/TOMÁŠ OPATRNÝ/
Těsně před prodlouženým prvomájovým víkendem se na univerzitních stránkách objevilo „Společné prohlášení Univerzity Palackého v Olomouci a prof. Radka Zbořila”. Zdá se, že jeden ze soudních sporů mezi Radkem Zbořilem a UP tak končí. Byť nemám informace o přesném obsahu žaloby, pokusím se věc okomentovat zejména z důvodu, že s některými aspekty jsem měl něco do činění.
Soudní spory
Pokud je mi známo, chce Radek Zbořil vysoudit něco přes 3,5 milionu korun na odměnách a osobním ohodnocení, přičemž nedávno mu soud přiřkl zhruba třetinu této částky, načež se R. Zbořil odvolal (viz např. zde). Ve druhém soudním sporu mělo jít o ochranu osobnosti a Zbořil tam chtěl dosáhnout omluvy od Univerzity Palackého za údajné nezákonné jednání děkana přírodovědecké fakulty. Jedním z hlavních problémů bylo, že etické komise UP a PřF UP našly pochybení v řadě Zbořilových publikací (podrobně o některých píše Michal Botur zde ). Týkaly se např. nekorektní práce s daty či nekorektního nepřiznání střetu zájmů. Cílem žaloby mohlo být zejména zpochybnění závěrů etických komisí soudem. Ještě 17. listopadu 2020 psal Radek Zbořil členům vědecké rady PřF UP hromadný mail, že „usnesení EK PřF je tak předmětem soudního sporu v rámci žaloby na ochranu osobnosti, který probíhá u Městského soudu v Olomouci”. K tomu tedy již nejspíš nedojde. Zkusme odhadnout, co jednotlivé odstavce společného prohlášení, které zřejmě řadu týdnů pilovali právníci obou stran, znamenají a co z nich můžeme vyvozovat.
Oba signatáři
„… prohlašují, že v minulosti došlo mezi stranami ke vzniku množství konfliktních situací, které časově spadaly do náročného procesu konstituování vysokoškolského ústavu CATRIN na Univerzitě Palackého v Olomouci a považují za nešťastnou následnou podobu medializace vzájemných sporů, když tato svou podobou ne vždy odpovídala standardům oprávněně očekáváným od vysokoškolského prostředí. Pro budoucí vztahy v rámci univerzity (zaměstnanecké, společenské apod.) je nezbytné, aby došlo k ukončení sporu o ochranu osobnosti a k uklidnění situace.”
Nešťastná tedy dle stran zřejmě není situace rozvrácených pracovišť, podkopaná důvěra v integritu vědecké práce na UP, ale „podoba medializace vzájemných sporů”. K ukončení sporu má dojít nikoliv proto, abychom se konečně dozvěděli, kdo má pravdu, ale aby mohly pokračovat zaměstnanecké a společenské vztahy. Dávné výhružky, jak profesor Zbořil a veškerá elita výzkumu z Olomouce odejdou spolu se svými stamilionovými projekty, pokud vedení univerzity nebude hopsat, jak naši excelenti písknou, jsou tedy tytam. Kdo si to umí zařídit, tomu přes univerzitu může téci dost peněz (viz např zde, zde či zde), takže proč nakonec těmi dveřmi bouchat.
Vyjádření ke čtyřem článkům
„Univerzita Palackého v Olomouci konstatuje, že jí prof. Radek Zbořil předložil vyjádření výkonných editorů odborných periodik ACS Sustainable Chemistry and Engineering a Water Research dosvědčujících (podle obsahu těchto vyjádření), že u čtyř dříve napadaných článků s autorskou spoluúčastí prof. Radka Zbořila, kterými jsou:
- Kolařík et al. Water Res. 141, 357-365 (2018),
- Kralchevska et al. Water Res. 103, 83-91 (2016),
- Gade et al. ACS Sus. Chem. Eng. 5(4), 3314-3320 (2017),
- Tuček et al. ACS Sus. Chem. Eng. 5(4), 3027-3038 (2017),
publikovaných v letech 2016 – 2018, nebyly nalezeny důkazy o manipulaci s podkladovými daty či jakékoliv indicie tzv. vědeckého podvodu („scientific misconduct“).”
Toto je benigní prohlášení: kolega Zbořil předložil nějaký papír a UP konstatuje, že tomu tak bylo. Co přesně v těch vyjádřeních stojí? Patrně jde o to, co se mi před časem podařilo získat podle zákona o svobodném přístupu k informacím (viz můj text zde). V uvedených článcích se vyskytují Moessbauerovská spektra s pozoruhodně nízkým šumem. To, co je v obrázcích označeno jako „data” zřejmě nejsou data ve smyslu hodnot naměřených přístrojem, ale nějakým záhadným způsobem filtrované hodnoty. V textech od editorů se např. píše, že redakcí oslovení recenzenti měli seriozní výhrady vůči zpracování dat, přičemž tyto výhrady se ale netýkají vědecké nepoctivosti („scientific misconduct”), ale vhodnosti zvoleného postupu („suitability of the chosen approach”). Proč společné prohlášení cituje právě tyto čtyři články a krom jednoho dalšího zmíněného níže již žádné další, zůstává otázkou.
Data nedata
Udělám zde krátkou odbočku, protože s touto věcí jsem měl trochu víc do činění. Zmíněné publikace jsou mezi těmi, u kterých děkan Kubala požádal koncem roku 2019 tehdy svého podřízeného Zbořila o surová data. Profesor Zbořil je děkanovi odmítl vydat s tím, že je nechá zaslat „výhradně úseku prorektorů pro VaV”. Protože jsem v té době zkoumal záhadu filtrace moessbauerovských dat v nyní retrahovaném článku v Nature Communications (viz např texty v dŽurnálu zde, zde, zde, zde, zde, zde či zde), zkoušel jsem se k těmto datům dostat také – posledním pokusem byla žádost pomocí stošestky. Ve výsledku jsem dostal potvrzení s kulatým razítkem, že data nejsou. Tedy možná nějaká jsou, ale protože se nedá zjistit, jaká data přísluší jakému publikovanému obrázku, je to stejné, jakoby žádná nebyla.
Bez dat jsem samozřejmě nemohl posoudit, zda se z nich dá korektním způsobem dopracovat k publikovaným obrázkům, takže jsem se k těmto pracem nijak nevyjadřoval. Nicméně nějaká data asi autoři poslali do redakcí a na základě korespondence, kterou nemáme k dispozici, z redakcí přišla vyjádření, která jsou zmiňována ve společném komuniké UP a Radka Zbořila.
Proč se v komuniké zmiňují právě tyto čtyři články, když děkan chtěl data k sedmi? Proč není zmiňován článek v Nature Communications, který vzbudil nejvíc rozruchu ani další práce, ke kterým se vyjadřovala Etická komise PřF (viz též zdeči zde)? Tyto otázky zůstávají otevřené.
„Plný respekt k etickým a publikačním pravidlům”
„Univerzita Palackého v Olomouci dále konstatuje, že Etická komise Univerzity Palackého v Olomouci šetřila jednu práci (Heřmánek et al. J. Am. Chem. Soc. 129, 10929-10936 (2007)) s autorskou spoluúčastí prof. Radka Zbořila, u které dospěla k závěru, že došlo k porušení Etického kodexu zaměstnanců a studentů Univerzity Palackého v Olomouci. K usnesení Etické komise Univerzity Palackého v Olomouci se vyjádřil tehdejší rektor UP prof. Mgr. Jaroslav Miller, Ph.D., M.A. Obsah vyjádření bývalého rektora je oběma stranám znám a berou jej na vědomí.
Prof. Radek Zbořil prohlašuje, že:
- vždy přistupoval k vědecké práci s plným respektem k etickým a publikačním pravidlům;
- si není vědom toho, že by jakkoli porušil etická a publikační pravidla;
- považuje za důležité, aby nadále nebyla zneužívána technická pochybení ve vědeckých pracích a tato účelově zaměňována za pochybení etická, a také aby byl vždy identifikován autor pochybení a nebyl zneužíván princip kolektivní viny.
Univerzita Palackého v Olomouci bere na vědomí rozhodnutí redakcí časopisů, které prověřovaly možná pochybení a ve svých závěrech neshledaly porušení integrity vědecké práce ze strany prof. Radka Zbořila.
Prof. Radek Zbořil bere na vědomí, že ve věci šetření článku Heřmánek et al. J. Am. Chem. Soc. 129, 10929-10936 (2007) Univerzita Palackého v Olomouci setrvává na závěrech Etické komise.”
K soudnímu prolomení závěru univerzitní etické komise, podle které došlo k porušení etického kodexu ze strany prof. Zbořila „1. Iniciací úpravy obrazové přílohy pro publikaci v JACS 129, 10929 (2007) obrázek 2A autorů: Martin Heřmánek, Radek Zbořil, Ivo Medřík, Jiří Pechoušek a Čeněk Gregor. 2. Nečinností od r. 2012, kdy ho o manipulaci s daty prokazatelně informoval RNDr. Č. Gregor…” (viz např. článek Václava Hořejšího), tak zřejmě nedojde a UP nadále bere závěry své etické komise za platné. Na to, co to jsou etická a publikační pravidla, tak zřejmě mají UP a R. Zbořil nadále odlišný názor.
Lítost
„Obě strany vyslovují společně politování nad tím, že jednání, které má podle prof. Radka Zbořila souvislost se vznikem vysokoškolského ústavu CATRIN a přechodem některých zaměstnanců na tento vysokoškolský ústav, bylo rozsáhlým způsobem medializováno, nebylo vždy konstruktivně řešeno hned ve svém zárodku a že se tedy nepodařilo dosáhnout odstranění některých jeho následků již dříve.
Univerzita Palackého v Olomouci prohlašuje, že v důsledku mnoha nedorozumění, vyhrocenému období vzniku vysokoškolského ústavu CATRIN a konečně i v důsledku narušených společenských vztahů mezi některými zaměstnanci univerzity, mohl prof. Radek Zbořil vnímat některá jednání ze strany univerzity (resp. konkrétních zaměstnanců) jako nepřiměřený, či nezákonný zásah do osobnostních práv. V důsledku toho Univerzita Palackého v Olomouci vyjadřuje politování nad tím, že z jednání zaměstnanců univerzity mohl vzniknout subjektivní pocit poškození dobrého jména prof. Radka Zbořila, a to bez ohledu na to, že poškození dobrého jména nebylo před soudem prokazováno a mimosoudním řešením tohoto sporu o něm ani soud nebude rozhodovat.”
Na obou stranách tedy panuje lítost. Společně se zde lituje medializace a nedostatek včasného řešení blíže nespecifikovaného jednání souvisejícího se vznikem VŠÚ. UP navíc lituje, že mohl vzniknout „subjektivní pocit poškození dobrého jména prof. Radka Zbořila”.
Co si z toho odnést?
Za dobrou zprávu lze považovat to, že končí jeden soudní spor, a že rektor nepřistoupil na jakékoliv prolomení závěrů etických komisí. Ani té univerzitní ani fakultní, která se zabývala více pracemi, na kterých nese R. Zbořil spoluautorský podíl. Jak se lze dočíst v zápisu z porady vedení UP 22.12.2021, „Relevantními orgány v této věci jsou pro rektora etické komise”, tedy rektor stvrzuje relevanci nejen té celouniverzitní, ale i těch ostatních. Dá se očekávat, že bude konec s vyhýbavými odpověďmi ve stylu „věc nebudeme komentovat, protože ji řeší soud”. Zdá se, že proces se pro R. Zbořila vyvíjel natolik nešťastným způsobem, že rezignoval na jakékoliv soudní zpochybnění závěrů etických komisí.
Jsou tam ale i špatné zprávy: žádná lítost Radka Zbořila nad pochybeními v jeho článcích. Žádná reciproká lítost Radka Zbořila nad možným, třeba „subjektivním pocitem poškození dobrého jména Univerzity Palackého”, který řada jejích pracovníků kvůli těmto pochybením vnímá. Žádná společná lítost obou stran nad tím, jaké morální šrámy na univerzitě, jejích studentech a zaměstnancích zanechává lhaní o datech a bezskrupulózní rozvrat pracovišť provázející zmiňovaný „vznik vysokoškolského ústavu”.
Pokud tedy nemůžeme čekat takovouto sebereflexi ze strany Radka Zbořila, nejlepším výsledkem by bylo kompletní zproštění obžaloby univerzity soudem. Pokud k tomu nemělo dojít, stažení obžaloby za cenu tohoto prohlášení je zřejmě slušný výsledek.