/DALIBOR ŠTYS/
Poté, co Tomáš Fürst potvrdil můj názor na (ne)obvyklost vymazání peaků [1], jsem pozbyl své hlavní téma. Sociofyzikální síla vyvolaná hodnocením podle bezprostřední popularity vede k banalizaci výzkumu a k podvodům. Gradienty se již téměř vyrovnaly a nastala rovnováha, koneckonců gardedámy je dnes možné udržovat ve virtuálním životě donekonečna, a tak do budoucna žádný outsider do „vlivných“ žurnálů nepronikne. Fyzické konference byly kvůli koronaviru zrušeny, a tak se na smrt gardedámy nemusí léta přijít. Alespoň nebude nebezpečí, že starší geniální myslitel naruší vědeckopolitickou rovnováhu nějakým nebezpečně brilantním intelektuálním výkonem, třeba takovým, díky němuž se kdysi před 80 a více lety gardedámou stal. Vlastně by to byla legrace, kdyby občas nešlo o život.
Mým novým koníčkem je zaznamenávat novou vědeckou terminologii odpovídající nové rovnovážné době. V souvislosti s testováním na Covid 19 / SARS-CoV-2 se objevily především dva nové termíny: „vědecky zbytečná studie“, čímž se myslí ta, kterou jsme nedělali my a nedopadla, jak jsme chtěli, a „politicky nešťastný výsledek“ (nechávám bez komentáře), oba zpopularizované vědeckým garantem celostátní rychlotestové studie prof. Hajdúchem [2]. Z dalších nových termínů bych vybral „trochu znepokojivý rozdíl“, kterým je míněna řádová a kvalitativní odlišnost [3] mezi výsledky sérologických rychlotestů a testů ELISA. Tamtéž byly též zmíněny „ ….pomalé, pracné a nákladné (testy), takže se používají jen v omezeném měřítku a spíše pro výzkumné účely…“ čímž je míněno, že my se je radši ani nepokusíme zavést a použít, i když jsou pro pochopení šíření nemoci klíčové [4]. Mohl by nám totiž vyjít nějaký politicky (ne)šťastný výsledek, například že „ … Our collective dataset shows that SARS-CoV-2 elicits robust memory T cell responses akin to those observed in the context of successful vaccines, suggesting that natural exposure or infection may prevent recurrent episodes of severe COVID-19 also in seronegative individuals. …. Náš souhrnný datový soubor ukazuje, že SARS-CoV-2 vyvolává robustní odpovědi T buněk na infekci podobné těm, které byly pozorovány v souvislosti s úspěšnými vakcínami. Což naznačuje, že přirozená expozice nebo infekce může zabránit opakujícím se epizodám těžké COVID-19 také u séronegativních jedinců.“ [5]. Jinými slovy, populaci je (podle této studie) možné promořit. Protože mě to zajímalo, podíval jsem se důkladněji na ty použité nákladné metody: Flow cytometry (průtoková cytometrie), Functional test, Proliferation assay – mutiwell plate (Funkční test a test šíření, obojí ve vícejamkové destičce), zbytek statistický software. Nic, co by se v běžné biologické laboratoři ústavu Akademie věd nebo univerzity nenašlo. Ovšem (!) dále byla provedena pro srovnání standardní sérologie pomocí rychlotestů o jejichž validitě se na Džurnálu detailně diskutovalo [6]. Kriticky myslící člověk, který navíc do značné míry poznal realitu švédské kolektivní víry ve stát, to pochopil: Jedná se o „politicky šťastnou“ studii v zemi, která vsadila na promoření populace [7].
O promořování populace nemocí Covid 19 tedy zas nevíme nic a je zjevně „politicky nešťastné“ ji detailněji zkoumat. Metody zjevně nejsou tak nedostupné a nákladné, ba i všechny sérologické metody by se daly validovat přímým měřením vazby pomocí povrchové plasmonové rezonance [8]. Tak proč takový výzkum už šest měsíců nejede, a místo toho jsme hrdi, že děláme to, co jinde také dovedou, zejména PCR?
Co tedy víme? Vážná infekce by měla způsobovat zvýšenou úmrtnost. Zvýšená úmrtnost se projevuje v celém světě až na několik šťastných zemí [9]. Česká republika zde není zmíněna, statistiky jsou ale dostupné. A ukazují, že Covid 19 u nás buď nijak nepůsobil, nebo dokonce vedl k ozdravení populace [10]. Jak tedy vyděsit a zároveň zvládnout tu podivnou zemi ve střední Evropě, kde senioři žijí bez ohledu na celosvětovou pandemii rok od roku déle a kde soukromníci, ba i opoziční politici, financují své vlastní „politicky nešťastné“ vědecké studie?
Mrtví tedy nejsou, zbývá už jen celkový počet nakažených, tedy potenciálně mrtvých. Naprosto nesmyslné je, že máme průběžně denně přes 200 nakažených a jen jednotky uzdravených. Po tak dlouhé době testování by počet uzdravených (mrtvých jsou maximálně jednotky, většinou žádní) měl odpovídat počtu nakažených. Jinými slovy, pokud máme průměr 200 nakažených denně, měli bychom při čtrnáctidenní karanténě mít něco přes 2800 nakažených, vždy 200 přibude a 200 ubude. To odpovídá například situaci v Rakousku, kde mají desetidenní karanténu, průměrně méně než 150 nakažených denně a 1381 aktivních případů [11]. Neschopnost (?) naší statistiky vyřazovat případy, u nichž skončila karanténa, spolu se zbytečně dlouhou karanténou z nás dělá nemocnici Evropy.
Navíc, abychom vůbec pacienty měli, naháníme je úporným trasováním a zvýšením počtů testů a testovacích pracovišť. Díky tomu zachytíme i ty, kterým jejich slizniční imunita ještě nestihla virus zlikvidovat. I když by fakticky neonemocněli a ani nikoho nenakazili. Tato metoda nahánění pacientů dosáhla svého vrcholu v pátek 7. 8. 2020 kdy bylo vykázáno 323 nakažených. Ihned byl do médií vyslán pohádkový černokněžník profesor Prymula [12] a pohrozil, že virus do podzimu (konečně pořádně) zmutuje a pak nám teprve ukáže. Nikoliv nelogicky následující dva dny, přes zvýšení počtu testů, počet prokázaných nakažených dramaticky klesl. Buď byli nově nemocní zavedeni do evidence už v pátek nebo se už i potenciál úporného trasování vyčerpal a za chvíli budeme zpátky na běžné české úrovni asi 100 nově nakažených, průběžně celkově okolo stovky hospitalizovaných, žádní zemřelí.
Říci, že máme dostatečný zdravotní systém a že lidé díky informacím o Covid 19 přestali podceňovat jiné respirační choroby, je nejspíš „politicky nešťastné“. Senioři odjeli letos dříve na chalupy, koneckonců bylo teplo, a přestali si chodit povídat a předávat si choroby do čekáren praktických lékařů. Mnohdy si odpustili i nějaké zbytečné vyšetření a následné další pilulky, které jejich organismus jen zatěžovaly. A tak jsme jako Česká republika kolektivně mezinárodně za pitomce, i když bychom se měli spíš usmívat a být nejšťastnějším národem na světě. Asi nám bylo souzeno se přece jen zúčastnit největšího sociologického experimentu v dějinách [13]. Nemůžeme přece stát mimo mezinárodní dění.
Nakonec se mi v rámci možností podařil poměrně optimistický závěr. Pokusím se ho ještě trochu vylepšit: Pod tlakem nejen odborné, ale i jen technicky a jinak vzdělané a inteligentní veřejnosti se nakonec všechny metody co nejlépe validují a ty, co nemáme, se zavedou. Síť testovacích pracovišť bude schopna vyhledat a průběžně sledovat všech těch asi 2000 (!) průběžně infikovaných, a tak se dozvíme, jak to skutečně s epidemiologií a průběhem nemoci Covid 19 je. A v dalších letech se zdravotní systém může, s využitím takto vybudované metodiky, podobně intenzivně zaměřit na další nemoci. A nakonec budeme mít místo léčení především prevenci. A budeme žít do 120, z toho do 100 jako zdraví. Kdyby nic z toho nenastalo, alespoň vím, koho volit a kroužkovat v krajských volbách v jihočeském kraji. Pokud ovšem nebude vytvořena nějaká „politicky šťastná“ lékařská studie díky níž budou volby zrušeny.
[1] https://www.dzurnal.cz/index.php/2020/07/31/scionline-krok-do-21-stoleti/
[2] https://twitter.com/marian_hajduch/status/1272560910796718080
[3] http://blog.aktualne.cz/blogy/vaclav-horejsi.php?itemid=37296
[5] https://www.biorxiv.org/content/10.1101/2020.06.29.174888v1.full.pdf
[7] Pro korektnost připojuji odkazy na studie buněčné imunity z dalších zemí např. USA, Číny nebo Velké Británie.
[9] https://www.ft.com/content/a26fbf7e-48f8-11ea-aeb3-955839e06441
[11] https://info.gesundheitsministerium.at/ a https://info.gesundheitsministerium.at/dashboard_Epidem.html?l=de