/TOMÁŠ OPATRNÝ/
Mrzí mne, že jsem ve svém posledním příspěvku [1] psal zřejmě málo srozumitelně, takže u některých čtenářů mohlo dojít k záměně osob: mým hlavním tématem nebyl slaměný panák [2], ale ředitel CATRIN. Důvodem, proč jsem o něm psal, bylo to, že na říjnovém zasedání akademického senátu prezentoval informaci, kterou považuji za velmi zavádějící (usnesení kolegia ředitele konstatující neexistenci indicií o pochybení z hlediska integrity a etiky vědecké práce u zaměstnanců CATRIN), a která je, dle mého názoru, v rozporu se závěry etických komisí. To jsem se snažil uvést na pravou míru na následujícím senátu s tím, že relevantními orgány jsou v této věci pro rektora etické komise [3,4]. Tím by to mohlo být vyřízeno. Protože však kolega Navařík použil odkaz na zápis z říjnového senátu AS UP jako zdroj svého tvrzení o závěrech, které si udělaly redakce časopisů („...k falšování dat žádným zaměstnancem CATRIN nikdy nedošlo. K tomuto závěru dospěly také všechny redakce (po pečlivém a především nezpochybnitelně nezávislém vlastním vyšetřování [8])“) [5], zareagoval jsem zde svým komentářem; jinak bych necítil potřebu se příspěvkem kolegy Navaříka zabývat.
Za znepokojivé považuji, že zde ředitel CATRIN přichází s tendencí obejít stanoviska relevantních orgánů, přičemž na snahu o vyjasnění situace reaguje buď mlčením nebo poskytuje jiné informace rektorovi a jiné akademickému senátu. Stanoviska o tom, zda došlo či nedošlo k porušení etického kodexu, jsou důležitá nikoliv kvůli nějakému honu na čarodějnice, ale aby akademická veřejnost věděla, jaké chování je ve vědecké činnosti akceptovatelné a jaké nikoliv, jaké postupy jsou hodné následování a jakým je třeba se vyhnout. Pokud dostaneme různé odpovědi, je třeba se ptát proč. Co se odehrálo kolem tří retrahovaných publikací se zvídavý čtenář snadno dopátrá (nedávno viz např. [6]) – je to něco, nad čím lze mávnout rukou jako nad drobným omylem, nedopatřením, nepozorností, nebo jde o věci, před kterými je třeba se mít na pozoru? A jak je to s psaním článků zkoumajících produkty vlastní firmy: jde tu o střet zájmů, který by měl být deklarován, anebo se o tom smí pomlčet? Je pravda, že žádné indicie o pochybení z hlediska integrity a etiky vědecké práce neexistují? Anebo existují a etické komise měly pravdu, když je pojmenovaly?
Argumentuje-li se „nezpochybnitelně nezávislým vyšetřováním“ redakcí, je třeba pochybovat: k čemu redakce došly musí záviset na podkladech, které dostaly k dispozici. Které podklady to byly? Nevíme, na dotazy tímto směrem reaguje ředitel mlčením. Na jaké otázky redakce odpovídaly a jak vlastně? A s jakou motivací? Je mezi adresáty mailové korespondence třeba také právní kancelář zastupující autora, který vehementně popírá jakékoliv pochybení? Byla by pak oslovená redakce ochotná na základě jí dodaných informací zveřejnit „retraction note“ s tím, že článek byl stažen kvůli porušení integrity vědecké práce a riskovat opletačky s právníky, nebo se raději spokojí s neutrálním vyjádřením, že tam prostě byly chyby? A nebo se prostě pod integritou vědecké práce rozumí něco jiného zde a něco jiného tam, v redakcích časopisů? Vlastní názor si bude moci každý udělat teprve poté, co si bude moci přečíst kompletní korespondenci, kterou autoři či ředitel CATRIN s redakcemi vedli. To zatím nelze. K dispozici jsou jen útržky korespondence, které máme k dispozici díky odvolání Tomáše Fürsta k Úřadu pro ochranu osobních údajů (bez tohoto odvolání by zde zřejmě zůstalo pouze oficiální stanovisko rektora, že s redakcemi soukromě komunikoval pouze jeden z autorů, a korespondenci proto nelze vydat k veřejnému čtení) [7].
Je zajímavé, že ač nás kolega Navařík školí ohledně „argumentačních faulů“, namísto hledání odpovědí na tyto otázky je značná část jeho příspěvku argumentací ad hominem: „sám pan prorektor má na záležitosti zjevný osobní zájem…“, „jeho dlouhodobé veřejné obviňování kolegů z podvodů bylo zřejmě neoprávněné“ [2] atd. Ještě v den zveřejnění jeho příspěvku jsem se kolegy Navaříka dotázal, zda by mi mohl připomenout, kdy jsem někoho neoprávněně obvinil z podvodu. Dosud jsem nedostal žádnou odpověď a kolega zřejmě stále ještě hledá.
Jediný zájem, který tu jako prorektor mám, je zájem o to, aby naše univerzita byla vědecky silnou, úspěšnou a široce respektovanou institucí. Samozřejmě, i na vynikajících univerzitách může čas od času dojít k etickým pochybením ve vědecké práci. Pokud univerzita taková pochybení důkladně prošetří, pojmenuje a vypořádá se s nimi, pak nejde o nic fatálního, co by poškozovalo její reputaci, spíše naopak. Naprosto zásadně by ale naši univerzitu poškodilo to, pokud by široká akademická i neakademická veřejnost získala dojem, že závažná etická pochybení ve vědecké práci nejsme ochotni pojmenovat, zametáme je pod koberec či bagatelizujeme.
[1] https://www.dzurnal.cz/index.php/2022/02/03/k-odpovedi-j-navarika-na-otaznik-eticky/
[2] https://www.dzurnal.cz/index.php/2022/02/08/slameny-panak-prorektora-opatrneho/
[3] viz zápis z porady vedení UP č. 22/2021 z 22. 12. 2021
[4] https://files.upol.cz/sites%2Fpub%2FPubDAO%2FZapis%20AS%20UP%202022-01-26.pdf
[5] https://www.dzurnal.cz/index.php/2022/02/01/nekolik-odpovedi-a-dva-nove-otazniky/
[6] https://www.dzurnal.cz/index.php/2022/02/05/nedoslo-k-etickym-pochybenim/
[7] https://www.dzurnal.cz/index.php/2022/02/05/dobyvani-informaci/