/TOMÁŠ FÜRST/
Na posledním zasedání velkého senátu přečetla prorektorka Marešová zdravici od pana rektora, který se ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit. Zdravice mi přišla v mnoha ohledech pozoruhodná, proto jsem požádal kolegyni Marešovou, jestli by mi poskytla její písemnou verzi, případně ji někde zveřejnila, aby akademická obec nebyla o myšlenky pana rektora ochuzena. Paní prorektorka moji prosbu odmítla. Napsal jsem proto přímo panu rektorovi, který mi však ze zdravotních důvodů neodpověděl. Požádal jsem tedy kolegy, aby text zdravice odečetli přímo z digitálních rtů paní prorektorky na záznamu zasedání, což tito ochotně učinili. Výsledek této operace (jenž se v některých oborech nazývá „reverse engineering“) najdete níže.
Milé senátorky, milí senátoři,
Je mi líto, že můj zdravotní stav mi nedovolí se zúčastnit dnešního zasedání. Protože mi však leží na srdci osud kolegů, kteří přes řadu závazných a písemných slibů a usnesení senátu, jež zazněly za poslední dva roky, nemají dosud garantovány své pracovní podmínky, rozhodl jsme se alespoň k tomu písemnému apelu. Rád bych vás poprosil abyste dnes schválili technickou novelu Řádku nakládání s majetkem UP a zajistili tak jistotu pracovních podmínek pro vaše vlastní kolegy, kteří jako jediní ji na univerzitě nemají. Připomínám a zdůrazňuji, že tato novela nepřesouvá žádný majetek, ale pouze garantuje, že vaši kolegové, vynikající vědci, mnozí z nich ze zahraničí, odvádějící skvělou službu pro tuto zemi a pro tuto univerzitu, mohou dál pracovat na stejném místě, kde dosud pracovali, a využívat stejné přístroje jako dosud. Připomínám také, že tato podoba novely vzešla jako návrh samotných děkanů, jak je doložitelné ze zápisu z porady z počátku září.
Je ale bohužel evidentní, jak jste si již asi povšimli, že z této technické novely se stalo politikum a nástroj, jak zabránit realizační fázi VŠÚ, na kterém desítky lidí pracovaly dva a půl roku, a který byl založen řadou zákonných aktů ze strany tohoto orgánu, tedy Akademického senátu Univerzity Palackého, a který má nepochybný potenciál stát se ve spojení s fakultní nemocnicí a ÚOCHB AVČR výkladní skříní české vědy. Nevím přesně, jaká je motivace těchto snah, musím se však ptát, zda jsme došli až tak daleko, že nám bude lhostejný osud kolegů patřících k výkvětu vědy této země? Máme tak hrozivou personální politiku a tolik nositelů Nobelových cen, že jsme ochotni upřít jim tak základní věc jako je židle a přístup k přístrojům, jež koneckonců tito kolegové pořídili z finančních prostředků svých vlastních projektů?
Zmocnil se nás cynismus, který je, zdá se mi, se stává symptomem této doby. Naši kolegové chtějí pracovat a dělat výzkum v rámci již existujícího VŠÚ. Věřili a věří AS UP, který jim dával přes dva roky naději, a tuto naději naplňoval svými rozhodnutími. Tito kolegové věří v rozum a kontinuitu rozhodování akademických orgánů UP a věří, že společný zájem a snaha ochránit jednoho každého pracovníka této univerzity převáží nad snahou, které jsme bohužel svědky v posledních týdnech, jakýmkoli myslitelným způsobem revokovat a zvrátit celý proces. Uvědomte si prosím, že to už není možné bez pravděpodobně fatálních následků pro tyto kolegy i pro celou univerzitu. Případné obrovské zklamání a frustrace desítek a stovek kolegů, k nimž by se jejich univerzita takto zachovala, by totiž napáchaly obrovské morální škody. Pravděpodobně by vedly k odchodu mnoha skvělých vědců do důveryhodnějších institucí a finanční ztrátě na projektech ve výši stovek milionů korun, které by univerzita musela splácet jako celek.
Před tímto scénářem musím se vší vážností varovat. Dámy a pánové, nedovolme prosím, aby někdo hrál hry s lidskými osudy. Na minulém zasedání jste vy sami přijali usnesení, které mělo tyto kolegy chránit. Vaše usnesení, ostatně stejně jako mnoho jiných písemně učiněných závazků, nepomohlo, a kolegové řešící strategické projekty byli konfrontováni se snahou zabránit jim v pokračování v jejich výzkumu, využívání jejich vlastních přístrojů, a bránit jim ve vstupu do budovy. Zodpovědnost je nyní ve vašich rukou, protože my nejsme schopni udělat víc. Můžete buď ctít kontinuitu rozhodování vašich předchůdců, z nichž mnozí jsou ostatně členy i tohoto senátu, nebo můžeme, metaforicky řečeno, nechat naše kolegy přeplavat Atlantik, a potom je utopit v přístavu na posledních metrech jejich mise.
Děkuji vám za moudré a zodpovědné rozhodování.
Jaroslav Miller