/DALIBOR ŠTYS/
Po celou dobu, po níž se ke kauze vymazaných a vyhlazených píků vyjadřuji, jsem obviňován z toho, že vedu obecné řeči a nenavrhuji žádné konkrétní řešení pro Palackého univerzitu v Olomouci. Jenže ono žádné krátkodobé řešení neexistuje. Není žádné řešení, které by umožnilo právě Palackého univerzitě získávat peníze mimo současný systém. Nedávné hodnocení, které Palackého univerzitu dostalo mezi čtyři vynikající všeobecné univerzity, bylo založeno na počítání publikací, jejichž kvalita byla hodnocena podle impakt faktorů a citovanosti autorů. Nebo se snad někdo domnívá, že každý anonymní hodnotitel si u každého článku udělal tak důkladnou analýzu jako profesor Opatrný?
Slovy zvoleného příměru: Císař šaty měl a má. Možná mu na nich na třech místech pustil steh čehož si pár lidí všimlo. Naopak, jeho oponenti mají na sobě pár hadříků, které sotva zakrývají společensky nutná místa. Možná mají ztepilou postavu, což někteří přihlížející znalci umění oceňují. Ostatní se ale koukají spíš stranou, co kdyby si někdo všiml jejich vlastních slátaných podšívek. Vlastně už většinou zapomněli, nebo se spíš ani nikdy nedozvěděli, jak taková krásná postava vypadá. Po celý jejich život byla zakrytá mnoha vrstvami suknic.
Samozřejmě, že situace vzniklá na Palackého univerzitě má řadu pozitiv. Charaktery se odhalily a celkem jasně se ukázalo, že se v současné vědě, české i zahraniční, jedná především o popularitu a známosti. Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina. Vznikl Džurnál a na něm vyšly pěkné články odhalující jiného císaře a jeho čínské šaty – testy a pronikly do mainstreamového tisku. A to není vůbec málo.
Nevzdávejme to, my oblečení ne zcela podle poslední módy ještě docela slušně prosperujeme. Zejména díky tomu, že máme studenty a partnery z průmyslu, které naše šaty vůbec nezajímají. To není ani trochu samozřejmé, u našich zahraničních kolegů studenti i průmysloví partneři znají přednostní hodnotu krásných šatů už od raného dětství. Naši studenti i průmysloví partneři mají pořád tu tam skvrnu od šmíru a trošku špíny za nehty, jak zrovna přiběhli z dílny nebo z pole.
Těším se na nový článek pojednávající o testech provedený v Jihočeském kraji a v rámci stomatologické komory. Ten, řádně politizován, by mohl zatřást systémem a otevřít cesty správným směrem – bohužel zas jen omezeně pro Českou republiku, protože naše výsledky skutečně nikoho nezajímají a Džurnál (ani i-dnes) za našimi hranicemi nečtou.
Přežili jsme lépe než jiní, přestože naši politici vycházeli z nesmyslných čísel a jejich hlavním cílem bylo smazat dluhy svých firem a vytvořit si dobrou pozici pro odchod do Čínou placeného politického důchodu. Nejspíš s touto strategií nebyli sami, protože čísla v sousedních zemích jsou podobná. Zafungovala standardní karanténa, stejná jako už ve středověku, jen technicky vylepšená. Odborníci na epidemiologii a imunologii se hádali a jen stomatologové a jeden bývalý anesteziolog spolu s jednou učitelkou češtiny a dějepisu udělali nezávislý kontrolní experiment. Celkem i toto je pro současnou vědu symptomatické.
Závěrem? Nepřijímat žádné tvrzení bez nezávislého kontrolního experimentu. Zejména pokud jde o vědecké články nebo podklady pro politická rozhodnutí.