýšlel se pan rektor nad tím, jaký vliv toto jednání může mít na zdravotní stav doc. Tučka?
Snad se odpovědí na tyto otázky dočkáme brzy, ať už zde na reflexi nebo při projednávání nahrávky akademickým senátem. Ale já se obávám, že těch nesrovnalostí je příliš na to, aby se daly vysvětlit jen jako neobvyklá souhra okolností.