/TOMÁŠ OPATRNÝ/
Nedávno tu Ingeborg dávala do kontrastu přírodovědce a „humáče“ s tím, jaký mají pohled na pravdu [1]. „Pravda je to, čemu lidé věří“ uvedla jako charakteristický postoj jednoho tvůrce veřejného mínění z řad humáčů. Nemyslím, že toto by byla dělicí linie mezi humáči a přírodovědci, ale několik nedávných zkušeností mi ukazuje, jak přesně to vystihuje stávajícího rektora UP.
Virtuální realita a uklidnění situace
Se slovy „žijeme ve virtuální realitě, pravda je to, co si lidé myslí“ mě rektor v půlce prosince požádal, ať se pokusím domluvit se signatáři etického podání na mne [2]. Myslel jsem, že na této schůzce rektor projeví alespoň elementární zájem a dá si vysvětlit, proč grafy v článku z Nature Comm. považuji za prokazatelně zmanipulované. Jeho ochota poslechnout si argumenty byla ale nulová. Nedá se to svést na velkou odlišnost oboru či komplikovanost problematiky – chování šumu a statistických fluktuací se dá snadno vysvětlit i na příkladech ze společenskovědních oborů. Kdokoliv, kdo dokázal odmaturovat z matematiky a našel by si půl hodinky na diskusi, by hlavní myšlenku mé argumentace pochopil. Pro pana rektora ale argumentace nebyla podstatná. Důležité pro něj bylo, aby se „uklidnila situace“ a lidé si mysleli, že je vše v pořádku. Na můj pokus zahájit polemiku o tom, zda se má za pravdu skutečně považovat to, co si lidé myslí, reagoval rektor odmítavě.
Kdyby slušně poprosil…
Druhý zážitek se odehrál 18. února na shromáždění akademické obce Fakulty tělesné kultury, kterou pan rektor poctil svou návštěvou. Jeden z kolegů z FTK se rektora zeptal, proč vedení UP odmítá Tomáši Opatrnému vydat data, o která žádá [3]. Pan rektor netuše, že sedím v auditoriu, se rozohnil nad mým drzým přístupem a sdělil posluchačům pravdu, kterou si mají myslet: „kdyby byl Tomáš přišel a slušně poprosil, jistě by data dostal“. Děkan Šafář využil příležitosti, informoval pana rektora o mé přítomnosti a vyslovil naději, že situace tedy spěje ke šťastnému rozuzlení.
Kupodivu nespěla. Na prosebný mail, že si pro data pokorně přijdu třeba s čepicí v ruce na rektorát, mi pan rektor vyčinil, že se uchyluji k ironii, nicméně prý své prorektory vyzval, aby se se mnou sešli a „probrali s vámi, za jakých podmínek byste mohl data, která mají oba prorektoři k dispozici, obdržet“. Musím prý ale rozptýlit obavy autorů, kteří se bojí jejich „zneužití za účelem skandalizace“. Od rektora ani od prorektorů jsem od té doby na toto téma nic neslyšel, data dosud nemám, nicméně pravda, kterou si mají lidé myslet, je zřejmě ta, že nevěřící Tomáš data dostal a je s nimi vše v pořádku. (Nedostal a zda jsou v pořádku, neví.)
„Rozhodovací mechanismus posouzení“ v gesci vědecké rady
Třetí zkušenost je ze zasedání univerzitní vědecké rady 24. února. Jak nás ve svém článku „Dosavadní výstupy procedury navržené rektorem ve Výzvě rektora – Postup řešení NatureComm“ [4] informuje prorektor Bilík, podání kritiků a vyjádření autorů mají představovat „úvodní krok navrhované procedury, která by měla ústit ve stanovení rozhodovacího mechanismu posouzení, a to v gesci Vědecké rady UP“. Tzv. „gesce vědecké rady“ vypadala tak, že na jejím zasedání dal rektor krátce slovo děkanovi PřF aby přednesl své námitky, poté prof. Zbořilovi, aby sdělil svůj pohled na věc, a pak vše uzavřel s tím, že zanedlouho budou členové VR osloveni, aby per rollam hlasováním odsouhlasili zahraniční pracoviště, která budou oslovena s žádostí o vyjádření. Diskuse? Rektor ji nepřipustil. Byť se o slovo hlásil prof. Fiurášek, člen vědecké rady, který si dal tu práci a velmi detailně prošel všechny argumenty i výpočty týkající se dané publikace, slovo nedostal [5]. Pravda je totiž to, co si lidé myslí – a zde je třeba, aby si mysleli, že univerzitní orgány daný problém korektně řeší (pokud je mi známo, od té doby VR UP o tom nic neslyšela), a dalšími podrobnostmi by mohli být leda zbytečně zmateni.
Pozoruhodné je to zejména s ohledem na skutečnost, že několik dní před tím rektor vyzval akademickou obec, aby formulovala své připomínky s tím, že je po vyjádření autorů článku předloží vědecké radě [6]. Učinili jsme tak, prof. Fiurášek a já – navrhl jsem, jak by mohl rektor zorganizovat nezávislé přeměření vzorku, který by znovu připravili autoři článku [7] (v podstatě návrh v podobném duchu, jaký zde občas v diskusi formuluje Dalibor Štys [8]). Můj návrh, byť zaslaný v řádném termínu, však rektor ani nepřeposlal autorům ani o něm neinformoval na vědecké radě.
… tvoje rouška chrání mne
Poslední ilustrace je spíše drobnou karikaturou všeho ostatního. V době koronavirových opatření zasedal univerzitní senát v nouzovém režimu „online“. V zasedací místnosti byl omezený počet osob, a jak nám tehdy nakázal ministr zdravotnictví, s rouškami na obličeji. Všichni, krom pana rektora a prorektora Bilíka. Prof. Fellner si všiml, že dotyční dva v online přenosu vystupují bez roušek a upozornil na to na UP Reflexi [9]. Náprava nastala na příštím senátu, kterého jsem se zúčastnil. Roušky jsme měli úplně všichni. Pan rektor ovšem po svém: nasazoval si ji pouze tehdy, když si bral slovo a stáčela se na něj kamera. Pravda je totiž to, co si lidé myslí, a lidé si myslí to, co vidí na obrazovce [10].
[1] https://www.dzurnal.cz/index.php/2020/06/26/o-dobrych-umyslech-aneb-co-je-pravda/
[2] https://www.dzurnal.cz/index.php/2020/02/03/eticky-podnet/
https://www.dzurnal.cz/index.php/2020/06/23/bossing-stalking-diskriminace-eticky-verdikt/
[3] Jde o data, která podle svých slov předal korespondenční autor článků R. Zbořil prorektorům, já o ně požádal podle zákona o svobodném přístupu k informacím a byl jsem odmítnut, podrobněji zde a zde.
[5] V zápise z VR stojí „Dále se do diskuze hlásil prof. Fiurášek a doc. Kubala, ale rektor uzavřel diskuzi se závěrem, že osloví VR s žádostí o hlasování per rollam ve věci souhlasu s oslovením vybraných externích odborníků. Doc. Kubala požádal o uvedení do zápisu, že vedení PřF UP nesouhlasí s navrhovaným postupem, protože ho považuje za nesystémový a zpochybňující autoritu demokraticky zvolených univerzitních orgánů.“ Byl jsem zasedání VR osobně přítomen, abych mohl odpovídat na případné doplňující otázky týkající se mých výpočtů. Sám jsem se o slovo nehlásil, ale průběh jsem viděl na vlastní oči. Žádná časová tíseň tehdy nebyla, jednání VR zabralo necelé 2 hodiny, proběhla dvě profesorská řízení a zbývalo už jen dát si oběd.
[6] P. Bilík, „Výzva rektora – Postup řešení NatureComm“
[7] T. Opatrný, „Jiná reakce na výzvu rektora – Nature Comm.“
[8] naposledy např. ve článku „Humáči, přírodovědci a nepřijatelné výmluvy“ reagujícím na text Ingeborg [1] Dalibor Štys píše „kdo odmítá jít do laboratoře a výsledek zopakovat, u toho si můžeme být jisti, že má co skrývat“.