/MARTIN FELLNER/
Část fotbalových fanoušků považuje Diega Maradonu stále za nejlepšího fotbalistu světa, jen proto, že byl fotbalovým mágem, jak se dnes moderně říká. Maradona byl sice fotbalový virtuóz, ale po morální stránce nestál ani za zlámanou grešli. Svůj rozhodující gól ve čtvrtfinálovém zápase s Anglií na mistrovství světa v roce 1986 v Mexiku vstřelený rukou přiznal až po dlouhých 22 letech a mezitím byl i odsouzen za pašování drog. Ale nakonec přece jen přiznal. I když fotbalovým fanouškem po zkušenostech z domácího fotbalu už dávno nejsem, tak pro mě byl a vždy bude vzorem brazilský fotbalista Pelé, který kromě toho, že byl absolutně nejlepší ve hře s míčem, tak byl (a je) hlavně slušný člověk a hrál vždy fair.
Albert Einstein kdysi řekl, že člověk by se neměl snažit být jen úspěšným, ale měl by se snažit být především člověkem, který za něco stojí. Jeho myšlenka byla nadčasová. Již v jeho době se vedl boj o to, kdo bude nejlepší, v dnešní době je boj o úspěch a slávu mnohem vyostřenější. Mluvil však rovněž ze své vlastní zkušenosti, protože minimálně jednou v životě si přiznal, že nestojí za nic. Slavní lidé, včetně vědců, bývají často velice skromní a pokorní. Takže pánové Zbořile, Fréborte, Millere, zkuste být trošku sebekritičtí a zamyslete se nad tím, co děláte a jak se chováte. Inteligentní člověk má možnost se vychovávat sám, takže ještě nemusí být pozdě.