I. Symbolické završení
/JIŘÍ FIALA/
V souvislosti s podnětem „k zahájení řízení ve věci podezření ze spáchání etického deliktu, kterého se měl dopustit doc. Michal Botur, PhD., zaměstnanec Univerzity Palackého v Olomouci“, podaným rektorem UP prof. MUDr. Martinem Procházkou, Ph.D., dne 4. ledna 2022 předsedovi Etické komise UP doc. JUDr. Filipu Ščerbovi, Ph.D. [1], konstatovala v UP reflexi prof. PhDr. Inge Fialová, Dr.: „Nakonec mohou být naši senátoři rádi, že od dob Josefa II. (jak vím od znalce univerzitní historie Jiřího Fialy) už na univerzitách neexistují vlastní karcery, akademiky nazývané ornithoboscum čili kurník; někteří nepohodlní senátoři by tam po každé schůzi v temnotě, o chlebu a o vodě jistě proseděli řadu dní.“ [2] Jsem prof. Inge Fialové velice vděčen za její uznání mých skrovných zásluh o historiografii Univerzity Palackého, jakož i za navýšení mého citačního indexu; o univerzitních karcerech včetně karceru olomoucké jezuitské univerzity a pedelech jakožto univerzitních žalářnících jsem psal v Žurnále UP z 10. března 2000. [3]
V roce 2017 uvedla Česká televize dokumentární film Univerzita Palackého, jenž vznikl u příležitosti 70. výročí obnovení druhého nejstaršího vysokého učení po 2. světové válce; premiéra filmu se uskutečnila 4. února na ČT2 v 18:15 hod. a film je nadále dostupný na internetu. [4] Podle tehdejšího prorektora UP Mgr. Petra Bilíka, Ph.D., se „téměř půlhodinový dokument stal symbolickým završením oslav 70. výročí obnovení Univerzity Palackého. Tento film je v produkci ČT svého druhu raritou. Vznikl na základě našich velmi dobrých kontaktů s Českou televizí a byl vyvíjen ve spolupráci s kreativní producentkou Martinou Šantavou a režisérem Jakubem Skalickým. Osnova scénáře, kterou jsme společně vytvořili, vnímá univerzitu jako místo, kde se setkává historie s moderními trendy, coby prostor prolínající se s krásami Olomouce, jako vědeckou instituci i specifickou komunitu. Průvodcem mezi jednotlivými kapitolami je rektor Jaroslav Miller. V dokumentu mimo jiné vystupují profesor Josef Jařab, docentka Jana Zapletalová, profesoři Karel Indrák a Ivo Frébort, absolventi Helena Suková, Jakub Železný a řada dalších.“
Dnešního diváka dotyčného filmového dokumentu bezpochyby překvapí, že Univerzita Palackého v Olomouci je zde prezentována jako „ráj to na pohled“, zcela prostá jakýchkoli konfliktů: vskutku výběroví absolventi (lze ještě dodat Leonu Machálkovou, Davida Drábka, Emila Viklického či Jiřího Pavlicu – tedy bez výjimky umělce) vynášejí svou alma mater do nebes, její pedagogové se ke studentům chovají in loco parentis, studenti pilně studují, nejedí, nepijí, ne…, a hlavně: v tom filmu chybí jakýkoli záběr na studentky či studenty testované, ústně zkoušené, či jinak studiem stresované. [5] Jediné vybočení z této idylky nalezneme počínaje stopáží 15:59 – při nácviku resuscitace novorozence na lékařské fakultě (nelogicky pak následují záběry nácviku porodu) zazní tento dialog mezi vyučujícím lékařem a medikem, jenž by v dnešních poměrech mohl obvinit vyučujícího z ponižování (humiliating):
„Děcko se přestává hejbat, moc nepláče, zmodralo. Co uděláme?“ „Zaintubujem?“ „Ále prdlajs, to je, jako kdybyste šel s kanonem na vosu, na komára, žejo. Prvně budeme stimulovat!“ Lékař nato demonstruje taktilní stimulaci na žebrech a chodidlech dítěte.
Počínaje stopáží 7:50 zabírá kamera Jeho Magnificenci prof. Mgr. Jaroslava Millera, M. A., Ph.D., v rektorské pracovně; tehdejší rektor UP sděluje urbi et orbi o počátcích olomoucké jezuitské univerzity toto: „K těm prvním žákům, ne úplně povedeným, musím říci, patřil Albrecht z Valdštejna, který byl v 16., na začátku 17. století naším posluchačem, nicméně studia nedokončil, protože nedělal dobrotu, a nakonec ukradl zemskou pokladnu a z ní si postavil svůj první regiment.“
Nic z toho, co vyřkla Jeho Magnificence, není pravda. Skutečnost je taková, že Albrecht (také Vojtěch) Václav Eusebius z Valdštejna (německy Albrecht Wenzel Eusebius von Waldstein), narozený 14. září 1583 na tvrzi v Heřmanicích u Jaroměře, vychovaný v českobratrské víře a v deseti a dvanácti letech svého věku osiřelý, pobýval na malé škole českých bratří na hradě Košumberku. Roku 1597 ho vypravili jeho poručníci v doprovodu preceptora a sluhy na luteránské gymnázium v Goldbergu ve Slezsku (nyní Złotoryja v Polské republice) a od roku 1599 pokračoval ve studiu na akademii v Altdorfu u Norimberka. Když pobodal kordem jistého Gottharda z Livona a ztýral svého sluhu, uvěznila ho norimberská městská rada na norimberském hradě. Po zaplacení svých dluhů musel Albert z Valdštejna Norimberk opustit a vydal se na toulky Evropou, po návratu do Čech se roku 1604 v císařském vojsku zúčastnil tažení k Ostřihomi proti Turkům.
„Následujícího roku 1605 navštívil Albrecht svého švagra Karla staršího z Žerotína a téhož roku nalézáme jméno Albrechta z Valdštejna, ,českého barona‘, v matrice olomoucké jezuitské akademie. Nevíme, jak se protestant Valdštejn dostal do styku s olomouckými jezuity, rozhodně však v Olomouci nestudoval, jak se traduje – přestoupil tu pouze v zájmu své další kariéry ke katolictví. Zápis v olomoucké univerzitní matrice lze vysvětlit tak, že konverze předpokládala důkladné poučení o katolické víře, jež šlechtickému konvertitovi mohla nejlépe udělit teologická fakulta. (…) Pak Valdštejn pokračoval ve dvorské službě a prostřednictvím olomouckých jezuitů, zejména Víta Pachty, se v květnu 1609 oženil s bohatou vdovou Lukrecií Nekšovnou, katoličkou a majitelkou vsetínského panství.“ [6]
Dodejme ještě, že o pobytu Albrechta z Valdštejna na olomoucké jezuitské akademii píše věhlasný jezuitský historik, zeměpisec, pedagog a český patriot P. Bohuslav Balbín z Vorličné, S. J. (1621–1688), při jehož křtu byl Valdštejn přítomen (snad byl i jeho kmotrem). Balbín byl na jezuitském gymnáziu v Olomouci imatrikulován 15. února 1636 a téhož roku zde vstoupil pod vlivem svého učitele P. Mikołaje Łęczyckého, S. J. (Lancicia, 1574–1653) do Tovaryšstva Ježíšova. [7]
Další podrobnosti o kariéře Albrechta z Valdštejna jsou dostupné mj. v mé publikaci Olomoucký pitaval (Praha: Danal 1994, s. 131–134); je nutno uvést, že Valdštejn si 12. března 1614 koupil dům na olomouckém Horním náměstí (v místech nynější levé poloviny domu č. 433/21), záhy nato se stal obristem (plukovníkem) moravských stavů a po pražské defenestraci dne 23. května 1618 se nacházel v císařských službách jako císařský plukovník (obrist) s platem 1 440 zlatých měsíčně, z něhož ale musel vydržovat svůj pluk.
(Pokračování)
[1] https://www.zurnal.upol.cz/fileadmin/formuploads/ek.pdf
[2] https://www.zurnal.upol.cz/nc/reflexe/zprava-int/clanek/podnet-k-eticke-komisi/https://www.youtube.com/watch?v=QuFN_anyrRQ
[3] http://www.upol.cz/fileadmin/zuparchiv/IX/vol_21.pdf – s. 7.
[4] https://www.ceskatelevize.cz/porady/11584879026-univerzita-palackeho/
[5] Dovolím si zde uvést tuto akademickou anekdotu: „O druhé hodině noční zazvoní na nočním stolku v ložnici univerzitního profesora mobil. Profesor se probudí ze spánku, sáhne po mobilu a v mobilu se ozve mladistvý mužský hlas: ,Spíš?‘– ,Spím…‘ – ,No to se máš – my se učíme!!!‘“
[6] Fiala, Jiří: Olomoucký pitaval. Praha: Danal 1994, s. 133.
[7] Historia Collegii Giczinensis Societatis Iesu conscripta (…) usque ad annum 1636 inclusive… [Dějiny jičínské koleje Tovaryšstva Ježíšova … až do roku 1636 včetně…), rukopis, Knihovna Národního muzea v Praze, sign. VIII D 22, pag. 5. Viz k tomu: https://www.zobodat.at/pdf/Sitz-Ber-Akad-Muenchen-ph-ph-hist-Kl_1897-2_0195-0219.pdf
Matricula academiae Olomucensis anno MDCXL. Záznam o imatrikulaci Albrechta z Valdštejna dne 15. února 1605. Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, fond niverzita Olomouc (1576) 1640–1950, Matricula Academiae Olomucensis, Anno MDCV, Úřední knihy, inv. č. 53/5, s. 50. Transliterace záznamu, 18. řádek shora: [marginálie psaná olůvkem pozdější rukou] Waldstein – [psáno perem rukou univerzitního matrikáře] Wenceslaus Waltstein Baro Boëmus [baron český]. Valdštejn byl v pořadí 1271. student imatrikulovaný na olomouckých školách Tovaryšstva Ježíšova od 15. října 1576. Viz k tomu Spáčilová, Libuše – Spáčil, Vladimír (eds.): Nejstarší matrika olomoucké univerzity z let (1576) 1590–1651 – Die älteste Matrikel der Olmützer Universität aus dne Jahren (1576) 1590–1651. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2016, s. 26 a 98.