/MAREK PETŘIVALSKÝ/
V minulých dnech a týdnech nejen v akademické obci UP, ale i ve veřejném (medializovaném) prostoru, silně rezonovalo pozdvižení spojené s nahrávkou rozhovoru děkana PřF doc. M. Kubaly s bývalým zaměstnancem PřF doc. Jiřím Tučkem, jež byla pořízena v červnu 2019. Do vlny oprávněného rozhořčení nad způsobem pořízení nahrávky, okolnostmi jejího zveřejnění a pozorností jí věnované ze strany vedení UP (včetně svolání mimořádného zasedání univerzitního senátu), se slil všeobecný pocit odporu k tomu, co tak niterně připomnělo běžné praktiky doby dávno minulé. V tom všem však bohužel uniklo pozornosti několik důležitých detailů, které dle mého názoru ukazují řadu souvislostí a osvětlují pozadí podivných a záhadných nesrovnalostí ve vědecké a etické integritě fungování výzkumného centra RCPTM.
Nejprve si dovolím nesouhlasit s často sdíleným názorem, že nechvalně proslulá nahrávka vznikla primárně za účelem diskreditace stávajícího děkana PřF UP. Předpokládám, že možnost využít existující nahrávku za tímto účelem vznikla někdy později. Jinak jsem ale přesvědčen, že původní motivací tajného nahrávání rozhovoru byla snaha o dozor a kontrolu potenciálního toku informací o zákulisí výzkumného centra, které mohl Jiří Tuček – jako dlouholetý pracovník RCPTM – sdělit svému kamarádovi Martinu Kubalovi. Ostatně to, že setkání probíhalo v přátelském duchu, a nikoliv jako šikanózní nátlak na bývalého zaměstnance (jak se nám stále snaží vnutit verze šířená zástupci RCPTM), potvrdil na příslušném zasedání senátu UP děkan Kubala, když citoval z přátelského emailu Jiřího Tučka, který mu tento poslal několik dní po nahrávané schůzce. Co je doopravdy na zbylé nezveřejněné části nahrávky, ví dnes jen samotní aktéři: Radek Zbořil a pravděpodobně i soudní znalec jím objednaný. Nám ostatním zůstal obsah této podlé špinavosti utajen – pravděpodobné ale je, že tam zřejmě nebudou informace příznivé pro kolegu Zbořila a pro pozadí kauz dat a článků z RCPTM.
Naskýtá se totiž jedna stěžejní otázka: jakou skutečnou motivaci může mít někdo, aby nahrával vlastního bratra a poté nahrávku předal k takřka libovolnému využití dalším osobám? K tomu se přidává hned otázka další: jakou roli vlastně hráli bratři Jiří a Pavel Tučkovi ve fungování RCPTM v dobách jeho největší excelentní slávy až po dnešní počátek strmého pádu samotných základů výzkumného centra do propadliště dějin vědecké etiky? Znal jsem oba kolegy dlouhá léta pouze od vidění z menzy v holickém areálu PřF, a často jsem četl příjmení „Tuček“ mezi autory vědeckých článků, o nichž informovaly oslavné bulletiny RCPTM rozesílané interní poštou na UP. Když jsem si tedy po začátku nahrávkové aféry chtěl připomenout „who is who“ (tedy, který z nich je vlastně Jiří a který Pavel), zaznamenal jsem v rychlém vyhledání dvě na první pohled poněkud překvapivé informace: doc. Pavel Tuček byl zaměstnanec katedry geoinformatiky PřF UP a k tomu člen kolektivu, který zaregistroval užitný vzor „Mössbauerův spektrometr“ společně s bratrem Jiřím a kolegy Procházkou, Pechouškem a Mašláněm (http://www.geoinformatics.upol.cz/publikace/uzitny-vzor-mossbaueruv-spektrometr). Při čtení těchto jmen čtenář jistě zpozorní – nejedná se snad shodou okolností o stejného Procházku, který je prvním autorem publikace popisující geniální, ztracený a dnes znovu re-investigovaný matematický nástroj pro zpracování MS spekter? Dostatečnou matematickou erudici k účasti na tvorbě takovýchto nástrojů Pavel Tuček jistě disponuje – svědčí o tom např. i společná publikace s jeho ženou a bratrem Jiřím na téma matematického zpracování experimentálních dat při studiu nanomateriálů (http://dx.doi.org/10.1016/j.jmmm.2014.05.012). Na tom není samo o sobě nic zvláštního: příklad excelentní mezioborové spolupráce napříč fakultou a výzkumnými centry. Ovšem když mi dobrý sluha Google předložil i materiály habilitačního řízení Pavla Tučka, ke svému překvapení jsem v kolonce „odborná praxe“ narazil vedle položky „odborný asistent – katedra geoinformatiky PřF UP“ také na položku „2010-dosud: koordinátor grantové strategie a propagace“ RCPTM. Ba co více, v části životopisu věnované řešeným projektům uvádí P. Tuček celou řadu projektů RCPTM, ve kterých byl zapojen jako „pracovník“. Poté se vynořovaly další a další veřejně dostupné materiály (např. zápisy ze zasedání vedení RCPTM) ukazující na důležitou a rozsáhlou manažerskou funkci Pavla Tučka v RCPTM – mnohdy na místech, kde bych dle publikačních výstupů čekal spíše jeho bratra Jiřího. Pavel Tuček se později objevuje i na pozicích řešitele nebo garanta projektů řešených na RCPTM – jako nejbizarnější příklad se mi jeví společný projekt s TU Liberec vznosně nazvaný „Oborová kontaktní organizace pro bezpečnost a rizika nanomateriálů v životním prostředí“ financovaný v letech 2017-20 z MŠMT v rámci programu Inter-Excelence (kategore VaV: základní výzkum, hlavní obor: společenské vědy). Možná byste nevěřili, že jediným výstupem projektu s celkovou dotací 9.435.000 Kč zapsaným v CEP je za první tři roky řešení příspěvek autorského kolektivu Králík T., Tuček P. a Voženílek V. „Autosterescopy in thematic cartography“ ve sborníku na jisté geoinformatické konferenci v Sofii. O jistém výsadním postavení Pavla Tučka v organizačních záležitostech RCPTM svědčí i např. uvedení jeho jména vedle R. Zbořila jako spoluautorů článku referujícího o uspořádané konferenci o spolupráci ČR-USA v oblasti nanotechnologií (https://doi.org/10.1088/1361-6528/aaefb9).
Když jsem se loňského roku poprvé doslechl o kauze pozastaveného řízení ke jmenování profesorem doc. Jiřího Tučka (údajně motivovaného problematickými daty v dnes již slavném článku Tuček a spol. 2016 v Nat. Comm.), ptal jsem se na názor několik osob znalých poměrů na RCPTM. Několik z nich (kteří si samozřejmě nepřeji být jmenování, pamětlivi příkladného osudu kolegů Gregora a Heřmánka), nezávisle na sobě použilo při hovorech na téma Jiří Tuček a RCPTM výraz „otrok“. Z jejich popisu událostí přede mnou vyvstal obraz Jiřího Tučka jako nadaného a poctivého vědeckého pracanta, který dlouhá léta dnem i nocí oddaně sloužil k větší slávě RCPTM. Jeho náhlý odchod, lépe řečeno zmizení z dosahu UP, bylo v řadě umně konstruovaných obvinění spojováno s údajným šikanujícím postojem vedení PřF UP, které jej mělo údajně tlačit ke zpovědi a vyzrazení detailů, jak to vlastně bylo s těmi – pochybnosti vzbuzujícími – spektry a nejen s nimi. V tomto příběhu už nás asi těžko překvapí, že údajně psychicky nezpůsobilý a součinnost neposkytující doc. Jiří Tuček se objevuje po úspěšném výběrovém řízení v říjnu 2019 na Katedře matematiky a fyziky FEI Univerzity Pardubice – shodou okolností na stejné katedře, kde již působí jako docent jeho bratr matematik-geoinformatik Pavel (https://www.upce.cz/user/78955/6b8e7eb0-11a0-e811-9429-005056a8483f) …
Podivný propletenec aktérů z řad RCPTM se v kruhu vrací zpět k diskutované nahrávce s kardinální otázkou: věděl Jirka Tuček o tom, že jeho schůzka s děkanem PřF je nahrávána, a souhlasil s jejím použitím prof. Zbořilem a jeho pomahači k osobním útokům na děkana Kubalu? Vzhledem ke mně známým okolnostem se domnívám, že nikoliv. Jsem přesvědčen, že se jednalo o typický příklad toho, jak je dobrý a hodný člověk zneužit k cílům mocných a dovedných manipulátorů. Podle všeho byl Jiří Tuček zřejmě nejen aktérem toho, jak na RCPTM „vznikala“ data, ale také obětí tohoto systému. A že také neměl příliš na výběr, když mu někdo předložil k podpisu dopis zdůvodňující jeho výpověď a odchod z PřF. Zde bych se postavil na stranu těch, kteří se snaží v aktuální situaci Jirku Tučka ochránit od snah jej do zkoumání pozadí publikací RCPTM znovu povolat. Ti, kteří Jirku Tučka opravdu znají a kterým na něm záleží jako na člověku, nikoliv jako na generátoru vědeckých dat a excelentních publikací, jsou i za něj rádi, že neskončil nějak hůř než v závětří pardubické univerzity.
Vše zmíněné nám jen dokresluje, kam až v případu RCPTM vedla nezřízená touha po pomíjivé světské slávě a excelentních výsledcích, nutící své okolí k chronickým lžím a podvodům a spojená s kultem osobnosti těch nejvyšších a nenahraditelných. Obávám se, že vedla k tomu, co je a bude nazýváno největším vědeckým skandálem v historii UP, který na dlouho dobu zanechá těžko hojitelné šrámy na její dobré pověsti na všech stranách. Pokud nás to na UP může alespoň lehce potěšit, stavíme se tak po bok i těch univerzit nejslavnějších – viz aktuálně excelentní chemik Charles Lieber na Harvardu (https://cen.acs.org/research-integrity/misconduct/Harvard-chemist-Charles-Lieber-charged/98/i5).
Co nás jistě netěší je, že se vše evidentně dělo a stále děje s podporou a ochranou ze strany rektora UP. Možná se mýlím, ale při sledování aktuálního dění, informací a názorů na interních fórech UP moc nedoufám, že by někdo z aktérů na této straně „zařadil zpátečku“ ve vlaku rozjetém proti zdi. Proti zdi, kterou mimo jiné tvoří všichni členové akademické veřejnosti nejen na UP, kteří sdílí víru v platnost matematických a fyzikálních zákonů.
Přes postoje a činy současného vedení UP stále věřím v pevné základy naší alma mater a ve schopnost její vnitřní obrody. Věřím ve schopnost demokraticky zvolených zástupců ve fakultních a v univerzitním senátu, kteří mohou zásadním způsobem přispět k nalezení východiska – pokud to nestihnou senáty stávající, tak s nadějí v ty nově vzešlé z blížících se voleb.