/INGEBORG ŽUMPA FIALOVÁ/
V této podivné koronavirové době není mnoho příležitostí k oslavám, ale jedna tu přece je: Slavíme narozeniny. V dubnu 2019 se rozjel Diskusní Žurnál/dŽurnál!
Založen byl proto, aby „kultivovanou formou hodnou akademického prostředí prohloubil diskuzi o tématech, která posouvají a mění naši univerzitu“, jak psal Michal Botur ve „startovacím mailu“ funkcionářům UP 15.4.2019[1], a narážel tím i na to, že „firemní“ Žurnál UP ve své tehdejší (i současné) podobě a funkci (býti píárovou výkladní skříní UP) neposkytuje prostor pro diskusi a výměnu názorů – stejně jako ho tehdy před rokem neposkytovala ani UP-Reflexe ukrytá kdesi hluboko v útrobách UP-portálu. Vedení UP ovšem ihned interpretovalo vznik dŽurnálu jako ohrožení svého komunikačního monopolu (a tedy i monopolu na jedině správná řešení problémů, na jedině správné interpretace faktů a na „pravdu an sich“) a reagovalo velmi alergicky, což mu – koneckonců – nelze zazlívat: ztráta monopolu je zkrátka ztráta vlivu, moci i důvěry. dŽurnál byl ihned obviněn z toho, že „narušuje snahu po odborné mediaci i technických řešeních“, že je „účelový a jednostranně denunciační“[2] a že je zkrátka „žumpa“, jak ho na jednání AS UP 11.12.2019 nazval rektor. Hromadným mailem[3] byli všichni zaměstnanci UP vedením univerzity důrazně varováni před jeho čtením, což dŽurnálu v jeho začátcích významně pomohlo k vysoké sledovanosti.[4]
Prvním tématem, kterému se tedy dŽurnál v příspěvcích svých autorů věnoval, byla svoboda slova v nejširším smyslu,[5] přičemž proti názoru, který dŽurnál zastává, že o problémech, konfliktech, názorech, stanoviscích by se na akademické půdě mělo diskutovat otevřeně, zaníceně a klidně i polemicky, byť samozřejmě věcně a slušně, byl vržen narativ, že „špinavé prádlo se pere doma a nikoli na veřejnosti“, jemuž je velká část akademické obce UP stále ještě ochotna naslouchat a podléhat.
Oprávněnost existence dŽurnálu, čili nutnost mít na UP nezávislou publikační platformu, se ovšem nejvýrazněji projevila ve chvíli, kdy dŽurnál publikoval texty, které na oficiální stránky univerzity zkrátka „nesměly“, nebyly vpuštěny, zejména různá vyjádření děkana PřF ale také memorandum emeritních rektorů.[6]
Dalším velkým tématem, kterému se stránky dŽurnálu opakovaně a často věnovaly, bylo zakládání CISTy (později Catriny), vysokoškolského ústavu, na jehož případnou budoucí existenci na UP, jeho nutnost a přínosnost pro univerzitu panovaly (a dosud panují) diametrálně odlišné názory. Ideální materiál pro diskusi, řeklo by se. Leč pravda je, že do dŽurnálu za celou dobu jeho existence nepřišel jediný příspěvek žádaného formátu, který by reprezentoval názory zastánců Catriny, takže vedení univerzity mluvilo o „jednostranné prezentaci“ v dŽurnálu. Naděje jeho tvůrců, že dŽurnál přiměje vedení UP k širší a hlubší diskusi problému Catrina (nejen na této platformě), se ukázaly jako liché. Liché byly vlastně – to si přiznejme – od samého počátku, neboť touhu po diskusi jeví – jak víme třeba z dob Charty 77 – vždy jen ta slabší strana, zatímco tu mocnou, vládnoucí a dočasně vítězící jakákoli diskuse přinejlepším obtěžuje a zdržuje od uplatňování moci. V rámci tohoto tématu se tedy ponejvíce kladly otázky, na něž ovšem z RUP nepřicházely odpovědi. Článků k tomuto tématu je jistě více než třetina z celkového počtu 136.
Tak jako téma VŠústavu odstartoval článek Válka na Univerzitě Palackého optikou dlouholetého člena akademického senátu Přírodovědecké fakulty a učitele matematiky z 9.4. 2019, tak další, související téma – totiž možnou manipulaci s daty RCPTM – odstartoval článek Kauza manipulace s daty z téhož dne. Toto téma již zaujalo i kolegy mimo akademickou obec UP, takže se do diskuse zapojili např. bývalý ministr školství Dalibor Štys z Jihočeské univerzity, Václav Hořejší z akademie věd, Zuzana Krátká z Gennetu, Jana Kalbáčová-Vejpravová z Univerzity Karlovy, Martin Hof z institutu J. Heyrovského či Radim Beránek z německého Ulmu. V této rubrice šlo (a stále jde, neboť kauza zdaleka není uzavřena[7]) o to, zda autoři článků publikovaných v JACS, Nature communication a několika dalších prestižních časopisech jsou či nejsou s to vyvrátit závažná podezření (formulovaná vědeckou radou PřF, Etickou komisí rektora i mnoha členy akademické obce – nejen v dŽurnále) na rozsáhlou fabrikaci či falsifikaci dat ve svých publikacích. Současně rezonovala i otázka, zda bývalý student doktorského studia, Čeněk Gregor, doplatil při obhajobě své doktorské práce právě na to, že na podezřelé manipulace s daty upozornil.[8] Větší díl diskuse k tomuto tématu se – to rádi připouštíme – ovšem odehrával na UP-Reflexi, jež byla (doufáme, že i pod tlakem dŽurnálu) pozvednuta ze svého úkrytu a zpřístupněna – byť dodneška zdaleka ne všem.
Kromě odborných diskusí o fitování, filtrování, datasetech, grafech, Moessbauerovských spektrech, countech a „pících“, jež v barvách RCPTM vedl na UP Reflexi zejména kolega Navařík, se ovšem na druhé divadelní scéně rozvíjely bouřlivé aktivity v režii některých členů RCPTM, ruku v ruce s rektorátem UP:
Etická komise ve svém usnesení z května 2019 konstatovala, že v souvislosti s podezřením na manipulaci s daty Radek Zbořil hned několika způsoby porušil etický kodex UP, načež rektor vydal komuniké pro tisk, v němž ovšem závěry své poradní komise poněkud zdeformoval.[9] Současně se kolegové Zdeněk Trávníček a Radek Zbořil snažili zostudit předsedu Etické komise tvrzením, že on svým publikováním také porušil etický kodex. Byť se záhy ukázalo, že je toto obvinění pustý nesmysl a zkrátka jenom podlost, profesor Indrák, který „postrádal jednoznačnou podporu rektora“[10]nakonec na svou funkci rezignoval.
V srpnu 2019 vyhlásilo RCPTM stávkovou pohotovost, nebudou-li okamžitě zastavena prošetřováni jakýchkoliv údajných etických pochybení[11]; zprávu o chystané stávce ihned odeslalo oddělení komunikace UP celostátnímu tisku,naproti tomu reakce děkana PřF stejný mediální prostor nedostala.
V lednu 2020 zaměstnanci RCPTM ovládli rektorátní odborovou organizaci, aby jejím prostřednictvím mohli prosazovat své zájmy a byli chráněni proti pracovně právním krokům děkana PřF.[12]
V lednu 2020 také spatřil světlo světa dvouminutový sestřih devadesátiminutové nahrávky soukromého rozhovoru děkana PřF s kolegou Tučkem (jedním z autorů pochybného článku), z kteréhož sestřihu byly činěny dalekosáhlé závěry s cílem diskreditovat děkan PřF: v tisku (zda tisk obeslal rektorát nebo RCPTM se patrně nikdy nedozvíme) se objevily spekulace, že děkan Kubala chystá sabotáž (koho? čeho? jak?) a rektor neváhal svolat nad touto sestříhanou nahrávkou mimořádné zasedání akademického senátu (celou nahrávku senátu nikdy nepřehrál).[13]
Obtěžovatelé, kteří se celou dobu dožadovali zdrojových dat k pochybným článkům (s tím, že jejich prezentace – jež je m.j. přirozenou povinností korespondujícího autora článku – by do celé kauzy vnesla definitivně světlo), byli sedmnáctistránkovým rozkladem prvního oddělení UP ujištěni, že na data nemají právo.[14]
Hluk kolem dat nakonec v listopadu 2019 pohnul rektora k tomu, aby dal celou věc „k nezávislému odbornému vyjádření zahraničním expertům“ – leč záhy se ukázalo, že zadání mělo své zásadní slabiny (zejména v tom, že „nezávislí“ odborníci měli prokazatelné vazby na autory článku či jejich pracoviště) a že spíše než o pravdu šlo zadavateli o mlžení a rehabilitaci autorů článku.[15]
Všechny tyto akce na druhém jevišti, které jsem zde jednotlivě vyčíslila i proto, abych pod čarou připomněla skvělé články z dŽurnálu, které se jim věnovaly, a doporučila je k (opakovanému) čtení[16], byly ještě doprovázeny množstvím podání k etické komisi, pohrůžkami soudem i trestními oznámeními,[17] výzvami k odstoupení děkana PřF (po nichž pak reakčně následovaly petice na podporu Etické komise a na podporu děkana PřF).
Tento ohňostroj nápadů, jakým dalším způsobem ještě nahradit důkaz, že se při sběru, prezentaci a interpretaci dat v RCPTM postupovalo korektně či nekorektně, a jakým dalším způsobem ještě dokázat akademické obci, že Catrina zkrátka musí být, na jehož spouštění se stejným dílem podílelo RCPTM jako RUP, vyvolal samozřejmě – a to bylo další velké téma pro dŽurnál – otázky po současném způsobu řízení naší univerzity, po důvodu různých málo pochopitelných a málo vysvětlených kroků rektorátu,[18] které vyvrcholily několika výzvami k odstoupení rektora.[19]
Mně jako literární historičce se ovšem velmi zamlouvala i další žánrová skupina článků, totiž pokusy dobrat se pochopení současného stavu a důvodů pro různé kroky a činy aktérů prostředky podobenství, přirovnání a historických srovnání, pohádek a satir, kteréž články jsou literárními klenoty dŽurnálu.[20]
„Vir oponou trhnul“, napsala jsem ve svém nedávném článku, a značně paralyzoval základní činnosti univerzity (aniž by ovšem přetrhl snahu o založení Catriny). Nové situaci jsme se přizpůsobili novou rubrikou Dekameron, kterou svými příspěvky pro povzbuzení nálady a ducha v době koronakrize obohatili například Josef Jařab, Radkin Honzák, Efraim K. Sidon, Jan Graubner, Zdeněk Opatrný, Jiří Fiala, Jan Vičar a další. Současně se na stránkách dŽurnálu rozběhly odborné diskuse kolem pandemie.
Je tedy po roce co slavit? Na tuto otázku nechť nám odpovědí naši čtenáři – a naši oponenti.
[2] Výňatky z mailu prorektora Bilíka M. Boturovi.
[3] Citován v článku O svobodě projevu
[4] Sledovanost: Za rok více než 29 000 uživatelů a více než 373 000 zobrazení, přičemž asi polovinu přístupů (odhadujeme podle statistiky „rychlého opuštění stránky“) se musí přičíst na vrub „indexačním automatům“, a tedy se zřejmě nejedná o čtenáře.
[5] Např. v článcích O svobodě projevu, O dvojím metru, Proč UP potřebuje Džurnál?, Die Gedanken sind frei a mnohých dalších.
[6] Vyjádření děkana PřF UP k případu Nature Communications, Vyjádření děkana Přírodovědecké fakulty k článkům v Deníku N, Vyjádření děkana Přírodovědecké fakulty k usnesení Etické komise a okolnostem studia Č. Gregora, Memorandum emeritních rektorů k současné situaci na Univerzitě Palackého. Viz také Emeritní rektoři v karanténě aneb proč je dobré míti dŽurnál
[7] Článek v časopise JACS byl stažen, na stránkách NatComm možno v současné době číst k inkriminovanému článku tuto formulaci: „The Journal has been alerted to concerns regarding the reliability of data presented in this manuscript. The journal will work with the authors and their respective institutions to investigate the matter. Appropriate editorial action will be taken once this matter is resolved.“ https://www.nature.com/articles/ncomms12879#change-history
[8] Školitel Zbořil vs. student Gregor: doplnění, Olomoucká historie – kde je pravda a kdo lže? Byl potrestán whistleblower?, Gnoseologie přírodních věd, Obrázky ze stejného datasetu?, Pět promile navíc k úspěchu stačí, Raději méně, ale pravdu, Pokračování kauzy manipulace s daty atd. atd.
[9] Pokračování kauzy manipulace s daty
[10] Filipika, Univerzita bez autorit? Abdikace předsedy Etické komise
[11] Pohotoví stávkovat: ale za co?
[12] „Vítězný odborářský leden 2020“, ROH
[13] Jak udělat z prdu kuličku, Ucho, K mimořádnému zasedání senátu
[14] Data nejsou. Potvrzeno s kulatým razítkem. Schovávaná s daty a viz také článek Když právo a právník pláčou na UP Reflexi (https://www.zurnal.upol.cz/nc/reflexe/zprava-int/clanek/kdyz-pravo-a-pravnik-placou/)
[15] Vypořádaný podnět? Několik komentářů k „Prověření věrohodnosti a reprodukovatelnosti výsledků publikovaných v článku J. Tuček et al.: Nature Communication 7, 12879 (2016)“, Záhada sextetu a jedna spekulace navíc
[16] Těm, kteří nemají čas a chuť probírat se všemi téměř 150 články doporučuji přečíst si alespoň několik článků shrnujícího charakteru: Co dělat?, Palčivá témata, Na konci aktu, Aféra v Olomouci a principy vědecké etiky, Dům hrůzy aneb sedm pater lží a manipulací (s vysvětlivkami pro humáče)*, Vánoční poselství, Jaká jsou rizika pro UP v Olomouci v případě zřízení vysokoškolského ústavu CATRIN
[17] Zpověď postřeleného pošťáka. Etický podnět
[18] Otevřený dopis tiskové mluvčí Univerzity Palackého, Propaganda a dvojí typ diskuze, „Tak nám prodali Hynaisku“, O managementu (nejen vědecké) práce, Opravdu má tým rektora Millera akademickou obec za stádo tupých ovcí?
[19] Výzva Josefa Tillicha k odstoupení rektora, Další výzva rektorovi, Emeritním učitelům Univerzity Palackého, Povzdech a doporučení stárnoucího technokrata
[20] Koho volíš, Losnu nebo Mažňáka? Dva narativy, Projev k třicetiletému výročí 17. listopadu, Třicet let po železné oponě, Vánoční poselství, Pohádka o slepičce, Masopustní pohádka o tom, jak dobrá a excelentní víla Katrin zachránila zdevastovanou Zemi univerzitní