/TOMÁŠ OPATRNÝ/
Ve středu 1. listopadu má zasedat univerzitní senát. Je spousta problémů, které by měla tato univerzita řešit. Nepanuje konsensus, jak by mělo vypadat hodnocení výzkumu a rektor by měl ukázat, kam chce fungujícím hodnocením univerzitu směřovat. Do 31.10. měl rektor senátu předložit ke schválení metodiku dělení příspěvků a dotací na následující rok, avšak senát tento bod na programu nemá. Léta se vleče spor ohledně nepodařeného vzniku vysokoškolského ústavu, který paralyzuje chod našich pracovišť a do značné míry i celé univerzity: rektor měl už dávno tuto situaci vyřešit, ostatně v červnu mu senát posvětil, aby postupoval podle zprávy pánů Horáčka a Prášila, která dává poměrně jasný návod, jak situaci řešit. Nějaký termín má rektor v listopadu, ale zatím ani žádný pracovní materiál k dispozici není. Na povrch nadále vyplouvají další a další zfalšované publikace a od rektora se očekává, že dá jasně najevo, co je na jeho univerzitě akceptovatelné a co nikoliv. Alespoň senátoři by to měli od rektora velmi asertivně vyžadovat.
Ze senátu se ale rektor omluvil. A to i přesto, že při stanovení termínu avizoval, že volno má. Jak se totiž dozvídáme z jeho facebookových stránek, tentokrát má plné ruce práce se slavením naší univerzity v Americe.
K čemu to potřebujeme? Strýček z Ameriky nám zalátá díry v rozpočtu, kvůli kterým tu šli někteří stávkovat? Anebo nám díky snímkům z amerických večírků na rektorově facebooku vzroste natolik prestiž, že začneme sprintem šplhat vzhůru po mezinárodních žebříčcích a studenti, kteří zvažovali MIT či Stanford, začnou raději posílat přihlášky k nám?
Docela trefně to vyjádřil jeden z kolegů, když glosoval zprávu, že vedení univerzity chystá sepsání cestovního kodexu směřujícího k omezení uhlíkové stopy tvořené pracovními cestami univerzitních akademiků: „…navrhuji, aby UP raději snížila uhlíkovou stopu tak, že omezí či zruší zbytečné a nepřínosné zahraniční cesty rektora, prorektorů a pracovníků zahraničního oddělení RUP.”
Proč je to trefné? Před časem jsme se dozvěděli, že rektor poctil svou návštěvou Havaj. Velmi stručná zpráva z cesty je k nalezení na univerzitním úložišti: „Schůzka a prohlídka kampusu University of Hawai – Manoa kampus o možné spolupráci na a existující spolupráci na několika katedrách. Zájem o spolupráci s PřF, FTK a FF.”
O jakou spolupráci s PřF na Havaji mají zájem?, vrtalo mi hlavou. Zeptal jsem se našeho fakultního vedení, zda je o této věci rektor informoval. Nikdo o ničem takovém nevěděl, v zápisech z porad jsem to též nevypátral. Teprve cílenými dotazy na RUP jsem se dozvěděl, že Havaj není nějak ochotná uzavírat jen tak s kdekým „memorandum of understanding”, nicméně že tam zmiňovali případný zájem o „marine ecology” a „petroleum engineering”. Ale že si případní zájemci z kateder mají sepsat žádost a na Havaji to pak zváží. Obratem jsem informaci přeposlal kolegům z pracovišť, jichž by se mohla týkat – od rektora se ale nikdo z nich nic takového nedozvěděl.
Jsem z pracoviště, které na UP možná patří k nejinternacionalizovanějším: každý den potkávám na naší katedře kolegy z nejrůznějších koutů světa. Žádná z těchto spoluprací ale nevznikla tím, že by někdo z vedení univerzity vyrazil na spanilou jízdu, vyprázdnil tam pár pohárků a vrátil se s nastartovaným projektem pro konkrétní univerzitní pracoviště. Každá smysluplná internacionalizace tu vyrostla zespodu: někdo opublikoval něco zajímavého, zaujal s tím zahraniční kolegy na konferenci, vznikly pak společné publikace, rozjely se vzájemné návštěvy, pak výměny doktorandů, z nich další společné publikace, z doktorandů se stali postdoci v zahraničí, tam zahájili společné projekty a z nich vznikly další společné publikace… Žádné ceremonie papalášů k tomu zapotřebí nebyly. Nicméně stávající vedení univerzity to asi vidí jinak: kterýsi kolega znalý věci odhadl, že za prvních 10 letošních měsíců nebyl rektor na pracovišti 81 pracovních dní.
Pokud má pan rektor po světě důležitější věci na práci než vysvětlovat senátu, jak pokročil v řešení skutečných problémů univerzity, měli by se senátoři velmi asertivně dotazovat na konkrétní a hmatatelné výsledky těchto cest. Které konkrétní pracoviště se díky nim posunulo vpřed a může tak lépe naplňovat poslání univerzity? Skutečně význam rektorových cest převáží nad výše zmíněnou zanedbávanou agendou a nad jím zanechanou uhlíkovou stopou? A najde vlastně někdo ze senátorů odvahu se vůbec zeptat?