/JIŘÍ FIALA/
Dočetl jsem se v Žurnálu Online / Zpravodajství z univerzity 11. dubna 2022, že „olomoucký majáles chystá dvoudenní oslavu 10. narozenin“, a to 24. a 25. května letošního roku. Vzniká tak příležitost připomenout něco z historie této studentské veselice – učinil jsem tak již před časem v bůhvíproč zaniklém blogu Žurnálu Online [1], nyní hodlám pojednat o studentském májovém výletu na Svatý Kopeček u Olomouce vpravdě revolučním, uskutečnil se totiž ve středu 3. května 1848, jak informují tehdejší německé olomoucké noviny Die neue Zeit (tj. Nová doba). [2] Povstání ve Vídni a v Uhrách 13. března 1848 donutilo rakouského císaře Ferdinanda I., aby propustil státního kancléře Klemense Wenzela knížete von Metternich, jenž se uchýlil do Londýna, zatímco prezident policejního a cenzurního úřadu Josef Sedlnitzky hrabě von Choltitz uprchl do Opavy. Třetím uprchlíkem, tentokrát na neznámé místo, byl starosta města Vídně Ignaz Czapka rytíř von Winstetten, syn ševce z Města Libavé a absolvent práv olomoucké a vídeňské univerzity, jenž se sice nemálo zasloužil o vybudování vídeňských městských jatek, kanalizace, plynového osvětlení apod., ale podle obecného mínění při těchto veřejných zakázkách nezapomínal na vlastní finanční prospěch. [3] Následujícího dne císař Ferdinand I. zrušil cenzuru a přislíbil svým poddaným konstituci, ale 25. dubna císařem oktrojovaná (nařízená) ústava vzbudila takový odpor, že v červenci 1848 byl její návrh stažen.
Zatímco se sympatizanti reforem zdobili bílými páskami či kokardami v barvách rakouských, německých či slovanských, jejich odpůrcům bylo spíláno do copařů. (Staromilskou úpravu zaplétání dlouhých mužských vlasů do copu odstranila již Francouzská revoluce, jež zavedla módu dlouhých rozevlátých vlasů nebo vlasů stříhaných podle bust či soch římských císařů – à la Titus, à la Caracalla, napodobován byl ovšem účes samého francouzského císaře Napoleona Bonaparta.) A tak se 3. května 1848 na Svatém Kopečku dělo to, co anonym kryjící se označením Student popsal 10. května toho roku v novinách Die neue Zeit, a to v rubrice Žertování této doby (z němčiny přeložil Jiří Fiala se zachováním toporného stylu tehdejšího vyjadřování):
„3. tohoto měsíce se uskutečnil každoročně se opakující olomoucký průvod olomouckých studentů na Svatý Kopeček. Vždy se přitom šlo vskutku vesele. Tohoto roku ale vše získalo velice šťastnou podobu, zčásti vzhledem k radosti nad šťastnou proměnou rakouských záležitostí, zčásti vzhledem ke zcela obzvláštnímu žertu, který studenstvo právě následkem těchto událostí přitom učinilo. Uprostřed studentů různým způsobem maskovaných byla k vidění dvě individua, z nichž jedno představovalo svrženého státního kancléře, druhé svrženého policejního ministra. Za nimi táhl velký pes křepelák káru, na níž v poklidu spočíval neslýchaně olbřímí cop. Když studentstvo dorazilo na Svatý Kopeček a uspokojilo svoje tělesné požadavky, přistoupilo ke zcela jedinečné ceremonii. Studenti utvořili kruh, v jehož středu ležel veliký dřevěný trám. Na tento trám se museli Metternich a Sedlnitzky položit a ohromným zrezavělým sekáčem jim byly uťaty copy. Jakmile byl tento akt spravedlnosti dokonán, stanul jeden student uprostřed kruhu a pronesl znamenitou řeč o smyslu uskutečněné ceremonie. ,Je třeba tyto copy spálit,‘ prohlásil, ,na znamení, že se zříkáme všeho špatného a směšného stařectví, ale nemělo by by se tak zde stát jen symbolicky, ale také by se to mělo projevit skutkem a v životě důkladným zavržením veškerého copařství. Nato byl zapálen oheň, a když začal vesele plápolat, byly tři copy vhozeny do praskajících plamenů. Na všechny strany se do daleka rozlehl hlučný smích a celá slavnost pak pokračovala k nekončícímu povyražení studentů, kteří na ni výslovně pozvali pány premonstráty ze Svatého Kopečka a zde bydlící olomoucké dámy.“
Redaktor listu Die neue Zeit prof. Med. Dr. Andreas Ludwig Jeitteles [4] připojil k této anonymně zaslané zprávě poznámku tohoto znění:
„Zbytek pomíjíme. Jmenovat bezejmenného pokládáme za zbytečné. Nejsme povoláni k tomu, abychom jako don Quijote bojovali s větrnými mlýny. Publicista si nesmí počínat jako křeček, který je hned, ať živý, nebo mrtvý, vždy, když si předtím zlomí nohu, sežrán drůbeží. Pouze když významný a vlivný muž stojí na straně temnoty, budeme s ním jmenovitě bojovat. Prosíme pana zasilatele, aby v budoucnu na to bral ohled.“
Můžeme jen litovat, že redaktor listu Die neue Zeit neotiskl celý příspěvek anonymního studentského rebelanta. Z textu je zřejmé, že se májové výlety studentů C. k. Františkovy univerzity a patrně též C. k. akademického gymnázia v Olomouci uskutečňovaly i před rokem 1848. Bujarý výlet 3. května 1848 na Svatý Kopeček byl však nejspíše poslední tohoto druhu – 2. prosince 1848 se ujal v olomouckém arcibiskupském paláci vlády v habsburské monarchii osmnáctiletý císař František Josef I., když abdikoval jeho strýc, císař Ferdinand I., a vzápětí nato i bezprostřední následník rakouského císařského trůnu – arcivévoda František Karel, otec Františka Josefa I. S nástupem neoabsolutismu byly sečteny dny olomouckého vysokého učení, postupně likvidovaného; dekretem ze 17. května 1860 zrušil císař František Josef I. C. k. Františkovu univerzitu jako celek, v Olomouci setrvala pouze samostatná C. k. teologická fakulta a do studijního roku 1873–1874 C. k. Medicínsko-chirurgické studium, školící ranhojiče a porodní báby. Nelze ani předpokládat, že by olomoučtí seminaristé, upřednostňující oblasti ryze duchovní, podnikali nějaké „majálesové aktivity“.
[1] O prvomájovém studentském vytrubování, http://archiv.zurnal.upol.cz/blog/blog-post/2013/05/05/o-prvomajovem-studentskem-vytrubovani; „In silvis resonant dulcia carmina…“, „In silvis resonant dulcia carmina…“
[2] https://www.digitalniknihovna.cz/vkol/view/uuid:fd469210-cadc-11de-a4cb-0013d398622b?page=uuid:fe2f6b70-cadc-11de-ae2e-0013d398622b
Na tuto událost upozornil Miloslav Trapl, Olomoucká univerzita v prvním (vzestupném) období revoluce roku 1848, in: Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci, s. 37, ale jen stručně a s chybou v přetlumočení. („Za nimi táhl veliký křepelák s ohromným copem káru.“)
[4] Prof. Med. Dr. Andreas Ludwik Jeitteles působil na C. k. medicínsko-chirurgickém studiu při C. k. Františkovy univerzity v letech 1836–1869, v akademickém roce 1842–1843 zastával úřad rektora této univerzity, psal poezii pod pseudonymem Justus Frey. Viz Andreas Ludwig Jeitteles – Wikipedie
Dva významní cestující se vydávají na pohostinské role do Číny. Karikatura útěku státního kancléře Metternicha a vídeňského starosty Czapky z Vídně v březnu roku 1848. Vydáno nákladem Ignaze Schmirmeyera, Wien Museum Online Sammlung, Inventarnummer 123308/3.