/ONDŘEJ BÁBEK/
Senátoři AS UP již brzy podniknou poslední krok v rozhodování o vysokoškolském ústavu CATRIN. Lze očekávat, že kolektivním senátním rozhodnutím (které v podstatě vylučuje individuální odpovědnost) ústav vznikne a UP překročí pomyslný Rubikon. Co univerzitu čeká za ním, prozatím nikdo netuší. Po roce a půl bojů nemá smysl opakovat na růžovo či na černo lakované vize té či oné strany. Racionální jádro celého procesu, pokud kdy existovalo, se zcela utopilo v emocích, osobní zášti hlavních hráčů, nekonečných internetových debatách a oslavných nebo naopak zatracujících tiskových zprávách. Bez ústavu se univerzita jistojistě vrátí od traktorů k voly taženému pluhu, jak očekává pan rektor; s ústavem lze na PřF UP očekávat Armageddon, jak zaznělo z úst jejího děkana. Nadsázka, jistě, ale bohužel trefně naznačuje, že něco jako „zřízení nebeského království, které rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude trvat navždy“ (Daniel 2:44) Univerzita Palackého zažívá už teď, bez ohledu na rozhodnutí senátorů. UP se ukázala světu, a hlavně sama sobě, jako neakceschopná skupinka hádavých debatérů, kteří sází na přehnané emoce, vyvolávání strachu či naopak bujarých iluzí šťastných zítřků, na zákulisní bratrstva, tajné nahrávky předhazované senátům, nesmyslné právní rozklady a na nabubřelé PR. Věrný obraz bídného stavu politiky v ČR prokopírovaný na úroveň akademické instituce. Kam se poděl střízlivý rozum, kritické myšlení, schopnost vyslechnout a unést názor oponenta, které by nám všem v akademickém prostředí měly být vlastní? Kde jsou zaměstnanci, kteří by mohli být na svoji školu skutečně vnitřně hrdí, aniž by cítili potřebu se neustále plácat po rameni a vychloubat univerzitními rankingy v pořadí 600+?
Není sporu o tom, že vědeckovýzkumné ústavy mohou být užitečné a pokrokové. Za všechny třeba takový Woods Hole Oceanographic Institution, ústav založený v USA v r. 1930, financovaný z grantů, nadací, privátních dotací a smluvním výzkumem, který spolupracuje s Massachusetts Institute of Technology. Nebo třeba GEOMAR Kiel, německý oceánografický institut, financovaný státem Šlesvicko-Holštýnsko a německou federální vládou. České vysoké školy si v posledních letech pořizují své výzkumné ústavy, vesměs na základě dotací z operačních programů; disponují jimi MENDELU, MUNI, TUL, UK a další školy. Zda se alespoň některým z nich podaří etablovat na úrovni výše zmíněných respektovaných světových institucí, se teprve uvidí, ale velkou šanci tomu nedávám. V českém systému dvou hlavních pilířů vědy, ústavů Akademie věd a výzkumných univerzit, mi připadá zakládání univerzitních blíženců AV ČR jako plýtvání energií, podobně jako frenetické zřizování privátních vysokých škol v každém druhém maloměstě.
Jedním z hlavních problémů okolo založení CATRIN je sporná motivace. Univerzitou do omrzení rezonuje otázka: „chceme (chcete, chtějí) ústav?“, namísto správnějšího „musíme jej mít?“ I laik v oblasti řízení by řekl, že pečlivá analýza výchozího stavu je prvním krokem pro identifikaci slabých míst a vytýčení směru vedoucího k jejich nápravě. Teprve poté následuje manažerský zásah, který bývá často bolestný. Jak je akademické obci známo z pravidelného zpravodajství na mediálních platformách UP, výsledky univerzity v oblasti vědy a výzkumu jsou skvělé ba vynikající, máme nejcitovanější vědce široko daleko, projekty za miliardy a úspěšně bojujeme s koronavirovou krizí. UP má nepochybně slušnou tradici ve výuce, fungující fakulty (jedna z nich, PřF UP, se výkonnostně dokonce řadí mezi nejlepší vědecké instituce ve státě) a nastartovanou spolupráci s řadou ústavů AV ČR ve vědě a v doktorském studiu. To všechno je dobré – beze vší ironie! Takže proč to měnit s nejistým výsledkem? Opravdu musíme obětovat čas, energii a dobrou pověst kvůli změně pro změnu? A je ona změna k lepšímu? Místo, abychom dlouhodobě rozvíjeli to, co se osvědčilo, potřebujeme novou a drahou (což se ještě uvidí) hračku na osobní přání několika „vyvolených“? Založení ústavu je silou protlačeným projektem vedení UP na úkor a proti vůli její nejsilnější fakulty. Nejen, že výsledek je nejistý a rizika nemalá, ale již teď neutuchajícími spory a debatami erodujeme vlastní soustředění na podstatné věci, plýtváme drahocenným časem a podporujeme byrokracii.
Přesto lze snahu o zřízení VŠÚ do jisté míry pochopit. Je mnoho jiných škol ve státě, které si své ústavy založily, tak proč ne UP? To by byla vcelku selská, intelektuálně nijak brilantní úvaha. Mimochodem, brilantní úvahou není ani myšlenka o “kritické mase” – uvnitř značky UP. Univerzita, kde nikdo nikomu nebrání ve spolupráci pod jednou adresou, totiž „masu“ tvoří sama o sobě.
Kromě emancipační motivace má ovšem olomoucký případ ještě svá specifika, která, jak naznačuje dosavadní dění, převážila nad motivací směřovat k obecně prospěšnému cíli: (i) jakési mlhavé přesvědčení filozoficky vzdělaných současných vůdců UP (kteří s výzkumem v přírodních a medicínských vědách nemají žádné zkušenosti), o tom, že bez ústavu UP zcela určitě zakrní, a (ii) snaha generálních představitelů výzkumných center vymanit se z područí současného vedení PřF UP a nastavených pravidel akademické demokracie. Lze připomenout, že tento druhý faktor vyplaval na povrch v okamžiku nezvolení bývalého děkana PřF UP do druhého funkčního období. S tímto datem se také přibližně kryje počátek boje mezi rektorátem UP a nově zvoleným vedením PřF UP. O dalších, světlejších nebo temnějších motivech, nechci spekulovat.
Ale zpátky k jádru věci: karty nyní drží v ruce senátoři, kteří na svém patrně posledním zasedání ve funkci rozhodnou o univerzitě na dlouhá léta dopředu. Ještě vyšší karty však drží v ruce akademická obec. Ta se totiž aktuálně chystá k volbám do AS UP, který časem zvolí příští vedení univerzity. Okolnosti, jež vzniku ústavu předcházely, naznačují, že současné vedení UP si nejspíše budeme dobře a velmi dlouho pamatovat, a důvody nebudou příliš lichotivé. Přeji tedy nám všem šťastnou ruku ve volbě dalšího osudu Univerzity Palackého, kterou jsme, podobně jako matku Zemi, nezdědili po našich předcích, ale vypůjčili si ji od našich potomků.