/TOMÁŠ OPATRNÝ, JURAJ ŠEVČÍK/
Bylo to velmi příjemné překvapení, když jsme poprvé narazili na Jakuba. Relativně mladí fakultní funkcionáři – děkan a proděkan – jsme ve vedení univerzity viděli nově jmenovaného prorektora o dobrých deset let mladšího. Jak si s tím poradí? A jak s ním vyjdeme? Hned napoprvé nás ale přesvědčil svým lidským a milým přístupem. S grácií odmoderoval rektorskou inauguraci a v klidu a pohodě pak odpovídal na naše dotazy a komentáře směřované k vedení univerzity. Každý, kdo trochu pronikl do zákulisí univerzitní politiky, ví, jak klopotná bývá komunikace mezi fakultami a rektorátem. A jak odlišnými jazyky často mluví přírodovědci a filozofové. A nyní takový kontrast -byl to neobyčejně osvěžující mluvit s Jakubem: jednoduše a napřímo, s humorem a nadhledem jsme si v pár větách dokázali říct vše podstatné.
Zjistili jsme, že nám vzájemná výměna novinek i podnětů velmi vyhovuje a začali se setkávat pravidelně. V sedm ráno bývaly naše středeční snídaně s croissantem a kávou nebo čajem. U Jakuba kávou i čajem. Někdy jsme se stali nejhlučnějším stolem kavárny, když naše rázné představy o fungování fakulty, školy, systému univerzit i financování výzkumu nabývaly v dialogu ještě ostřejších kontur. Tahle hodinka bývala často nejsvětlejším bodem našeho akademického týdne – dalo se pak z ní ještě pár dní žít s pocitem, že ta lopota kolem má nějaký smysl. Ten kontrast oproti dialogu s někým, kdo záhonem květnatých slov neřekne nic, s odstupem času vyniká ještě víc.
Když nám Jakuba k sobě přetáhl ministr školství coby svého náměstka, komunikace mezi námi sice prořídla, ale neustala. Jakub si nechal stále posílat náš páteční fakultní zpravodaj a občas jsme si vyměnili mailem nějaké komentáře. Po dvou letech se Jakub vrátil na univerzitu přičemž jeden z nás zase dostal možnost působit v Radě pro výzkum, vývoj a inovace. Připomínkování řady dokumentů od národní politiky výzkumu přes detaily metodiky hodnocení – Jakubovy názory, dotazy i připomínky tu byly neocenitelné.
I poté, co nám Jakuba přetáhlo zase jiné ministerstvo, nepřestávali jsme doufat, že se k nám jednou opět vrátí. Bohatší o další zkušenosti, ale stejně bezprostřední, laskavý a upřímný. Jeho přístup k řešení problémů, snaha jít k jádru věci bez zbytečných kudrlinek nám tu chyběl. Jak snáze by se tím zvládaly nynější patálie. Nyní nám nezbude, než na něj s vděčností vzpomínat a brát jej jako neocenitelnou inspiraci, jak se dá ve vedení univerzity pracovat.