/MICHAL BOTUR/
Etika vědecké práce je téma, které jsme si již na UP osvojili takovým způsobem, že nemá smysl uvádět jej rozsáhlými úvahami. V případě každého etického obvinění jsme nakonec vždy donuceni brát alespoň částečně v úvahu otázku, zda je jeho cílem upřímná snaha o čistotu vědy, nebo zda náhodou nejde o pokus pošpinit dobré jméno kolegy či kolegyně. Oba možné motivy nám stejně nakonec zůstanou ležet v žaludku – a bylo tomu tak i v případě všech našich kauz. Kartou “skandalizace nepřátel” totiž zahrají “obvinění” a trumfy “čistoty vědy” zase vynesou “žalobci”. Naštěstí se i přes vzedmuté emoce lze dostatečně opírat o fakta – o formu, procesy, postupy a způsoby – kterými obviňování a šetření probíhalo. Projděme si tedy naše aféry jednu po druhé.
V prvním případě přišel děkanovi PřF Martinu Kubalovi podepsaný podnět dokládající, že v článku korespondenčního autora Radka Zbořila je “přemalovaný” graf [1]. Po obdržení podnětu sestavil děkan PřF ad hoc komisi, která prověřovala důvodnost podnětu (tedy nikoliv kdo a jak pochybil). Tato komise byla vázána mlčenlivostí a svou diskrétností maximálně chránila “podezřelé” před případným nepodloženým veřejným obviňováním. Závěry jejího šetření poté projednala Vědecká rada PřF. Skandální průběh jejího zasedání je dodnes nepřekonanou legendou (k dispozici je podrobný přepis, který by se dal hrát jako divadelní představení à la “Ivánku kamaráde”). Na zasedání jsem tehdy navrhoval, abychom kauzu odosobnili, zapomněli na Kubalu a Zbořila a zachovali se v tomto případě stejně jako u kohokoliv jiného. Navrhl jsem, abychom konstatovali, že graf je upravený (to nezpochybnil nikdo), postoupili věc Etické komisi UP a požádali o retrakci článku. Na prvních dvou bodech se nakonec VR usnesla (s podporou Radka Zbořila) a k retrakci nakonec stejně došlo [2]. Radek Zbořil se tehdy hájil tím, že se jedná o osobní útok děkana proti jeho politickému oponentovi. Etická komise UP nakonec nejenže etické selhání potvrdila, ale vyslovila i názor, že manipulaci inicioval přímo Radek Zbořil (což RZ dodnes rozporuje).
Pro zajímavost: Redakci D-Žurnálu dorazily nedávno materiály, které docela přesvědčivě dokazují, že v řadě úkonů souvisejících s neutěšeným závěrem studia Čeňka Gregora [3], jenž podvod odhalil, hrál podstatnou roli i další významný badatel, který měl být s podvodem od počátku dobře obeznámen, což před komisemi popřel. Těší mě ovšem, že D-Žurnál má standardy nastaveny tak, že soukromé materiály (jakož ani ilegálně pořízené a sestříhané nahrávky [4]) anonymního původu nepoužívá.
Druhá kauza (opět Radka Zbořila) se týkala Mössbauerovských spekter publikovaných v článku v časopisu Nature Communications. Spektra (jak nakonec nejlépe ukázal Tomáš Opatrný [5]) mají nefyzikálně nízký šum (jinak řečeno nerealisticky vyobrazují i detaily, které ve skutečnosti musí být šumem zakryty). Přirovnal bych to tak: Je to, jako by někdo vyfotil mobilem člověka ze dvou kilometrů a potom z fotky naprosto přesně určil barvu očí. Cítíme, že to nejde, a s trochou erudice umíme i vysvětlit, proč to nejde. Podnět byl formulován již na jaře 2019, leč do veřejné diskuze se věc dostala až o půl roku později, teprve poté, co rektor Jaroslav Miller definitivně odmítl věc postoupit Etické komisi UP. Až v lednu 2020 jsem sepsal podnět Etické komisi PřF a ta (znovu) konstatovala závažná etická pochybení. Od okamžiku “vzneseného obvinění” až k jeho zveřejnění uběhlo půl roku. Tuto dobu měli kolegové k vysvětlení pochybností, k obhajobě, doložení dat či k dobrovolnému stažení práce bez nadbytečné publicity. V roce 2020 byl nakonec článek stažen [6].
Konečně třetí článek týmu s korespondenčními autory Hanou Kmentovou, Štěpánem Kmentem a Radkem Zbořilem obsahoval třikrát nakopírovanou křivku, jež byla vydávána za výstup ze tří různých měření, a další nesrovnalosti. I zde dostali autoři možnost článek stáhnout, místo aby podstupovali další proces etického šetření. I zde EK PřF konstatovala zásadní porušení etického kodexu a i tento článek byl nakonec stažen.
Osobně hodnotím postup děkana Martina Kubaly ve všech třech kauzách jako příkladný. Postupovalo se pomalu, diskrétně a obvinění kolegové dostali vždy velkorysý prostor k vysvětlení či jinému řešení. V žádné fázi nedocházelo ke zbytečné skandalizaci nebo nadbytečnému zveřejňování. Nakonec i výsledky šetření všech etických komisí (a že jich bylo – kauzami se totiž zabývaly i některé komise ústavů Akademie věd) všechna podezření s plnou vážností potvrdily.
Nyní se role Martina Kubaly otočila. Z děkana šetřícího podvody jiných se stal vědec sám podezíraný z etických prohřešků. Server PubPeer, na kterém se podezření objevila, poskytuje prostor pro prezentaci pochybností a dotazů na autory. Ty zde ovšem mohou být vznášeny anonymně. Tímto se poskytuje prostor jak whistleblowerům, tak i hnojometníkům. Tvrdím, že podezření vznášená na takovémto místě je nutno prověřovat, ale brát je i s jistou rezervou.
Před dvěma týdny dva diskutující vystupující pod jmény Bupleurum fruticosum (což je latinský název jakési rostliny rostoucí ve Španělsku a Maroku) a Hypoderma lineatum (latinský název hmyzu, jehož larvy paraziticky napadají skot) upozornili, že v jednom článku Martina Kubaly byl publikován pouhý výřez fotografie jakéhosi gelu, jehož neořezanou fotografii lze nalézt v závěrečné práci jeho bývalé doktorandky. Tímto prý děkan PřF UP manipuluje s daty. Martin Kubala kontruje, že odřezaná část je pro článek irelevantní a ořezávaní obrázků na relevantní část je běžné (uvádí příklady jiných článků v oboru). Dále je vznesen požadavek na raw data (což je asi prý ten gel). Bezprostředně na to o “etické kauze” informuje regionální tisk v článku podepsaném novinářem, jenž o týden dříve informoval, že Martin Kubala nechce znovu kandidovat na děkana PřF. No, a než se podezřelý děkan stačil vzpamatovat, máme na UP reflexi naléhavý vzkaz emeritního děkana Lacha (jenž dosud o důrazné šetření etických kauz na UP zájem nejevil), aby Kubala honem vše vysvětlil. Jiří Lach vyvěsil na UPReflexi dva příspěvky, první obsahuje v titulu konstatování „…jediný kandidát na děkana PřF UP v podezření z falzifikace ve své vědecké práci“, druhý se jmenuje „Ještě k etickým otázkám okolo pana děkana doc. Martina Kubaly“. Když je autor těchto textů diskutujícími vyzýván, ať vysvětlí, v čem podle něj spočívá děkanovo etické pochybení, mlčí. Když sám Kubala v této diskusi zmíní, že bude rád připraven na otázky EK, pokud prof. Lach podá podnět, Lach odpovídá bizarním způsobem: „Bylo by asi nejlepší, pokud byste Etickou komisi oslovil Vy, a tak dostal do rukou černé na bílém, že je vše v pořádku.“
Bývalý děkan a prorektor Lach tedy (mimo jiné) navrhuje Martinu Kubalovi, aby se dal etickou komisí preventivně očistit, a já už jsem také zaznamenal dotaz, proč, když jsem byl tak horlivý v případě podnětů na Radka Zbořila, nyní mlčím. Nejprve se vyjádřím za sebe. Odborně se věnuji teoretické matematice (spíše její drobné části [7]). Standardy experimentálních věd neznám, jsem v oblasti přírodních věd na rozhraní fyziky, chemie a biologie nevzdělaný a považuji svou kvalifikaci za zřetelně horší, než má jistě prof. Lach. I v případě, že by opravdu vynechaná část obrázku gelu byla relevantní (což by ovšem znamenalo, že selhal i recenzent časopisu, když se nechal obalamutit výřezem bez podstatných částí), neuměl bych formulovat obvinění/podnět. Stranou nechávám požadavek na raw data: To je snad ta fotka v disertační práci! – nebo opravdu máme chtít přímo ten gel připravený před více než pěti lety? Požadovat po Martinu Kubalovi, aby podnět formuloval sám na sebe, je absurdní, a žádat ho, aby bezodkladně reagoval na celou – třebas nekonečnou – anonymní diskuzi, je požadavek ve své podstatě šikanózní.
Co říci závěrem? Nepůsobí moc věrohodně, když se tři týdny před děkanskou volbou objeví na anonymních fórech vágně formulovaná podezření na děkana a děkanského kandidáta. Usilujete-li, milí kolegové, opravdu o čistotu vědy, potom musím doporučit, abyste si vzali příklad z postupu, který zvolil Martin Kubala v případě nesrovnatelně lépe podložených kauz Radka Zbořila. V opačném případě na Vás totiž začne spravedlivě dopadat podezření toho, že pouze účelově špiníte jméno nepohodlného kolegy.
[1] Kauza manipulace s daty – DISKUZNÍ ŽURNÁL
[2] Retraction of “Catalytic Efficiency of Iron(III) Oxides in Decomposition of Hydrogen Peroxide: Competition between the Surface Area and Crystallinity of Nanoparticles”
[3] Olomoucká historie – kde je pravda a kdo lže? Byl potrestán whistleblower? – DISKUZNÍ ŽURNÁL
[4] V rychlosti: Nahrávka, která bude projednávána na mimořádném zasedání Akademického senátu UP – DISKUZNÍ ŽURNÁL
[5] Obrázky ze stejného datasetu? – DISKUZNÍ ŽURNÁL
[6] RETRACTED ARTICLE: Air-stable superparamagnetic metal nanoparticles entrapped in graphene oxide matrix
[7] což je ve skutečnosti ta malinká část filosofie, v niž dokazované nezávisí na přesvědčení, vkusu, názoru či interpretaci, ale výhradně na syntaktickém předpisu “dokazovacích pravidel” a na samotných axiomech.