/MARTIN KUBALA/
Vážení senátoři,
celá pseudokauza, v níž jsem opět nedobrovolně hlavním aktérem, je opět vyvolaná účelovou dezinterpretací a veřejnou skandalizací části mé výpovědi u soudu s prof. Zbořilem, kde hájím zájmy univerzity a konstrukcí naprosto nepodložených či hypotetických situací, které však nikdy nenastaly.
Skutečnost, že pan rektor nejenže se neohradil proti veřejně šířeným nesmyslům, ale ještě pokračuje v diskreditaci mé osoby před vysokými funkcionáři univerzity na setkáních bez mé účasti, mu rozhodně na cti nepřidává a nepochybně poškozuje obraz UP v očích odborné i laické veřejnosti. Vlastně teprve zde dostávám první příležitost se veřejně k celé záležitosti vyjádřit.
Samotný akt takzvané výpovědi považuji za zmatečný, neboť děkan fakulty je do funkce jmenován, a odvolán může být jen zákonem vymezenou procedurou, která však rektorem nebyla respektována a věřím, že postup rektora bude nezávislými soudy nepochybně shledán protiprávním. Totožný názor na tuto problematiku, totiž že postup rektora je protiprávní, zaujmula Legislativní komise AS PřF UPOL a také právní odbor MŠMT.
Pokud by se snad mělo jednat o výpověď z pozice docenta na Přírodovědecké fakultě, pak k tomu rektor není kompetentní, neboť pracovněprávní záležitosti svěřuje zákon jednoznačně do rukou fakultních orgánů, nadto nic z toho, co je mi vytýkáno, nesouvisí s činností docenta fyziky, tedy s pozicí, na které jsem na fakultě zaměstnán. Domnívám se tedy, že úkony rektora jsou jednoznačně nelegální a již aktivně podnikám právní kroky k tomu, abych je v dohledné době zvrátil.
Chtěl bych prohlásit, že jsem nikdy nečetl žádné soukromé maily. Požádal jsem pouze o přístup k archivu pracovních e-mailů bývalého zaměstnance Přírodovědecké fakulty poté, co jeho pracovní poměr byl ukončen výpovědí, a to výhradně v souvislosti s výjimečnou situací, kterou představují žaloby, které tento zaměstnanec proti univerzitě podal. Mohu zcela vyloučit, že by s mým souhlasem či vědomím docházelo nebo dochází k jakémukoliv monitoringu zaměstnaneckých ani studentských e-mailů u stávajících pracovníků.
S ohledem na mimořádnost situace, kam soudní řízení bezesporu patří, řadu pochybných tvrzení v žalobě a nemožnost opatřit důkazy jiným způsobem, jsem po skončení pracovního poměru žalobce na PřF požádal o možnost přístupu k pracovním e-mailům žalobce a tento mi byl se souhlasem vedení univerzity umožněn za období, kdy jsem byl nadřízeným žalobce, pročež se nejednalo z mé strany o žádný nelegální hackerský útok. Rektor byl o tom, že e-maily disponuji a hodlám je použít u soudu, informován krátce po svém nástupu do funkce, tedy před bezmála rokem a půl a v tomto kontextu jsou jeho kroky naprosto nepochopitelné, účelové a ve vztahu k univerzitě zjevně poškozující.
V rámci soudní praxe není neobvyklá situace, kdy zaměstnavatel užije k unesení důkazního břemene pracovní komunikaci zaměstnance. Mimochodem, jak také vyplynulo z dalšího šetření, ke vstupu zaměstnavatele do e-mailové schránky docházelo na UP 1-2 krát do roka, zejména právě v souvislosti se soudními procesy, a není tedy jasné, proč je v uvedené souvislosti skandalizovaná pouze má osoba.
Několik e-mailů skutečně bylo použito, avšak výhradně v záležitostech souvisejících s daným soudním řízením a rozhodně nebyly nikde zveřejňovány (obsah soudního spisu je přístupný jen účastníkům řízení). Přístup k jiným e-mailům zaměstnanců jsem nikdy neměl, rozhodně nevstupuji do e-mailových schránek stávajících zaměstnanců či studentů PřF. Informace o úniku dat ze stovek univerzitních e-mailů spojovaných s mou osobou jsou naprosto nesmyslné a domnívám se, že jejich šiřitelé budou mít problém s unesením důkazního břemena.
Tvrzení o jakémsi masivním úniku dat nebo porušení práv průmyslového vlastnictví jsou tak pouhé neprokázané spekulace. K žádnému úniku dat z mé strany nedošlo a pokud by tomu tak bylo, musel bych se stát obětí trestného činu, neboť všechna citlivá data mám řádně zabezpečená.
Předložené důkazy pak dle mého názoru významným způsobem mění náhled na některé části žaloby, např. ukazují, že dopis ex-rektora Millera, který je žalobcem prezentován jako přiznání pochybení ze strany univerzity, ve skutečnosti vznikal v součinnosti s žalobcem, u jednoho ze svědků, dr. Navaříka, pak mám důvodné podezření, že před soudem svědčil křivě. Další detaily, s ohledem na to, že soudní řízení stále probíhá, si dovolím nekomentovat.
Co se týče otázky legálnosti celého procesu dokazování e-mailovou komunikací, tak jedinou autoritou pro výklad zákona je soud. Soudce provedení důkazů připustil, z čehož plyne, že na použití e-mailů v daném soudním sporu a priori neshledává nic nezákonného.
Pozoruhodné jsou mnohé okolnosti mé výpovědi. Dle mě dostupných informací v pátek 30.9. navštívila pana rektora delegace ve složení (bez titulů) Zbořil, Navařík, Banáš, Kratochvíl a Lebeda. V pátek ve 13:08 jsem dostal od pana rektora e-mail nadepsaný Žádost o součinnost, v němž mi bez jakéhokoliv odůvodnění ukládá, abych cosi osobně doručil v obálce na rektorát do 15:00 téhož dne. S ohledem na to, že k e-mailu jsem se dostal až večer, odpověděl jsem panu rektorovi, že se záležitosti budu věnovat v následujícím týdnu a s ohledem na předmět žádosti týkající se probíhajícího soudního sporu tak budu činit v součinnosti s právním zástupcem. K tomu již nedošlo, neboť hned v pondělí 3.10. ráno před zasedáním VR UP jsem byl zatažen do šatny vedle auly PdF a tam mi byla předána takzvaná výpověď.
Následující den pan rektor odvolal ze zastupování univerzity v soudních sporech, které proti univerzitě vede prof. Zbořil, jak mě, tak právního zástupce, se kterým jsme na případu dva a půl roku pracovali. S ohledem na to, že před námi bylo poslední jednání, na němž by měl být vyslechnut žalobce a poté už by měly následovat závěrečné řeči a vynesení prvoinstančního rozsudku, je to akt taktéž mimořádně destruktivní a nemohu ho vnímat jinak než jako aktivní snahu o to, aby univerzita tento spor prohrála. Tímto aktem jste, pane rektore, vy a rektorát převzali plnou zodpovědnost za výsledek soudních sporů a náklady, které v souvislosti s nimi mohou univerzitě vzniknout.
Za hrubý faul je třeba označit skutečnost, že ustanovení normy, kterou jsem měl porušit, je v odůvodnění výpovědi citováno s vynecháním podstatných pasáží právě tak, aby to ospravedlňovalo aplikaci sankce. Při kompletní citaci ustanovení by bylo evidentní, že jsem nic neporušil. Dalším pozoruhodným aspektem odůvodnění výpovědi je to, že se explicitně opírá o sdělení prof. Zbořila, čili protistrany v soudním sporu s naší univerzitou.
Teprve pět dní po předání výpovědi je datováno právní stanovisko advokátní kanceláře Gřivna a Šmerda, které bylo zasláno AS PřF jako podklad pro mé odvolání z funkce děkana. Na něm lze najít také několik pozoruhodných aspektů. Jednak vyvrací dva důvody udělení výpovědi, konkrétně k otázce neoprávněného nakládání s osobními údaji stanovisko uvádí, že byla tato právní kvalifikace posléze vyloučena a k otázce chráněných průmyslových práv uvádí, že ze současného skutkového stavu naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu nevyplývá. Dále je pak pozoruhodné, že také toto právní stanovisko obsahuje část výše zmiňované pasáže z odůvodnění výpovědi, která byla postavena na sdělení prof. Zbořila. Jinými slovy, také tento dokument je ovlivněn prof. Zbořilem. Není to zase tak překvapivé, z veřejných zdrojů lze také dohledat, že AK Gřivna a Šmerda spolupracuje s AK Brož, Sokol, Novák, která zastupuje prof. Zbořila v soudních sporech proti UP. Drtivá většina závěrů právního stanoviska je pak formulována hypoteticky či v kondicionálu, žádný orgán pravomocně nekonstatoval, že se nějaký trestný čin vůbec stal, tím méně, že jsem se ho dopustil já. Předpokládám také, že všem členům AS je známa zásada presumpce neviny, která je však panem rektorem zcela popírána.
Domnívám se, že všichni zúčastnění zaměstnanci pracovali dle nejlepšího vědomí a svědomí, aby hájili zájmy univerzity, a doposud neexistuje žádné pravomocné rozhodnutí, které by konstatovalo, že se univerzita či některý její zaměstnanec dopustili něčeho nelegálního. Vytváření atmosféry, která něco takového předjímá a potenciálně může vést k tomu, že se zaměstnanci začnou navzájem obviňovat, vnímám jako extrémně nebezpečné a pro univerzitu destruktivní. Z toho může mít radost jen prof. Zbořil, který tím získává munici pro své žaloby proti univerzitě.
Pane rektore, po minulém zasedání akademického senátu jsem věřil, že vám akademická obec dala dostatečně jasně najevo, že jednostranné násilné kroky nejsou cestou k řešení problémů naší univerzity. Bohužel, vašimi bezprecedentními útoky vůči mé osobě, které bezprostředně navazují na váš neúspěch při minulém hlasování akademického senátu, situaci dále eskalujete a přesouváme se z úrovně politických bojů v rámci akademické samosprávy na úroveň osobní likvidace politických oponentů. Přitom překračujete jak pravidla a mantinely akademické samosprávy, tak meze zákona. Skutečnost, že tak činíte na nátlak pracovníka, který se pokouší z veřejných prostředků univerzity u soudu získat pro sebe peníze, svědčí o tom, že nehájíte zájmy univerzity.
Vyzývám vás, pane rektore, abyste bezodkladně anuloval platnost veškerých svých úkonů vůči mé osobě a umožnil návrat fungování univerzity do režimu standardních politických debat v rámci akademické samosprávy.