/ZDENĚK HRADIL/
Během své akademické kariéry jsem prošel několika funkcemi a ve všech případech jsem byl loajální vůči nadřízeným. Ne v tom smyslu, že bych bez výhrad akceptoval cizí názory, ale v tom, že pokud jsem měl pochyby či výhrady podpořené argumenty, nadřízený byl ten první, s kým jsem otevřeně komunikoval i za cenu toho, že to pro obě strany nebylo příjemné.
Za nejlepší řešení problémů považuji předcházet jim. Naše univerzita má mnoho problémů, jimž jsme nebyli schopni předejít. Většinu z nich teď nemůže efektivně řešit nikdo jiný než vedení univerzity. Pokud to neudělá, povede to buď k všeobecné apatii, „občanské válce“ nebo k něčemu mezi tím, sice bez vítěze ale s jasným poraženým: univerzitou. Některé podněty zmíněné v příspěvku „Otazníky“ Tomáše Fürsta jsou otázky, které jsem dříve kladl já proto, abychom hledali řešení s minimálními ztrátami. I když je občas možné problém jen odsunout, prakticky vždy je to za cenu toho, že se jen zvětší nebo jej bude muset řešit někdo jiný. Univerzitní prostředí je nakloněné věřit, že dotace jsou řešením. Opak je pravdou a ze své bývalé agendy znám jeden dobrý příklad: Před lety jedinečná technologie 3D tisku pořízená na univerzitu za desítky milionů. Investice se ovšem nikdy nedostala do režimu, kdy by projekt vydělal více, než do něj bylo vloženo, generoval zisk a umožnil přirozené pokračování. Právě naopak, vysoké pořizovací náklady znemožňují komerční uplatnění a modernizaci technologie, která se mezitím posunula kupředu. Toto vše spolu s podmínkou udržitelnosti vytváří patovou situaci, ze které v žádném případě nelze vinit jednotku, pod kterou tento projekt náleží. Bylo to prostě jedno z chybných rozhodnutí univerzity, kdy chyběla otevřená diskuze a reálné zhodnocení našich možností. To je ale minulost, kterou už nezměníme, budoucnost bychom ovlivnit mohli. Doporučuji film „K zemi hleď!,“ v jehož anglickém názvu („Don’t Look UP!“) se „kouzlem nechtěného“ vyskytuje zkratka naší univerzity a jeden z hrdinů se ptá „Kdo dohlédne na to, aby to celé neskončilo fiaskem?“.