/TOMÁŠ fÜRST/
Dlužím čtenářům dŽurnálu omluvu, neb jsem se na jeho stránkách nezvykle dlouho odmlčel. Jednak se náš dvouletý boj s olomouckou akademickou mafií vyvíjí docela nadějně, a navíc jsem se posledních pár týdnů věnoval pošťuchování českých statistiků, aby už konečně řekli nahlas, co si myslí o práci s koronavirovými daty, kterou předvádí česká vláda, značná část akademické obce a médií. Pošťuchování slavilo úspěch – česká statistická společnost založila odbornou skupinu ke koronavirovým datům a nedávno zveřejnila manifest, který konstatuje, že „Tento způsob řešení koronavirové epidemie nás ohrožuje víc než virus samotný“. Média – lačnící po jakékoliv konfrontaci ve veřejném prostoru – nás potom na několik dnů zcela zaměstnala sérií rozhovorů, článků a výstupů, které vesměs můžete najít v dolní části stránky s manifestem. Za pár dnů přijde jiný skandál a vše, co jsme řekli, bude zapomenuto.
Čtenářům dŽurnálu bych ale rád připomněl, že obě tyto aktivity mají společného jmenovatele – přístup ke světu založený na datech, a ne na dojmech a pocitech. Úhelným kamenem „zápasu o duši naší univerzity“ byl postoj, který různí aktéři zaujali k otázce falšování dat na RCPTM. Na jedné straně stáli lidé, kteří neustále požadovali surová data a vysvětlení, jak se od nich došlo k publikovaným obrázkům. Na druhé straně stáli lidé, kteří spíše než data, chtěli znát názory „expertů“, řídili se svými dojmy a pocity z rozhovorů s „excelentními vědci“ v oblecích na straně jedné a extrémisty bez titulů a kravat na straně druhé, báli se mediálních dopadů případného vyřčení pravdy a své kroky konzultovali spíše s právníky a specialisty na PR než se specialisty na analýzu dat. Duše univerzity z toho vyšla notně pochroumaná, ale akademickou obec to posílilo. Volby do akademických senátů, které od té doby proběhly, revoluci v myšlení akademické obce potvrdily.
Ono totiž k revoluci dojde pokaždé, když se v nějakém oboru přestane rozhodovat na základě dojmů a pocitů expertů a přistoupí se k rozhodování na základě dat. První revolucí tohoto druhu byla koneckonců evropská reformace, ve které byla „vláda expertů“ – kněžích, jež měli monopol na výklad latinsky psané Bible – nahrazena „surovými daty“ – Lutherovou německou verzí původního textu, vytištěnou na Gutenbergově lisu. Tehdejší vrchnost by jistě označila Lutherovy doprovodné spisy za „fake news“, kdyby tuhle terminologii znala. Ovšem „mazat“ je bylo po vynálezu knihtisku o dost složitější než za Husa, kdy to šlo snadno – žehem, pro jistotu i s autorem.
Učebnicovým příkladem podobného obratu je nedávný odklon celé medicíny od „vlády expertů“ a přechod k Evidence Based Medicine. Kdo nezná historku o Archiem Cochranovi, udělá dobře, když si ji přečte třeba zde. Nebýt tohoto obratu, vedli bychom dnes kolem účinnosti vakcín proti koronaviru stejně marné debaty jako kolem dopadů uzavření obchodů s dětskou obuví na šíření epidemie. Naštěstí nás ale Archie Cochrane naučil, že bezpečnou cestou ke zjištění účinnosti léků či vakcín jsou prospektivní zaslepené randomizované studie. Data o efektu očkování z Izraele jsou skvělou evidencí, že jsme se tento nástroj naučili dobře používat.
V naší výzvě voláme po tom, aby k podobné Evidence Based revoluci došlo i v přístupu české exekutivy ke koronavirovým datům. Až příliš mnoho rozhodnutí s neuvěřitelně dramatickými dopady je založeno na dojmech, pocitech, obavách a přáních různých „expertů“, kteří z tepla svých domovů (a za plnou mzdu z peněz daňových poplatníků) radí vládě tu zakázat maloobchod, tu uzavřít provozovny služeb, tu zrušit školu milionům dětí, či případně rovnou zavřít úplně všechno (krom obchodů se zbraněmi a střelivem, samozřejmě). Zcela nepochopitelně tato rozhodnutí nejsou nijak zdůvodněna. V pondělí se ve velmi podobném duchu vyjádřil i ústavní soud, když zrušil část usnesení vlády zakazující maloobchodní prodej a služby. Soud prohlásil, že vláda „není schopna či ochotna uvést žádné relevantní a konkrétní důvody, proč je daný zákaz nezbytný, proč nelze vystačit s méně robustními zásahy do základních práv”. To je podle ústavního soudu na pováženou.
Duše českého státu vyjde z posledního roku taktéž dosti pochroumaná. Poslední dva roky vývoje na naší univerzitě ovšem dávají důvod k optimismu. Kéž by tato koronavirová spoušť dala vyrůst sebevědomé generaci občanů, která pochopí, že jejich zdraví není majetkem státu a po vládě a jejích „expertech“ bude místo hrůzostrašných historek, dojmů a pocitů požadovat data a zdůvodnění jejich kroků.
Buďte zdraví a veselí!