/ZDENĚK HRADIL/
Svůj předcházející příspěvek jsem úmyslně ukončil upoutávkou na film „Don’t look UP .“ Asi jsem se měl vyjádřit jasněji. Film nese poselství, která se hodí i pro naši akademickouobec: Vážné problémy se nedají vyřešit tlacháním. Hrozba pro všechny může vypadat jako příležitost pro někoho. Vedení má vždy k dispozici nějakou tu záchrannou raketu. Žádný bronterok se v dohledu nevyskytuje.
Akademická veřejnost má právo ptát se na vše, za co nakonec zaplatí. Odpovědět musí vedení univerzity a to nejen slovy. Odpovědi od kohokoliv jiného jen rozmělňují diskusi a odvádějí pozornost. O tom je zmíněný film nebo i celá kniha doktora Koukolíka. Ve své funkci jsem některé otázky kladl i já, aniž jsem dostal jakoukoliv odpověď (zápisy z porad vedení jsou přístupné i členům akademického senátu UP). Nechci a nebudu polemizovat s cizími osobními názory, jen uvedu, jak bych reagoval já, pokud bych podobným argumentům čelil.
Je velice záslužné, pokud se výzkumné týmy snaží získat prostředky ze zdrojů vně univerzity a takové úsilí zaslouží ocenění. V letošním roce a v minulých letech týmy VŠÚ Catrin disponovaly projektovými prostředky ve výši zhruba 120 mil Kč/rok. Projekt za 2,5 mil Euro (pro kolik zahraničních partnerů? na kolik let?), který je zmíněn v jednom z předcházejících příspěvků jako výsledek integrace center do Catrin této výšky evidentně nedosahuje.
Je pravda, že „…prostředky vložené do vzniku center (RCPTM, CRH a ÚMTM) investovala EU skrze podporu v programu ERDF za spolufinancování MŠMT.„ Ano, investovala, protože věřila, že příjemce má dobře nastavená pravidla a s investovanými prostředky naloží moudře a prospěšně. Nositelem projektu je ale univerzita. Ta totiž projekty vybrala, podpořila, nesla odpovědnost a veškeré projektové dokumenty musely projít schválením její administrativou. Konkrétně to vypadalo tak, že veškeré investované peníze protékaly účetnictvím PřF, faktury zpracovávala administrativa PřF, případné penále šly taky do účetnictví fakulty. Katedry zakládající centra tam na počátku navedly majetek za bezmála 200 mil. Kč, granty občas vyžadovaly dofinancování, další granty byly pod centra naváděny kvůli plnění monitorovacích indikátorů. Jinými slovy, centra měla plnou podporu fakulty včetně daňových odvodů. Kolik peněz se tam převedlo z kateder v rámci převodů nebo kreativního vykazování publikací, už asi není možno dohledat.
Současné problémy naší univerzity jsou způsobeny tím, že kolegové, kteří tyto prostředky díky podpoře univerzity a PřF získali, by s nimi rádi nakládali jako se svými vlastními. Nehodlají se dělit ani o prostředky ani o informace, přáli by si, aby to tak bylo i nadále. A vedeni UP tento názor akceptuje. To je podle mého názoru pravý důvod pro vznik VŠÚ.
Interní audit, jehož znění je všeobecně známé ale zatím nikoliv zveřejněné, konstatuje na 48 stranách, že univerzitě chybí mnohá závazná pravidla a ani ta, která existují, se nedodržují. V současné době je jasné, že vedení univerzity je připraveno podpořit činnost VŠÚ převedením přístrojového vybavení z PřF a alokací jednoho projektu programu OP JAK. No, proč ne, ale akademická veřejnost by měla vědět, jaký to bude mít přínos pro UP, když:
Toto jsou důvody, proč se Olomouc nedá srovnávat s Brnem (viz řešení kauzy MendelU) a Catrin s Ceitecem. Je to škoda, protože týmy VŠÚ mají velké odborné zkušenosti a zázemí, velký potenciál a vědecké ambice. To, co chybí, jsou dobrá pravidla a tlak z vedení UP na jejich dodržování.