/MARTIN KUBALA/
V minulých dílech jsme si přiblížili některé neotřelé manažerské postupy aplikované na Univerzitě Palackého. Teoretické názory na toto počínání mohou být různé, tak se pojďme podívat, jaké tento management přináší výsledky. Ty jsou každoročně prezentovány ve veřejně publikovaných Výročních zprávách o činnosti a je to již věru neveselé čtení.
O šipečkách směrem dolů v ukazatelích excelence jsem již psal, ale ty se týkaly pouze vysokoškolského ústavu. Celkový přehled publikační aktivity na všech součástech s rozdělením na výstupy domácí a zahraniční ukazuje ve VZoČ tabulka na straně 37, níže jsou čísla za roky 2022 a 2023.
Porovnání čísel jako rozdíl počtů výstupů v roce 2023 vůči roku 2022 dává tyto výsledky:
Nebudu se zde pouštět do polemik, zda je některý typ výstupu hodnotnější než druhý, neboť to je oborově specifické. Čísla však nemilosrdně ukazují, že celkový počet výstupů UP klesl meziročně o 16%. U některé z malých fakult by se snad mohlo jednat o nějakou náhodnou fluktuaci, na úrovni tak velké jednotky, jakou je univerzita, už však o fluktuaci jít nemůže. Bližší pohled pak ukazuje, že jediná silně podporovaná FZV dokázala tu mimořádnou podporu přetavit v to, že její výkon zůstal stále stejný, u všech ostatních součástí dochází k poklesu, to už určitě není náhoda. Očekával jsem, že naše Přírodovědecká fakulta, která zakouší ze strany univerzity již několik let neuvěřitelně nepřátelský přístup, zákonitě musí jít s výkonem dolů, ve skutečnosti patříme s poklesem o necelých 6% mezi šampióny (což je tedy velice tristní konstatování). Obdobně to vypadá u dalších kvantifikovatelných parametrů jako jsou komerční příjmy, které poklesly o 23%, či smluvní výzkum, jehož objem klesl o 12% (VZoČ, s.48).
Sestupná trajektorie je vidět i ze světa. Univerzita eviduje své postavení v mezinárodních žebříčcích od roku 2020, což byl shodou okolností rok, na jehož konci Jaroslav Miller rezignoval na funkci rektora. Srovnání s aktuálním stavem tedy může sloužit jako vysvědčení stávajícího vedení a vypadá takto:
| 2020 | 2024 | |
| Academic Ranking of World Universities (ARWU) | 501-600 | 601-700 |
| Times Higher Education World University Rankings (THE) | 601-800 | 801-1000 |
| QS World University Rankings (QS) | 591-600 | 651-660 |
| Best Global Universities Ranking (US News) | 529 | 671 |
| The Center for World University Rankings (CWUR) | 573 | 625 |
Je vcelku neuvěřitelné, jak rychle se může tradiční a poměrně robustní univerzita, která ještě nedávno svými výkony proháněla dvakrát větší Masarykovu univerzitu, dostat na pokraj kolapsu. V příštím roce by mělo proběhnout další hodnocení univerzit, kde bude UP obhajovat hodnocení A. Od sestupu do nižší kategorie nás může zachránit jen skutečnost, že hodnoceným obdobím by měly být roky 2019-23, kde jeden méně povedený rok by nemusel zase tolik znamenat. Současně to ovšem znamená, že už letošní rok se bude počítat do hodnocení příští pětiletky. Pokud se akademická obec UP urychleně nevzpamatuje a výkony roku 2023 mají předznamenat nový standard, popř. dojde ještě k dalšímu poklesu, pak je sestup do nižší kategorie v dalším hodnocení nevyhnutelný.
Nebylo by fér vše svádět jen na nepovedený projekt CATRIN, i když ten je poměrně významným symptomem bídy a dnes je zřejmé, že potápí celou univerzitu. Stávající stav je také logickým důsledkem silně demotivačního prostředí, které vytváří tým rektora Procházky, s jehož nástupem byly spojovány naděje na zlepšení. Z ne zcela pochopitelných důvodů se však zbavil čtyř prorektorů, pohříchu ve všech případech se jednalo o kompetentní a erudované profesory s mezinárodní reputací a také kvestora, který měl ekonomické vzdělání. V rámci malicherného politikaření systematicky potlačuje fakultní úroveň managementu, přičemž právě ta je klíčová pro efektivní zajištění těch základních činností, které má univerzita pro společnost zajišťovat a na kterou MŠMT posílá peníze daňových poplatníků. Většina konkrétních problémů se jen rozžvaní, aniž by se reálně vyřešily, a většina fakult tak už s tím dál většími potížemi řeší, jak zajistit alespoň chod každodenních procesů, o nějakém rozvoji už ani není řeč. K běžnému koloritu patří zastrašování a perzekuce těch, kteří na problémy upozorňují a chtěli by je řešit. Naprostou katastrofou je ovšem anihilace jakýchkoliv pravidel a jejich vymáhání, relativizovány jsou i základní zásady, které umožňují chod společnosti. Dá se říci, že na UP došlo k rozpadu společenské smlouvy. Velice trefně vystihuje situaci na UP dávný Baťův komentář, který, ač je trochu rozsáhlejší, si dovolím ocitovat celý:
„Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“
Univerzitu devastují kultura a praktiky mafiánské až loupežnické a prosperita společenství tomu začíná odpovídat. Pokud chce akademická obec UP otočit kormidlo na nějakou perspektivnější trajektorii, bude se muset razantně postavit za základní hodnoty, na nichž společnost stojí, a svou demokratickou podstatu. Ta je atraktivní tím, že přináší prosperitu a svobodnou možnost seberealizace řadových členů, na druhou stranu je náročná právě tím, že aby byla funkční, tak vyžaduje aktivní přístup členů obce. Historická zkušenost ukazuje, že k erozi demokracie a sestupu na nižší stupně správy věcí veřejných postačuje prostá lhostejnost a mlčení slušné většiny, zatímco zbavit se potom jha totality je mnohem obtížnější a často vyžaduje nějakou revoluční akci. Akademická obec tedy stojí na rozcestí – buďto se zvedne a začne se důrazně dožadovat toho, aby měla vedení, které bude ctít zásady práva a demokratického fungování a starat se o prosperitu celé obce, nebo zvolí pohodlnou tichou cestu do nevolnictví. A rozhodnutí je na každém z vás.