/MARTIN KUBALA/
Před šesti lety započala Univerzita Palackého sebedestruktivní proces ignorování principů racionálního managementu a pošlapávání demokratické akademické samosprávy i elementární etiky, který byl o dva roky později zhmotněn divokým vytvořením vysokoškolského ústavu CATRIN. Ten je od té doby zdrojem rozsáhlých hmotných škod, ostudy mezinárodního rozsahu, prakticky permanentních konfliktů a do značné míry paralyzuje významnou část univerzity.
Jedním z problémů ústavu je pozice ředitele. Při živelném vzniku ústavu jaksi nikdo nemyslel na potřebu získat kvalitního ředitele prostřednictvím výběrového řízení a tehdejší rektor Miller pověřil vedením ústavu svého prorektora Banáše, kterého mu nedlouho předtím do týmu dosadili právě pracovníci PřF prosazující vznik vysokoškolského ústavu. Nově zvolený rektor Procházka po nástupu do funkce sice vypsal na pozici ředitele konkurz, ovšem ten dopadl neslavně. Do konkurzu se přihlásili pouze dva kandidáti, kromě pověřeného ředitele Banáše už jen další ex-prorektor, který ve své funkci vehementně prosazoval vznik ústavu, historik Lach. Rozpaky komise byly vyjádřené stanoviskem, že ani jeden z kandidátů nebyl doporučen. Protože hodnocení pověřeného ředitele bylo přece jen o něco méně negativní, rozhodl se rektor situaci vyřešit tak, že mu pověření prodloužil. Ovšem zcela překvapivě a nepochopitelně až do konce roku 2024, zřejmě aby se nemusel obtěžovat s organizací dalšího konkurzu.
Působení zastupujícího ředitele Banáše po celou dobu provází řada skandálů ohledně etiky vědecké práce pracovníků ústavu a řada dalších manažerských lapsů, včetně toho, že pro rok 2024 nedokázal sestavit rozpočet ústavu a ten tak celý rok fungoval v režimu rozpočtového provizoria. Zastupující ředitel po celou dobu svého působení úspěšně bojkotoval závěry auditů i analýz dr. Horáčka a dr. Prášila, které se věnovaly vypořádání vztahů s Přírodovědeckou fakultou a situace tak není dořešena dodnes. I objektivní publikační výsledky ústavu jsou zcela tristní a v komerční sféře by takový manažer nevydržel ve funkci ani půl roku. Přesto všechno však pověření zastupujícího ředitele nikdy rektorem zrušeno nebylo a ten tak funkci vydržel vykonávat až do konce pověření.
Další díl kabaretu započal letos na jaře, kdy byl vyhlášen mezinárodní konkurz na ředitele vysokoškolského ústavu. Zpočátku to vypadalo vcelku seriózně, pozice byla tentokrát inzerována i na zahraničních platformách, požadavky by se daly označit za standardní a s ohledem na datum nástupu nejpozději od 1.1.2025 rozumně působil i termín 15.7.2024 pro podávání přihlášek. Ten sliboval poměrně komfortní proces výběru nejvhodnějšího kandidáta a v případě dostatečné flexibility případně i dřívější možnost uvedení kandidáta do funkce. Bohužel realita byla značně odlišná.
Detaily mohu komentovat díky tomu, že jsem se do výběrového řízení sám přihlásil jako účastník. Moje přihláška byla motivovaná jednak poměrně dobrou znalostí reálného stavu, který je značně odlišný od bombastických mediálních prezentací vysokoškolského ústavu, především však skutečností, že provedená nezávislá analýza dr. Horáčka a dr. Prášila dospěla k závěru, že nejlepší možností pro univerzitu, jak řešit problém nezdařeného vytvoření vysokoškolského ústavu, je začlenění výzkumných center zpět pod Přírodovědeckou fakultu. Tímto by se prakticky okamžitě vyřešila většina problémů spojená s konfliktním užíváním laboratoří a přístrojů a obnovily se synergie mezi pracovišti, které mají významný překryv v tématech i metodách výzkumu a jsou nyní oslabovány vzájemnou konkurencí. Podstatným atributem tohoto řešení je jednotné vedení nad všemi výzkumnými jednotkami, což mohu z pozice děkana přírodovědecké fakulty v současné době zajistit nejlépe právě já.
Podle průběhu konkurzu lze však soudit, že v něm zjevně o zájmy univerzity příliš nešlo. Dne 15.7. jsem sice dostal automaticky vygenerované potvrzení, že má přihláška do konkurzu byla přijata, to bylo ale na dlouhou dobu vše. Komise se poprvé sešla k jednání nad přihláškami teprve 3.10., zde vybrala kandidáty, kteří měli být pozvaní na osobní pohovor, avšak pohovory se konaly až 26.11. Výsledky pak byly oznámeny teprve 20.12. Již tato časová souslednost svědčí o naprosté sabotáži smyslu výběrového řízení, protože je evidentní, že nikdo nový se reálně nemůže ujmout funkce od 1.1.2025, pokud se výsledek dozví teprve 20.12.2024. Připomeňme, že podle českého zákoníku práce může zaměstnanec sice podat u stávajícího zaměstnavatele jednostranně výpověď, avšak s dvouměsíční výpovědní lhůtou, čili v uvedeném časovém rámci se tato procedura stihnout nedá. Je sice možné, že některý ze zahraničních uchazečů podobné legislativní omezení mít nemusí, ale pro něj je prakticky nereálné si během necelých dvou týdnů, nota bene přes vánoční svátky, zařídit všechny osobní záležitosti, zajistit si např. bydlení a do Olomouce se přestěhovat, případně si vyřídit víza. Já sám, přestože bych nemusel měnit zaměstnavatele ani se nikam stěhovat, bych měl také velké potíže přeorganizovat si agendu na fakultě, kdybych na to měl pouze vánoční svátky. Takže vcelku bez ohledu na to, co kdo do přihlášky napsal a jaké byly reálné kvality uchazečů, vše bylo procesně nastaveno tak, aby konkurz nemohl dopadnout jinak, než že ve funkci bude pokračovat stávající ředitel. Toto samo o sobě by mohlo stačit na konstatování, že podmínky uchazečů byly nastaveny nerovně a celý konkurz byl pouhým divadélkem. Ovšem za pozornost stojí i další detaily.
Co se týče mé osoby, tak já jsem v polovině října dostal od personalistky pí. Šupplerové (rektor jakožto oficiální vyhlašovatel konkurzu se s uchazeči vůbec neobtěžoval oficiálně komunikovat) vyrozumění, že jsem do dalšího kola nepostoupil. V dopise jsem se dále dočetl, že hodnoceny byly strategie, manažerské schopnosti a odborné zaměření s tím, že jako hlavní kritérium byly brány manažerské schopnosti. To mě vcelku zaujalo, neboť jsem nečekal, že by se přihlásilo tak velké množství uchazečů, kteří mají zkušenosti s vedením jednotky o bezmála tisícovce zaměstnanců a více než miliardovým ročním obratem. Tedy ne že bych nepřipouštěl, že někdo takový nemohl přihlášku podat, neboť jsou bezpochyby i manažeři, kteří vedou ještě větší podniky, ale překvapilo by mě, kdyby se jich o pozici na UP zajímalo tolik, že bych se nevešel do první čtveřice, která byla pozvána na pohovor. Také co se týče odbornosti, tak jako bývalý zaměstnanec CRH, který má podstatnou část svých publikačních výstupů zaměřených směrem k biomedicíně a několik také k tématu nanočástic, bych nečekal, že bude velké množství kandidátů splňovat požadavek na odbornost lépe než já. Takže jsem začal pátrat po podrobnostech, nicméně po více než dvou měsících vesměs mimoběžné korespondence s paní Šupplerovou jsem 20.12. dostal rozsáhlý rozklad sdělující, že žádné další informace mi poskytnuty nebudou, podepsaný ještě předsedou komise dr. Otakarem Fojtem. Zde už začalo trochu svítat, protože dr. Fojt proslul tím, že vylepšuje dobré jméno UP propagací pracoviště, kde se ve velkém falšují data, a dalo se tedy čekat, že z pozice předsedy udělá procesně vše pro to, aby konkurz dopadl požadovaným způsobem, respektive vůbec nedopadl.
Dalším střípkem do mozaiky pak byla skutečnost, že jedním z členů komise byl jmenován pan Navařík. To je samo o sobě neuvěřitelné, protože tento člověk je jako podřízený stávajícího i budoucího ředitele v kolosálním střetu zájmů. Ještě více světla pak do situace vnesly další související dokumenty. Jde jednak o bodovací tabulku , ze které plyne, že jsem byl hodnocen jako třetí a do další fáze konkurzu jsem postoupit měl, a jednak o dopis pana Navaříka , kterým před bezprostředně před hlasováním zaslal všem členům komise. V něm uvádí celou řadu nepravdivých informací způsobem, který má zcela jednoznačně diskvalifikovat mou osobu, a mohu se důvodně domnívat, že tento přípis byl hlavním důvodem pro to, abych byl z konkurzu vyřazen – jinak si nelze vysvětlit, že členové komise, kteří mi předtím přidělili poměrně vysoké bodové hodnocení, hlasovali pro mé vyřazení. Bohužel osobní animozity tak na UP opět převálcovaly korektní racionální rozhodování.
Zde mám k dispozici zajímavé srovnání. Není to tak dávno, co pan Navařík poctil (spolu s dalšími spoluautory – bez titulů Hobza, Banáš, Lach a Bárta) obdobně pomlouvačným hanopisem snažícím se zdiskreditovat mou osobu členy Vědecké rady JU, a to krátce před jednáním, na němž měla VR projednávat mé profesorské řízení. Reakce JU byla taková, že jsem dostal hanopis k dispozici, abych se k němu mohl vyjádřit, projednávání bodu bylo odloženo a VR přijala v bodě Různé usnesení, že jednání pisatelů považuje za jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Naproti tomu na UP vidíme, že nejenže komise nechala pomluvy naplno zapůsobit přesně podle záměru pisatele (tedy ke škodě pomluveného), ale z výše uvedeného dopisu je patrné, že se vedení univerzity a předseda Správní rady UP snaží levárny pana Navaříka aktivně krýt. Rozdíl v kultuře fungování obou institucí je do očí bijící.
Komise je v daném případě pouze tělesem poradním a ve výsledku rozhoduje rektor na základě svého uvážení a na svou politickou zodpovědnost. Obecně je sice obvykle pro exekutivní orgán obtížné jít ve svém rozhodnutí proti doporučení komise, která by měla posouzení všech okolností věnovat velké množství času, ovšem výjimku tvoří případy, kdy ten kdo rozhoduje, disponuje závažnými informacemi, o nichž se důvodně domnívá, že je členové komise neměli k dispozici. Shodou okolností 9.12.2024 Etická komise UP vydala komuniké k případu nestandardní vědecké praxe (dle kontextu jde pravděpodobně o kauzu prof. Varmy), v němž mj. konstatuje selhání vedení CATRIN. Jde tedy o krystalicky čistý příklad oné výjimečné situace, kdy rektor mohl a měl rozhodnout jinak, než mu doporučovala komise a s ohledem na velmi nestandardní průběh by pro pověst UP bylo nejlepší, kdyby výběrové řízení zrušil. Bohužel rektor opět selhal a doc. Banáše ve funkci ředitele potvrdil. Sice jen na jeden rok, ovšem s pozoruhodným odůvodněním, že tak činí „s přihlédnutím ke všem okolnostem, které se pojí s nutností pokračovat v jednání ohledně majetkového vyrovnání a uspořádání vztahů mezi Přírodovědeckou fakultou UP a vysokoškolským ústavem UP.“
Tedy to, že pan ředitel několik let sabotuje veškeré pokusy o nalezení řešení, jej kvalifikuje pro to, aby funkci ředitele vykonával dále. Jinými slovy, můžeme se spolehnout na to, že při stávající konstelaci se další rok nic nevyřeší, protože pan ředitel je k tomu přímo motivován. Ještě horší jsou ovšem širší dopady celého procesu. Jednak jde o další ostudu mezinárodního rozsahu, která dále zhorší již nyní nevalnou reputaci UP. Zejména mi pak není jasné, co si pan rektor představuje, že se bude dít za ten rok. Právě se mu totiž podařilo zdiskreditovat institut otevřeného výběrového řízení a není jasné, proč by se po této zkušenosti někdo soudný měl do dalšího konkurzu na UP vůbec hlásit. Vysokoškolský ústav tedy úspěšně pokračuje v institucionální destrukci UP.