/TOMÁŠ FÜRST/
Otázka na Rádio Jerevan: Je pravda, že každý návštěvník Rudého náměstí v Moskvě dostane auto?
Odpověď. V principu ano. Ovšem nejedná se o Rudé náměstí v Moskvě, ale o náměstí Děkabristů v Petrohradě. Také se nejedná o auta, ale o kola. A nejsou rozdávána, ale kradena.
Takhle nějak probíhala komunikace mezi kancléřem Univerzity Palackého a Úřadem na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) ohledně domnělého porušení GDPR. K tomu se ale dostaneme později, vezmeme to totiž popořadě.
Na památné schůzce v pátek 30. září přišel na rektorát Radek Zbořil – hlavní to postava největšího skandálu s falšováním vědeckých dat v novodobé české historii – a začal rozdávat úkoly [1]. Cíle byly jasné. Je třeba dostat z univerzity co nejvíc peněz (to víte, právníci nejsou zadarmo), pomstít se děkanovi Kubalovi a způsobit univerzitě pokud možno takové škody, aby do budoucna nepředstavovala konkurenci novému sídlu akademické excelence – Vysoké škole báňské v Ostravě. K tomu účelu byla vymyšlena dosti chatrná konstrukce, která však při troše štěstí – o notné dávce spolupráce napadené instituce – může nadělat mnoho škod.
Radek Zbořil přišel s fantazií, že děkan Kubala nelegálně pronikl do jeho emailové schránky. Krom mediálního pekla, které kolem toho rozpoutali placení agitátoři na stránkách českých novin, bylo ovšem třeba vytvořit i mlhu, která by se vznášela nad akademickými vodami déle než do druhého dne. A tak vznikl nápad zaúkolovat univerzitu, aby se sama udala u ÚOOÚ.
Tohoto úkolu se zhostil kancléř Tomášek a splnil ho na výbornou, neboť úřad uvedl v omyl přímo ukázkově. Zjištění porušení správcem datoval na 27. září, tedy přesně tři dny před výše zmíněnou schůzkou. Podotkněme, že v případě zjištění porušení GDPR je organizace povinna podat oznámení do 72 hodin a děkan Kubala byl rektorem v této věci poprvé kontaktován teprve 30. září odpoledne, tedy v den odeslání ohlášky, což naznačuje, že o součinnost děkana fakticky nikdo nestál. Ve formuláři kancléř zaškrtl „selhání systému“ a do vysvětlení uvedl, že „děkan […] Kubala […] získal přístup k e-mailové komunikaci vědeckého pracovníka […]“. Dále zaškrtl kolonku „data mohou být využita k jiným/nekalým účelům“, uvedl, že „došlo … k přístupu do schránky zaměstnance bez dostatečného právního důvodu“ (zřejmě zapomněl na ten soudní spor), nepravdivě uvedl, že jiné bezpečnostní nástroje (například šifrování) nebyly použity a formulář odeslal.
Úřad ohlášku samozřejmě pochopil tak, že děkan nějakým způsobem získal hesla do cizích emailů, a zaslal tedy univerzitě několik upřesňujících dotazů, kde se zajímal mimo jiné o logování přístupu do emailu. V závěru svého dopisu úřad decentně připomíná panu kancléři, že rozhodně není jeho úkolem „nezmnožovat případný zásah do soukromí osob“.
V reakci na tento dopis už musela univerzita s pravdou ven a úřadu napsala, že děkan požádal a děkan dostal. Kancléř však svědomitě připojil několik řádků o tom, že univerzita podala trestní oznámení (stále mě zajímá, kdo jej vlastně psal – taky Zbořilovi právníci?), děkan dostal výpověď, a ještě k tomu bude odvolán. Pozoruhodná je také informace, že o součinnost byl požádán – začerněno – z kontextu je však jasné, že to nemohl být nikdo jiný než Radek Zbořil, tedy člověk, který má eminentní zájem na tom, aby záležitost pro univerzitu dopadla špatně.
K tomuto dopisu se úřad dosud nevyjádřil. Docela se bavím při představě, jak se asi úředníci tvářili, když kancléřův přípis četli. Možná si ti dříve narození taky vzpomněli na Rádio Jerevan.
Pana kancléře jsem se emailem dotázal na několik podrobností stran toho, proč uváděl ÚOOÚ v omyl, proč jednal proti zájmům univerzity a které z jeho kroků byly přímo řízeny Radkem Zbořilem či jeho právníky. Jako odpověď jsem dostal univerzální formulku „[…] v souvislosti s výkonem funkce pověřence pro ochranu osobních údajů jsem vázán mlčenlivostí, tudíž nebudu nic z toho, na co se tážete, komentovat.“ Příště se zkusím zeptat na názor pana kancléře na vývoj počasí na Jižní Moravě, abych zjistil, kam až sahá tato povinnost mlčenlivosti.
Univerzita tedy – v souladu se zájmy Radka Zbořila – sama sebe udala u ÚOOÚ, a tím zvýšila pravděpodobnost, že trestní oznámení, které na ni podal, skutečně povede k trestní odpovědnosti univerzity jakožto právnické osoby. Necelé dva roky od volby nového rektora jsme na tom tedy hůř než kdykoliv předtím. Vedení univerzity bez odporu plní všechna přání strany, která univerzitu žaluje, akademický senát rezignoval na jakoukoliv kontrolu čehokoliv a akademická obec bez odporu přihlíží tomu, jak falsifikátoři dat systematicky ničí druhou nejstarší univerzitu v republice.
Veselé Vánoce!
[1] O zápis z této schůzky jsem UP dle zákona 106 teprve požádal, přesný rozsah těchto úkolů a osoby, kterým byly zadány, tedy budu moci specifikovat až v dalším příspěvku.