/IVO JIRÁSEK/
Text na žádost autora přbíráme z UP reflexe.
Pondělní setkání akademické obce a středeční jednání Akademického senátu Univerzity Palackého se staly opět pastvou pro oko a duši stovek sledujících. Na velkolepou podívanou navazovala smršť příspěvků na UP reflexi, ale ta ani za mák nepomůže v hledání východiska. Protože názorové postoje jsou přepevné, vykopané příkopy hluboké, osobní animozita narůstající a jakékoliv přijatelné řešení se schovává v nedohlednu. Naštěstí se pracně budovaná představa, že se jedná o boj celé univerzity proti odbojné přírodovědecké fakultě, začíná ukazovat v realističtějším světle. Totiž že ti nejvíce hlasití držitelé moci a rozhodovacích práv se rekrutují – možná překvapivě – zejména z fakulty filosofické. Její představitelé se však ve své oddané podpoře Catrin dopouštějí čím dál častěji přešlapů a přehmatů, které nelze nazvat nijak jinak, než jako ideologicky předpojaté fauly. Příklad s účelovou citací z omylem zaslaného mailu je frapantní ukázkou, jak se práce senátora nemá vykonávat. Má-li se i bod jednání, který má být zaměřen na projednání odvolání rektora, musí zvrhnout v ideologické žvásty, totiž jak v očích veřejnosti dehonestovat aktivní představitele přírodovědy hájící svá nezadatelná práva, pak nelze mlčet. Jedním z bodů, které by stály za zvážení, je navrhované zvýšení razance přístupu.
Taková slova pronesl opakovaně pan rektor, což je prý názor všech děkanů (tedy samozřejmě kromě děkana Kubaly, protože jeho názor nikoho z mocných nezajímá). Naštěstí vystoupil náš děkan (díky Michale!), který velmi zřetelně pojmenoval, že taková ideová jednota mezi děkany v žádném případě nepanuje a že je naopak zapotřebí zvolnění a hlubšího promýšlení důsledků jednotlivých úkonů. Přesto bych námět na zvýšenou razanci neodmítl zcela šmahem. Domnívám se, že by se jí mohl chopit pan předseda AS UP, jehož kultivované držení uzdy proporčnosti je chvályhodné, nicméně pokud se debata evidentně odklání od merita projednávaného tématu, měl by využít své pravomoci a razantně zabránit dalšímu tlachání a navrátit myšlenky i slova zpět k původnímu zaměření rozpravy. Z trapnosti některých příspěvků zdánlivých majitelů pravdy totiž bývá jednomu až úzko. Usměrnění debaty k projednávanému bodu bez odbíhajících plochých frází a plkání by prospělo kvalitě debaty a ušetřilo obrovské množství času, jímž se při zasedáních vskutku velmi rozmarně plýtvá.
U pana rektora si však zvýšení razance opravdu nedovedu přestavit. Podíváme-li se zpětně na naprosto klíčový bod celé krize, totiž slavnou schůzku pátečníků, kdy po vyslechnutí utajované argumentace následuje hned ráno v první další pracovní den výpověď děkanovi, tak z představy zvýšené razance musí skutečně mrazit. Co by mohlo být ještě razantnější? Výpověď předaná v sobotu? Tak razantní kvapík jsem za dobu svého zhruba čtvrtstoletého působení na UP ještě neviděl. A opravdu je možné rozšafně tvrdit, že když byla výpověď stažena, tak se o tomto problému nemáme bavit? Že vlastně o nic nejde a máme zapomenout? Ale to, proboha, nejde! Tak fatálně flagrantní popření práv, tak neskutečně silné pošlapávání jakékoliv přiměřenosti, tak nešťastné naskočení na špek vybuzené naléhavosti se musí stát velmi silným zdrojem poučení, a ne blahosklonného mávnutí. Protože jinak se podobná situace může opakovat znovu. Strach bude mít vždycky velké oči. Zde bych očekával nejenom (UP) reflexi, ale zejména sebereflexi. Slova o razanci nepřehluší chyby, které se musí pojmenovat a přijmout svůj podíl viny na eskalaci bobtnajícího problému.
Pikantní na celém kontextu je důsledné a zcela neuvěřitelné zmítání se ve ztrátě jakékoliv ideové kontinuity a pevnosti postoje, kterou předvedli senátoři se zveřejněním dopisu omylem odeslaným na jinou adresu. Štrapáce s dopisy předloženými soudu (z nichž neunikla jediná informace!), ústící po první slovní narážce ve smeč výpovědi, protože by mohla být ohrožena práva pisatelů, má být benevolentně zapomenuta, ale veřejné obviňování při zneužití cizího mailu (a jak víme díky následnému zveřejnění, svým významem naprosto překrucujícím původní obsah) je proponenty samými v diskusi chváleno jako příklad etiky a mravného chování. Vyšší míru sarkasmu kolegové z fildy snad opravdu už nemohou předvést. V porovnání s účelovou manipulací některých senátorů vnímám plné zveřejnění inkriminovaného dopisu jeho autorem nejenom jako odvážný, ale zejména následováníhodný čin. Protože pouze plná informovanost, bez nátlakových a utajovaných schůzek může odhalit pravdivé světlo pravdy. Botur na hrad!
Úžasné jsou také stesky zejména studentských senátorů nad ztrátou času, nad zdržováním, jímž kvůli přírodě musí celý univerzitní senát trpět. Omyl, kolegové! Je to daň za spěch, který právě váš orgán, AS UP předvedl v závěru minulého období. Tehdejší apel přírody na to, aby se nejprve promyslelo, jak se to celé udělá, jaké budou panovat regule následující po samotné „integraci“ center, nelze vnímat z dnešního dne nijak jinak, než jako prorocký. Senátoři nedbali, nevyslyšeli racionální argumenty, chtěli to mít naivně za sebou s vidinou, jak už bude klid na práci. Stejně jako Pilát si umyl ruce a vyvinil se, někteří současní senátoři se chtějí zbavit odpovědnosti tím, že předkládají celou kauzu jako spor dvou součástí (PřF a Catrin). Ale kdo ústav založil? Kdo tyto problémy způsobil? Senát, nikoliv příroda!
Jistě je nejenom panu rektorovi líto, že musíme trávit čas touto věcí. Ve svém okolí nevím o nikom, kdo by měl z této situace radost. Současný senát sklízí plody tohoto uspěchaného porodu a opravdu jsem zvědav, jaké řešení může celá lapálie přinést. Pokud emeritní rektoři navrhli dvě možné cesty, totiž zrušit Catrin, nebo ji převést pod přírodu, musím se přiznat, že s druhou variantou plně souzním. UP by se ulevilo, názorové štvanice by mohly ustat, excelentní věda by jistě ve svém výkonu neutrpěla. Asi by se nakoupilo méně článků ze zahraničí, ale z nedávných diskusí to vypadá, že by to mohlo být dobré rozhodnutí. A protože adventnímu času sluší radostné očekávání nové budoucnosti, máme se v příštím roce jistě nač těšit!