/TOMÁŠ FÜRST/
Nemohu si pomoct, ale vedení této univerzity skutečně čím dál víc připomíná Komunistickou stranu Československa těsně před listopadem 1989. S jistou dávkou sebezapření jsem proklikal prezentaci prorektorky Marešové v rámci „představení Strategického záměru“ a poslechl si druhou půlku odpovědí na dotazy ze strany rektora. Jako jeden z asi 50 posluchačů na streamu jsem si připadal trochu „jako kůl v plotě“. Dovolím si několik poznámek.
Napsat „vysoce digitalizovaná univerzita“ jako první bod strategického záměru je prostě nesmysl. Strategie je plán dosažení nějakého dlouhodobého cíle. Digitalizace je prostředek k usnadnění technického chodu instituce – navíc prostředek, který by v jednadvacátém století měl být samozřejmostí. Je to asi jako kdyby si stát do strategie rozvoje dopravy napsal „vysoce asfaltované silnice“.
Hned potom přijdou na řadu řeči o excelenci a vědecky otevřené univerzitě. Jak je máme s vážnou tváří poslouchat od administrativy, která do posledního dechu brání falsifikátory výzkumu, vydává sedmnáctistránkový právní rozklad, proč nemůže poskytnout data k experimentům a obchází a umlčuje vlastní kontrolní orgány integrity výzkumu?
Následuje tlachání o administrativně vstřícné univerzitě. Ano, my na přírodovědecké fakultě jsem si administrativní vstřícnosti vskutku užili. Napřed rektor administrativně vstřícně konspiroval s řediteli center na rozbití naší fakulty. Potom následovalo administrativně vstřícné svolání mimořádného senátu na základě tajných a nelegálně zveřejněných nahrávek, administrativně vstřícné pokusy o odvolání děkana, administrativně vstřícné sabotáže ze strany právního oddělení, administrativně vstřícné čachrování s verzemi a obsahem norem předkládaných akademickému senátu a tak dále. A hlavní administrativní armageddon nesmyslného vydělování „excelentní“ rezervace pro (vědecké etice) nepřizpůsobivé kolegy nás teprve vstřícně čeká. Více administrativní vstřícnosti si naše fakulta za těch bratru 100 milionů, co ročně posílá rektorátu, nemohla přát.
Skutečně mě ale zamrazilo, když rektor někde ke konci povídal, jak oni to teď všechno napíšou a příští administrativa to bude dalších deset let realizovat. Nenechme tohoto rektora, který opakovaně demonstroval, že je zcela nekompetentní odborně, morálně i technicky univerzitu řídit, aby těmito bezobsažnými frázemi zavazoval příští vedení UP k nějaké škodlivé činnosti. Odvolejme rektora dřív, než tohle stihne poslat na ministerstvo!
Na závěr jsem si poslechl, jak bude rektor odpovídat na dotazy, které byly zaslány emailem. Prý přišla jedna otázka týkající se Nature Communications. Rektor moudře hovořil o tom, že prý univerzita chystá nějaký systém na archivaci dat. Pokud tedy odpovídal na moje dotazy, tak pro lepší zasazení jeho odpovědi do kontextu přikládám text obou otázek, které jsem poslal:
Rád bych se zeptal pana rektora, jestli hodlá rezignovat nebo jestli bude čekat, zda jej akademický senát odvolá. Při stažení článku Zbořil et al v Nature Communications autoři potvrdili, že původní data neexistují a závěry článku nejsou schopni ověřit. Rektor ovšem mnoho měsíců tvrdí veřejné opak, naposledy v odpovědi na podklady k jeho odvolání. Může v čele UP stát člověk, který neumí nebo nechce nerozeznat pravdu od lži?
Rád bych se zeptal, kdy prorektoři Banáš a Ulrichová zveřejní, jaká data jim poslal kolega Zbořil, když se ještě všeobecně tvrdilo, že existují. Teď, když kolega Zbořil stáhl publikaci a u toho potvrdil, že data neexistují, má akademická obec právo vědět, jestli lhali prorektoři (že data mají) nebo lhal kolega Zbořil (a poslal jim nějaká jiná data).