/DALIBOR ŠTYS/
Tento článek není polemikou s Václavem Hořejším ani s Tomášem Fürstem.
Byl proveden celoplošný experiment ve snaze zabránit šíření respirační choroby způsobené virem SARS-CoV-2 zavedením roušek a omezením osobních kontaktů. Přirozenou pozitivní kontrolou se stal virus chřipky, ten vymizel v České republice [1], i v Německu [2]. Přirozenou negativní kontrolou se staly rhinoviry, které nevymizely ani v České republice, ani v Německu. Pokud by se jednalo o experiment na myších, rybách, kvasinkách, lidských tkáňových kulturách, prostě čemkoliv živém, závěr by byl jednoznačný. Výsledek byl negativní – tento typ opatření k zamezení šíření tohoto typu viru nevede. Tečka. Rozhodně by nikoho ani nenapadlo tento experiment opakovat, mírně měnit podmínky „co kdyby to teď přece vyšlo“ a podobně.
Samozřejmě, že se respirační choroby šíří přenosem mezi jedinci. A že jediným řešením, jak chorobu úplně vymýtit, je úplně jedince od sebe izolovat. Což koneckonců povede i k zániku populace studovaného organismu, pokud se tento rozmnožuje pohlavně. Vyhynout asi nechceme, a tak musíme hledat cesty, jak s virem s co nejmenšími ztrátami přežít. Jaké ty cesty jsou? Imunita (získání imunity?) a snížení expozice. Postupně to rozeberu, samozřejmě se vztahem k SARS-CoV-2.
Imunitu získáváme přirozenou cestou – onemocněním a následným uzdravením – nebo očkováním.
Při onemocnění s cílem uzdravení je potřeba být v co nejlepším zdravotním stavu. Kontrolní otázka např.: Zlepší se můj zdravotní stav spíše sezením v zavřeném bytě u počítače nebo na sjezdovce při dodržení počtu osob a odstupů, čehož lze dosáhnout například systémem rezervací a prostorových omezení? (Rakousko). Je lepší být na home office v panelákovém bytě ve městě pod smogovou pokličkou nebo na venkově či na horách? Paranoidní konstruktér konspiračních teorií má tendenci říci, že si naše vláda těžké pacienty záměrně vyrábí.
Cílem očkování je stimulovat imunitní systém k získání imunity. U respiračních virů se ukazují jako významné tři úrovně imunity – slizniční, buněčná (T-lymfocyty) a protilátková. Slizniční imunita se dá (snad, částečně?) stanovit jako hladina protilátek IgA [3]. Buněčnou imunitu lze stanovit také a dnes jsou k dispozici i komerční kity (a mohly být už na jaře). Testování na přítomnost protilátek (ať už celkových, či zvlášť ve třídách IgA, IgG a IgM) je dnes zcela běžné. Očkování tak, jak se provádí, necílí na získání slizniční imunity, ale takzvané systémové, buněčné, zejména protilátkové. Technicky řečeno, aby očkovaný měl pozitivní test na IgG. Co je špatného na závěru, že cílem protiepidemických opatření je co nejrychleji dosáhnout stavu kdy bude v populaci co nejvíce jedinců s jednou ze systémových imunit, buněčnou či protilátkovou? A začít od těch, kteří na nemoc nejčastěji umírají. Neboli pokud možno všechny otestovat, data někde sdružit, a ty, kdo nemají žádnou imunitu, přednostně očkovat. Přečteme-li si ale společné stanovisko České vakcinologické společnosti (ČVS), České společnosti alergologie a klinické imunologie (ČSAKI), Společnosti infekčního lékařství (SIL) a Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii (SEM) ČLS JEP [4], dočítáme se, že „… Před ani po očkování nedoporučujeme rutinně provádět, pokud k tomu není jiný důvod, … stanovení protilátek proti SARS-CoV-2 z důvodu rozhodnutí o zahájení očkování nebo kontroly imunitní odpovědi na očkování….“ Paranoidní konstruktér konspiračních teorií má tendenci říci, že se vakcinologická společnost řídí komerčním zájmem svých členů udat co nejvíce vakcín. Bez ohledu na to, zda je pacienti vůbec potřebují. O důvodech politicky šťastného selhání jarní studie Preval radši nespekulovat.
No, a nakonec bariérové prostředky a omezení setkávání. Jak prokázal dlouhodobý a velice rozsáhlý experiment v mnoha zemích, současné bariérové prostředky a omezení setkávání před SARS-CoV2 zcela nechrání. Bez nich by situace jistě byla ještě horší, měli bychom navíc podobně smrtonosnou chřipku. Varování, že obyčejné látkové roušky a běžné ústenky nechrání dostatečně, proběhlo už na jaře. Proč by existovaly různé třídy respirátorů, kdyby nebyly různě účinné? Paranoidní konstruktér konspiračních teorií má tendenci říci, že kdybychom si v září 2020 nasadili respirátory FFP2, mohli jsme si ušetřit většinu dosavadních komplikací. Zubaři, na které si každý plivne, si je na jarní doporučení své odborné společnosti vedené „chřipečkářem“ Šmuclerem [5] nasadili, jakmile byly dostupné.
Všimli jste si, že nikde v předchozím textu se neobjevila zmínka o rutinních testech PCR a antigenních testech na přítomnost viru? Vzhledem k cíli akce – získání imunity v celé populaci a ochraně ohrožených – mají minimální hodnotu. Respiračním virem se můžu nakazit v MHD cestou z testovacího místa, pokud ho vůbec nechytnu ve frontě na test samotný. Navíc můžu lehce propadnou sítem falešné negativity způsobené odběrem, o níž nic exaktního nevíme [6]. Pokud nebudou fungovat bariérové prostředky, virus se bude šířit a testování na tom nic nezmění. Místo 25 miliard vydaných za testy jsme mohli vydat 0,1 miliardy (100 milionů) za na získání nových 2 000 míst na jednotkách intenzivní péče. Včetně školení personálu a výchovy dalších zdravotníků. A rozdávat masky FFP2 zdarma a koše na biohazard umísit na každé zastávce veřejné dopravy a u východu z každého hypermarketu.
Paranoidní konstruktér konspiračních teorií má tendenci říci, že někdo na jaře zavětřil, že pandemie Covid19 je příležitostí prožít nová 90. léta. Tehdy na úkor státu vzniklo několik desítek dolarových miliardářů. Koneckonců prvním krokem naší vlády k záchraně populace bylo zvýšení státního dluhu o 500 mld. Že u toho nakonec zemřelo pár tisíc starších lidí byly z pohledu dolarových miliardářů jen „vedlejší ztráty“.
Kdybych přece jen chtěl nějak vymezit k předchozím článkům, tak souhlasím s Václavem Hořejším [7], že akce Covid19 má, zamýšleně i nezamýšleně, efekt především na starší lidi. Ovšem jen díky tomu, že mladší víc vydrží. I proti jejich přežití jsou přijatá opatření zaměřena.
Pokud jde o data, při pohledu zpět jsem se i já nechal strhnou všeobecným zveřejňováním dat o PCR testech, přestože jsem již na přelomu srpna a září několikrát napsal [8], že jsou zcela nereprezentativní a způsob jejich získávání zdraví škodlivý. Ano Tomáši Fürste [9], data potřebujeme, ale z PCR dat se nedozvíme pro záchranu našich bližních nic. Potřebujeme data o vztahu mezi klinicky těžším průběhem, výskytem slizničních IgA, buněčnou imunitou a ostatními protilátkami. Abychom věděli, koho sledovat a hlídat mu místo na JIPce. A u každého seniora před očkováním udělat test na buněčnou imunitu a IgG. I genotypování osob s těžkým a těžším průběhem by se hodilo. PCR pozitivní na SARS-CoV-2 jsme byli nebo budeme časem skoro všichni.
Tedy pokud přežijeme očkování, kam budeme časem muset všichni, imunní i neimunní. Protože peníze jsou na prvním místě. Pravil paranoik, který v rodině viděl všechny výše zmíněné negativní jevy kromě úmrtí seniora na Covid19. To se nám zatím vyhnulo. Je naše rodina tak výjimečná nebo pozorujeme úplně něco jiného, než je nám předkládáno k věření?
[1] Národní referenční laboratoř pro chřipku a nechřipková respirační virová onemocnění
[2] RKI (Arbeitsgemeinschaft Influenza)
[4] Doporučení pro očkování proti onemocnění covid-19 mRNA vakcínami
[6] Profesorské exegeze: spolehlivost PCR testů – DISKUZNÍ ŽURNÁL
[7] Přístup ke světu založený na datech? – DISKUZNÍ ŽURNÁL
[8] Na Hromnice, s přesností jedné hodiny, nastane slunovrat – DISKUZNÍ ŽURNÁL
[9] Ústavní soud a RCPTM jako avantgarda revoluce – DISKUZNÍ ŽURNÁL