/INGEBORG FIALOVÁ/
Za nešvar považuji různé dodatky, epilogy a závěrečná slova autora přivěšená za ukončený děj románu, z nichž se (v případě detektivky) nejčastěji dozvídáme, kam a s jakými poctami byla pohřbena rozčtvrcená mrtvola, kolik desítek let natvrdo dostal hnusný vrah a koho si vzala za muže neohrožená komisařka. Nemám na to sice přesnou statistiku, ale zkušenost s překládáním desítek současných (většinou špatných) detektivek mi sděluje, že je to doména ženských autorek – jako by platilo genderově hrubě nekorektní pravidlo, že žena musí mít vždycky poslední slovo.
Přesto ke své Výpovědi podle Gardnera ještě dva dodatky pro čtenáře detektivek přidám:
V mezičase se ukázalo, že jsem neměla pravdu ve svém předpokladu, že rektora vyděsil obmyslný právník žalobce prostřednictvím nějakých svých tajných vyslanců. Nikoli! V pátek 30. září navštívila rektora skupina dokonalých gentlemanů se samotným žalobcem na špici, kteří s nejčistšími úmysly a plni obav o osud univerzity rektora varovali před pokutou zvící desítek miliard (nebo jak velký ten sumec už mezitím je?), když nestáhne Kubalu (i s jeho smrdutými uniknuvšími dokumenty) ze soudního procesu a nepotrestá (ideálně padákem na hodinu) všechny jeho přisluhovače, kteří mu k nim dopomohli (tedy přinejmenším Papouškovou a Skoupila – další přijdou na řadu časem). Jednalo se prý[1] o tyto gentlemany (patrně s psími dečkami na botách): v abecedním pořadí zleva doprava: Pavel Banáš, Tomáš Lebeda, František Kratochvíl, Jakub Navařík – a ovšem Radek Zbořil.
Touto na pohled drobnou opravou se ovšem ocitáme v jiném detektivním žánru, totiž v akčním mafiánském thrilleru, jak ho s úspěchem psali Mario Puzo, Roberto Saviano, Mark Winegardner, Paul Liebermann a další a točili slavní režiséři. V tomto žánru není obvyklé, aby autor spekuloval nad tím, proč jsou někteří aktéři součástí organizované skupiny, jak se tam dostali, z jakých pohnutek: jeden střílí, druhý odklízí mrtvoly, třetí vyhrožuje, čtvrtý vybírá výpalné – a capo di tuti capi tomu velí. Jak se k tomu dostali, je celkem jedno. Mně ale tohle zamyšlení láká. Proč přišli podpořit svého bývalého guru Pavel Banáš a Jakub Navařík je celkem jasné: Projevují svému capovi di capu re až dojemnou věrnost, „Niebelungentreue“ se tomu říká mezi germanisty a zaslouží to obdiv! Proč byl mezi gentlemany František Kratochvíl, vedoucí katedry asijských studií FF UP a po Ondřeji Kučerovi vedoucí odborové organizace FF UP, je také celkem pochopitelné: Ještě než vešli do rektorovy pracovny, měli gentlemani jistě rozmyšleno, jak legalizovat – alespoň na první pohled –výpověď Martinu Kubalovi, kterou hodlali v přátelském rozhovoru (kdo tady kdy blábolil o tom, že někdo klečel rektorovi na krku?!) rektorovi nastínit jako jedinou možnost. Odbory FF v tom měly sehrát klíčovou roli – a sehrály. Proč ale byl mezi gentlemany s psími dečkami Tomáš Lebeda, mediální hvězda UP, vedoucí katedry politologie FF, předseda senátu FF UP a člen senátu UP? Vyslal ho jeden či druhý senát či oba najednou? Je o tom zápis? Šel tam na vlastní pěst? Z jakého titulu? Že by se tu někde skrýval námět na další detektivku? Tentokrát – vzhledem k Lebedově specializaci – v žánru polit-thrilleru? Se spoustou postav, jejichž vliv sahá až do nejvyšších politických kruhů?
Druhý dodatek: drobnost, která ovšem nijak nepohne dějem ani jednoho z již tří nastíněných detektivních příběhů. Právní rozklad, který po návštěvě dobrotivých gentlemanů zadal rektor advokátní kanceláři Gřivna a Šmerda,[2] hned na první stránce (po titulu a obsahu) uvádí, že k němu použil emailovou korespondenci mezi děkanem Kubalou, prorektorkou Papouškovou a začerněným zločincem (čtenáři detektivek si rychle domyslí, kdo to je). To není nežádoucí vniknutí do soukromí podle GDPR?
Srovnáním textu právního rozkladu advokátní kanceláře Gřivna a Šmerda ze dne 8.10.2022 a následného (z 11.10.2022) návrhu rektora na odvolání děkana PřF Kubaly[3] k rukám předsedovi akademického senátu PřF, Karlu Lemrovi[4]vyplývá další taková drobnost: Zatímco advokáti se vyjadřují přísně v konjunktivech: „mohla by, byla by, měla by“, tedy v modu větší či menší míry pravděpodobnosti/nepravděpodobnosti vyplývající z poměrně subjektivného výkladu proporcionality (více o tom v onom rozkladu), píše rektor už v indikativu: „ porušil, zasáhl, jednal v rozporu…“ Leč tato drobnost je jen pro filology.
Na další napínavý vývoj se budeme těšit aneb pokračování příště.
[1] Jmenný seznam koluje v kuloárech, sám navštívený rektor prý tato jména zmínil při schůzce vyvolených 30. října. Pakliže jsem ale na někoho zapomněla, hluboce se omlouvám!
[3] Až po 11 dnech si rektor vzpomněl, že podle platného vš zákona se děkan nepropouští, nýbrž odvolává se souhlasem senátu?