/JIŘÍ KVITA/
Dnes ráno jsem šel k sobě do práce.
Pracovna pana rektora byla bohužel zavřena a pan kancléř mi do ní odmítl přístup, že tam nemám co dělat, což nechápu, neb jsem z AS UP nabyl poznatku, že jsme jedno IČO. Prý tam také bude porada, pro což jsem slušně a hezky recipročně nabídl k dispozici kancelář svou. Tu rektorovu jsem totiž aktuálně potřeboval pro svůj výzkum, pracuji na pocitové mapě napříč kancelářemi UP, a jedná se tak o silnou mezifakultní spolupráci a mezioborový výzkum, s možným významným potenciálem pro wellbeing atd.
Prozatím jsem se usadil ke stolu jeho kolegyně. Pan kancléř mne smutným hlasem vyzýval, abych odešel, ale já jsem měl významnou práci, a slušně jsem jej odmítl.
Pan kancléř si pak najednou bez předchozího varování začal vypůjčovat můj batoh. Nabyv dojmu, že jde na RUP o standardní praxi, začal jsem si půjčovat ten jeho. Byl jsem vyzván, abych mu nesahal na věci.
Poukázal jsem na skutečnost, že jinde na UP pracují zaměstnanci jedné součásti na jiné součásti. Bylo mi řečeno, že z rozhodnutí snad ASUP dostal VŠÚ CATRIN UP tyto prostory PřF UP do užívání. V této souvislosti bych se rád na tomto plénu otázal, zda by mne někdo na toto platné usnesení či platný příkaz mohl odkázat.
Usadil jsem se tedy na koberec před pracovnou pana rektora a připojil se na pracovní meeting. Wifina teda nic moc, to vám povídám. RUP jednoznačně potřebuje vyšší rozpočet.
Pan kancléř mi smutně a klidně zopakoval, že mne vyzývá, abych odešel, že tam nemám co dělat. Zopakoval jsem, že provádím výzkum. On že prý zavolá policii. To ani nevyčkáme pana rektora? Dobře tedy, ale v žádném případě to nemám bráti jako souhlas s tím, abych zůstával. A tak jsem ještě chvíli zůstal.
Přišel pan rektor, a mile mne pozval k sobě na kávu. Stačila mi voda. Otázal jsem se pana rektora, jaké byly jeho Velikonoce, a o to větší pak bylo mé překvapení, když po této sérii slušného a zdvořilého jednání přišli dva strážníci policie. Městské. No čekal jsem více, ale dobře tedy. Zopakoval jsem, že pan rektor ani pan kancléř nejsou mými přímými nadřízenými, ale bylo mi řečeno, že tam nemám co dělat. Paragraf žádný necitovali.
Vyjevil jsem názor, že jsem zaměstnanec UP, která je jedno IČO, ale prý to nemám řešit a mám se sbalit. Měli již navlečený jediný barevný doplněk ke své jinak tak smutně černé uniformě, a to modré latexové rukavice. Jelikož u sebe nemohu vyloučit alergii na latex, napil jsem se ještě trochy laskavě poskytnuté vody, vzal jsem si věci, batoh, přilbu, a hezky jsem podal ruku panu rektorovi i kancléři, milému a profesionálnímu administrativnímu personálu, a s lítostí jsem odešel, neboť jsem byl nucen přerušit důležitý pracovní meeting.
Rád bych končícímu panu rektorovi poděkoval za jeho dnešní příkladný profesionální přístup, který bych si mu dovolil doporučit i v případných podobných situacích, a současně bych rád vyjádřil lítost nad skutečností, že jsme spolu nemohli strávit hezký společný pracovní den.