/TOMÁŠ FÜRST/
Čestným členem naší olomoucké akademické mafie je kolega Štěpán Kment, který má na svém kontě hned pět publikací ukazujících celou šíři magických výzkumných metod našich excelentů: zfalšovaná data, identický šumv několika různých „měřeních“, údajný záznam spektra, který vypadá jako rukou obkreslená předloha a tak dále. S tímto záznamem se kolega Kment pokusil na Univerzitě Palackého ucházet o habilitaci, ale poté, co narazil na výhrady vůči výše citovaným „výzkumným metodám“, si to zase rychle rozmyslel.
Obrátil se proto na Fakultu materiálově-technologickou Vysoké školy báňské v Ostravě, kde z nějakého důvodu očekával, že tamní orgány nebudou na etice vědecké práce tak zbytečně lpět. Nemýlil se a titulu se dočkal v rekordním čase – než bys řekl Kment.
Připomeňme, že při habilitačním řízení nejprve vědecká rada příslušné fakulty jmenuje habilitační komisi, ta prostuduje a zhodnotí podklady dodané uchazečem a vybere oponenty habilitační práce. Ti práci pročtou, sepíšou posudky a s těmito podklady následně probíhá obhajoba práce před vědeckou radou. Obvykle tyto procedury zaberou okolo jednoho roku, v případě Štěpána Kmenta bylo vše hotovo během necelých dvou měsíců.
Tato rychlotitulová kauza vrhá světlo i na další chapadla akademické mafie, jejíž pověstná tři srdce sídlí v olomouckém Regionálním centru pokročilých technologií a materiálů (RCPTM), které nyní působí pod hlavičkou vysokoškolského ústavu CATRIN. Právě tam habilitant působí jako vedoucí jedné z výzkumných skupin.
Habilitační komisi předsedal nechvalně známý Pavel Hobza, jenž se „osvědčil“ už jako předseda komise, která vyhodila ze studia Čeňka Gregora, když upozornil na falšování dat v práci někdejšího ředitele RCPTM Radka Zbořila. Dalším členem byl i vedoucí jiného oddělení RCPTM Zdeněk Trávníček, což je taky známá firma – i on byl členem komise, která vyhodila ze školy Čeňka Gregora. Z pozice člena vědecké rady pak situaci jistil sám Radek Zbořil, nyní vedoucí Centra nanotechnologií na VŠB. Na straně oponentů nechyběl člen Vědecké rady CATRIN Jiří Čejka.
Habilitační komisi a následně ani vědecké radě nevadily ani zfalšované publikace, ani hrubě zkreslené informace o pedagogickém působení uchazeče. U nich není jasné, kdo přehled pedagogických aktivit habilitantovi potvrdil, protože dotazem u děkana Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci, kde měl dotyčný své pedagogické aktivity realizovat, jsem zjistil, že děkan nic takového nepotvrzoval a ani ho o to nikdo nežádal. Korunu všemu pak nasadilo zjištění, že členové vědecké rady neměli k dispozici ani plný text habilitační práce, o jejíž obhajobě hlasovali, ale pouze její stručné teze.
Jelikož Zákon o vysokých školách 111/1998 Sb. pamatuje i na situace, kdy je titul docenta získán na základě jednání v rozporu s dobrými mravy, vyzval jsem začátkem loňského září rektora VŠB Václava Snášela, aby využil své zákonem dané pravomoci a neoprávněně udělený titul Štěpánu Kmentovi opět odňal. Celý text mé výzvy si můžete přečíst zde .
Po drobné urgenci mi kolega Snášel odpověděl pozoruhodným dopisem, který si můžete přečíst zde. V odpovědi se píše, že průběh habilitačního řízení byl prověřen interním auditem a ten shledal, že udělení docentury za zfalšované publikace a vylhané podklady o výuce je zcela v souladu s jejich platnou směrnicí. Rektor VŠB se s tímto závěrem ztotožnil a v závěru mi poradil, že si mám stěžovat u vydavatele časopisu, kde zfalšované články vycházejí. Tento rektorův postup – pomineme-li jeho drzost – se ovšem také rozchází se zněním zákona, který v §74a, odstavce 5 stanoví, že při prověřování okolností udělení habilitace rektor své rozhodnutí opře o stanovisko nikoliv interního auditu, ale pětičlenné přezkumné komise, do níž jednoho člena jmenuje ministr z řad pracovníků ministerstva. Kolega Snášel se vůbec zdá být pilným studentem olomoucké akademické mafie. Při výkonu funkce rektora se mu daří každý rok vykázat na Web of Science desítky publikací a pod jeho vedením se VŠB od olomoucké akademické mafie naučila excelentně nakupovat výsledky autorů, provoz jejichž laboratoří platí jiné instituce.
Pojal jsem tedy podezření, že pokud VŠB umožňuje „zcela v souladu se směrnicí“ získat habilitaci na základě zfalšovaných publikací a nepravdivých podkladů o výuce, mohlo by to zajímat Národní akreditační úřad. Je to totiž důkazem naprostého selhání všech vnitřních kontrolních mechanismů této vysoké školy. Proto jsem poslal na NAÚ zdvořilou žádost, aby tento úřad odňal Vysoké škole báňské akreditaci habilitačního řízení.
Z akreditačního úřadu mi odpověděli, že celou věc prošetřili a také došli k závěru, že udělovat habilitace za zfalšované publikace a vylhané podklady o výuce nijak neodporuje vnitřním předpisům VŠB. Na to jsem se jich neptal, to už jsem věděl od kolegy Snášela. Četl jsem tedy dál. Ovšem místo dalšího odstavce, kde by se NAÚ vyjádřil k tomu, jestli jim takové vnitřní předpisy na českých vysokých školách nevadí, stálo jen „s pozdravem ing. Robert Plaga, Ph.D.“.
Hlásím tedy, že udělovat habilitace za zfalšované publikace a vylhané podklady o výuce neodporuje vnitřním předpisům Vysoké školy báňské a Národní akreditační úřad v tom nevidí problém. Držet se litery zákona zřejmě také není potřeba.
Co myslíte, že na to bude říkat ministr?