/JAN GRAUBNER/
Základem moudrosti je umění správně klást otázky. V této době máme tisíce otázek, na které marně hledáme odpovědi. Všichni se ptají: Proč nás to potkalo? Proč zrovna nás? Proč zrovna teď? Proč nemohu vydělávat, když potřebuji na nájmy a splátky? Proč musím sedět doma, když už jsme si zvykli nebýt spolu a nyní si lezeme na nervy?
V evangeliu jsem četl, jak učedníci vidí slepého a ptají se: Mistře, kdo zhřešil, on či jeho rodiče, že se narodil slepý? Ježíš odpověděl: Ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky.
Ukazuje jim, že se ptají špatně, že správná otázka je jiná. I my bychom se měli ptát, ne: Proč?, ale: Co nám to chce říci?
I mě napadá spousta otázek a hledám, co mi to chce říct. Třeba: Proč se nedovedou světoví politici shodnout na snižování škodlivých plynů, když vědí, jakou to působí škodu a jaký to má kořen? Několik dnů nejezdí auta a nelétají letadla a mapy ukazují radikální zlepšení ovzduší. Ano, jejich rozhodnutí by znamenalo, že všichni se musíme omezit. A to jim přece jako voliči nedovolíme, protože my chceme všeho stále víc. Když chtějí být zvoleni, tak dělají to, co po nich chceme. Pak se zase divíme, že jsou populističtí. Nepomůže křičet proti populismu. Je třeba změnit naše požadavky a nároky. To by bylo ovšem náročné. Ale chceme být moudrým lidem? Chceme-li moudré vládce, musíme mít moudré požadavky, musíme myslet i na druhé, nejen na sebe. Když to nedokážeme, pak nás zastaví někdo jiný. Třeba takové maličké očima neviditelné nic, jako je nějaký virus. Nestačí: Proč? Ale: Co nám to říká, co to od nás žádá?
Pokud je jediným světovým vládcem bůh peněz, je základním zákonem maximalizace zisku a odskáče to nejen příroda, ale i člověk sám. Je přirozené, že situace epidemie využijí například e-shopy a pohřbí malé obchodníky a lidé si zvyknou nevycházet z domu ani pro chleba. Komunikační sítě zvýší nabídky a nahradí živé setkávání lidí. Zvyk zůstane. Ale je to to, co opravdu chceme?
Zvykli jsme si, že profesor Google a doktorka Wikipedia nabídnou všechny informace, k nimž se dá proklikat, a přehlížíme, že nás nenaučí vidět souvislosti, příčiny a důsledky. A moudrost je přeci něco víc, než informace.
Karanténa nabízí čas a prostor k přemýšlení.